Nenapadá mě název - 2. verze

3. kapitola

Neuvědomovala jsem si, že tam jede se mnou a začala jsem zpívat s rádiem. Deeho jsme poslouchali vždy spolu s bráchou a chtěl po mě, abych mu občas i něco od něj zazpívala. Uměla jsem spoustu jeho písniček nazpaměť.

„Ty posloucháš Deeho?" promluvil poprvé od pozdravu Dan s překvapením v hlase. „Poslouchám," řekla jsem jen a věnovala se dál textu písničky.

„Nádherně zpíváš," řekl mi Dan, když dohrálo Intro. „Díky," malinko jsem se usmála, protože byl na mě Dan překvapivě milý. „Omlouvám se za všechno, co ti dělám ve škole. Jsem kretén a vím to. Nedokážu si nikoho ani ničeho vážit, protože mám všechno a všechny, co chci mít. Nikdy jsem nevěděl, jaké to je. Jaké je být chudý nebo si nemoct něco dovolit. Teď už to vím, protože máma mi zakázala jít na Deeho koncert v Lucerně, pokud si nezlepším známky. Proto potřebuju pomoct. Do teď bych si o ní říct nedokázal, ale když jsem si chtěl splnit svůj sen a mamka mi to nedovolila, tak jsem musel někoho poprosit. Jediný, kdo mě napadl, tak jsi byla ty," vysvětlil mi ten kluk, do kterého bych nikdy neřekla, že se bude omlouvat nebo něco podobného. „Částečně tě chápu. Když si chci splnit sen, tak taky dělám věci, které bych nikdy neudělala. Ale jsou sny, které si nikdy nesplním," posmutněla jsem a chtěla se zase vrátit ke koukání z okýnka, ale Dan mi to nedovolil.

„Jaký je tvůj sen, který se ti jen tak nesplní?" zajímalo ho. „Ehm. Nevím, jestli ti to mám říct. Nikdy ses o mně nezajímal," „Vážně se ti za to omlouvám. Po pravdě si se mi líbila a líbíš se mi pořád, ale kluci by se mi smáli, kdybych chodil s tebou. Nejsi jako ostatní holky, jsi jiná. Nedokázal bych si představit kohokoli, klidně i sebe, jak se s tebou jen vyspí a potom tě odkopne. Přijdeš mi křehká," zasnil se, ale pořád dával pozor na cestu před sebou. „Tak dobře, povím ti to. Jo a tu omluvu přijímám. Mým snem je jít na Deeho koncert a koupit si VIP lístek, ale když si na něj konečně vydělám, tak už jsou všechny vyprodaný nebo nemám na cestu. Je to pro mě moc drahý a ať se snažím sebevíc, tak si na to nikdy neušetřim. Už jsem to vzdala, protože to je složitý. Ale když měl Dee koncert naposledy, tak jsem koupila lístek pro své dvojče, Ráďu. Takže on si ten sen splnil," usmála jsem se. „Já ti ten lístek koupím, a i tě tam svezu," řekl najednou Dan. „To nemůžu přijmout. Stačí, že bys mi platil pár korun za doučování," řekla jsem. „Ale můžeš. Dlužím ti to jako omluvu za to posmívání. Navíc tam nechci jet sám a koupil bych ti VIP lístek," dal mi Dan několik důvodů, proč to přijmout. „To možná jo, ale stejně to nemůžu přijmout. Nechci tě takhle zneužívat," řekla jsem rozhodně. „Nezneužíváš mě. Já ti to nabízím. Mám tam i zaplacený hotel na noc. Prosím. Slibuju, že tě nezneužiju ani nic podobného," prosil mě, ale já jen kroutila hlavou. Věřila jsem mu, ale bylo to moc peněz a já nechtěla, aby za mě utrácel někdo jiný. „Proč nechceš?" zeptal se a naklonil hlavu na stranu. Byl roztomilý. „Věřím ti, ale nemám ráda, když za mě utrácejí jiní lidi," vysvětlila jsem mu svůj důvod. „Ale já za tebe nebudu zbytečně utrácet. Já tě totiž zvu, a to vážně nejsou zbytečně vyhozený peníze. Alespoň pro mě ne. Líbíš se mi a chci, aby ses smála díky mně. Úsměv ti sluší. Je škoda, že se neusmíváš častěji," řekl Dan a usmál se. Úsměv jsem mu oplatila, protože mě dojal. „Takhle hezký věci mi ještě nikdo neřekl. Díky," usmívala jsem se od ucha k uchu. „Tak vidíš. Prosím, pojeď se mnou," zkusil mě ještě jednou přemluvit. „Tak já se ještě rozhodnu," dala jsem mu naději, ale už jsem věděla, že na to přikývnu. Obměkčil mě.