Puzzlíky

Johanka

Věk – 34
Žánr – fantasy
Rasa – elf

Johanka žila v malebném údolí. Byla tu malá víska, kde se všichni znali. Johanka žila s celou svou rodinou v chaloupce. Její rodiče chtěli, aby se už odstěhovala a založila si vlastní rodinu. To Johanka nechtěla.

Chtěla, aby z ní byla velká bylinkářka, aby se mohla vydat na cesty s jednou ze skupin dobrodruhů, které se často objevovaly v Cechu ve městě. Jestli po něčem netoužila, tak to byla kupa harantů na krku a nesmrtelná tchýně. Trpěla tedy hádky s rodiči zatímco po nocích se tajně vykrádala z chaloupky ven do chatrče jejich vesnické bylinkářky a učila se jejímu řemeslu. Klid jejich běžných dní se ale bez jejího vědomí pomalu blížil ke konci.

Byl den jako každý jiný a jakmile se slunce blížilo za obzor, začala se Johanka chystat ven. Všichni by už měli spát, když se vyplížila ze dveří, avšak zarazil ji tichý hovor. Pomaloučku, držíc se ve stínech, se vydala za neznámými hlasy. Jejich majitele objevila záhy, přikrčené za opuštěnou stodolou, kradoucí se nocí jako dva zloději. Nevšimli si jí, naštěstí, vydávajíce se k obydlí bylinkářky.

„U všech pampelišek!" vyhrkla a tajnou cestičkou mezi strdím se rozeběhla k domku. Musela tam být rychleji než ti dva cizáci. Co kdyby byli nebezpeční? A tak Johanka utíkala, seč jí nohy stačily, ve snaze varovat milovanou bylinkářku. To ještě netušila, že ti dva nebyli zloději, ale vlci. Jeden z nich byl velký jak vůz, zřejmě otec vlk. Druhý byl menší, možná jeho mládě? Oba měli jeden cíl – slupnout bylinkářku.

Bylo však pozdě. Johanka to nestihla. Chaloupka milované bylinkářky se nacházela v hrůzném stavu. Po zemi se povalovaly rozbité lahvičky a roztřískané poličky. Johanka zahlédla rozsápanou ruku. Nohy se jí podlomily. Vidění jí rozmazaly perlové slzy. Tichou nocí se prodral hrůzostrašný výkřik. Srdce se jí rozbušilo. Začala se zmateně rozhlížet kolem sebe, ale najednou ucítila ledový dech za svými zády. Než stihla cokoliv udělat, pohltila ji temnota.