Nenapadá mě název - 2. verze

6. kapitola

„Tu chatu máme pořád," probral mě Dan ze vzpomínání. „Rád tě tam zase někdy vezmu a klidně sebou můžeme vzít i Ráďu a kluky ze vsi. Rád si zavzpomínám na starý dobrý časy," usmál se a zadíval se taky na tu fotku. „Než jsme měli ty nanuky, byli jsme na břehu a stavěli hrady z bahna a soutěžili mezi sebou o ten nejhezčí. Vždy předposlední den jsme je dostavovali a pozvali sousedy, aby vybrali, který je nejhezčí. Nikdy jsem jim neřekli, který je čí, abychom tak neovlivnili jejich hlasování. I místa jsme různě měnili. Po každý vyhrál někdo jiný a ty dva mu to přáli, protože věděli, že oni můžou vyhrát příště. V zimě jsme stavěli hrady ze sněhu, ale nejčastěji jsme hráli hokej, v létě fotbal, nebo byli na sjezdovce. To samé bylo i u nás ve vsi, ale to jsme hrávali proti sousedním vsím. Většinou jsme vyhrávali. Děláte pořád ty turnaje?" vzpomínal Dan. „Bohužel ne, protože prý beze mě hrát nebudou a já jsem většinou na brigádě," vysvětlila jsem mu. „Co třeba to letos napravit?" napadlo Dana. „A jak? Stejně budu zase někde v práci," řekla jsem. „Nebudeš. Od teď totiž budeš pracovat pro mě. Vím, že tě baví práce s počítačem, proto mi budeš stříhat videa, která na tajňačku točím ve volném čase. Dostaneš za to zaplaceno víc než na všech brigádách dohromady. Když nám ještě k tomu pomůžeš s učením, nebudu se zlobit," nabídnul mi Dan. „Kdy můžu nastoupit?" zasmála jsem se, protože měl pravdu a chtěla jsem mu stříhat videa. „Klidně hned. Stejně jsi už tady, takže a budeš mě doučovat z matiky. Ty tvoje brigády ti klidně zruším já, pokud mi dáš číslo na tvé vedoucí," řekl Dan. „To bys vážně udělal?" nevěřila jsem. „Jasně. Přece tě znám a vím, jak jsi „stydlivá"," zasmál se. „Tak děkuju," poděkovala jsem mu a hned mu dala všechny čísla. Rozhodl se to zařídit hned.

„Všechno je zařízený. Stejně mi tvrdili, že jsi tam nic nedělala a tak. Ale myslím si, že lhali. Ty jsi určitě dřela, až se ti pod rukama prášilo. Nikdy jsi jen neseděla na zadku a nečekala, až ti někdo poslouží," „Díky," řekla jsem jen a úlevně si oddechla. „Nechceš u mě dneska přespat? Přeci jen už je půl pátý a než já něco pochopím, bude devět," začal mě přemlouvat Dan. „A vezmeš mě zítra do školy?" „To je jasný," řekl. „Tak dobře, jen zavolám na intr," souhlasila jsem a odešla do vedlejší místnosti si zavolat.

„Bohužel dneska nemůžu, protože to prý řeším pozdě, ale klidně by to šlo zítra, když to při obědě řeknu vychovatelce," vysvětlila jsem Danovi. „Tak dobře zítra po škole bychom ti jeli koupit nějaký výkonnější notebook, abys mohla stříhat ty videa a případně se mnou i někdy něco natočit nebo bys mohla začít streamovat a točit sama. A potom bychom mohli jet sem," navrhl mi Dan. „Třeba někdy jo, ale nejdřív bych začala tím střihem případně něco s tebou natočit, ale sama zatím točit nechci, ale co já vím, a co se týká toho spaní, tak souhlasím. Po škole bych si zašla na oběd, vzala si věci na spaní a mohli bychom jet na nákup," řekla jsem. „Tak dobře. Teď bychom se ale měli vrhnout na tu matiku, ať alespoň něco stihneme," rozhodl Dan a odešel si pro nějaké věci do pokoje.

Vrátil se se sešitem, kalkulačkou a propiskou. Sednul si ke stolu, otevřel sešit a nalistoval náš domácí úkol, který jsme měli na známky. Já si taky vyndala sešit s úkolem, který už jsem měla hotový a snažila se Danovi vysvětlit postup.