Hunter

Chapter 10

Zayn

Aaron mi volal krátce před šestou. Nejraději bych prohodil mobil oknem, ale hovor od něj jsem prostě musel přijmout. Tak abych nevzbudil Mikey, vytáhl jsem se na nohy a zmizel z ložnice. Aaron zněl nějak rozladěně a vztekle. Už volal i ostatním, máme dorazit co nejdřív. Potřebuje s náma mluvit, hlavně se mnou. Tak nějak jsem se obával, že jde právě o Mikey. Ve spěchu jsem se oblíkl, snědl poslední rohlík, načmáral vzkaz a vyběhl z domu. Cestou k němu jsem přemýšlel o uplynulých hodinách.

Věděl jsem, že vše Mikey říct byla blbost. Ví toho až moc a kdyby se rozhodla, že mě zradí, tak za ty vraždy dostanu trest smrti... „Jenže ona tě nezradí." Zavibroval mi v uších hlásek. Nahlas jsem se uchechtl a s pomyšlením, že tomuhle Aaron stejně nebude chtít věřit jsem se pomalu sunul do Londýna a zapojoval se do jeho líného provozu.

Ten malej zámeček, ve kterým jsem bydlel, jsem si koupil přes pár lety. Potřeboval jsem něco na okraji Londýna, kde mě nebudou všichni hned hledat, a tohle bylo to jediné, co v okolí stálo. Ve výsledku to nebylo tak špatné, postupně jsem si ho předělal k obrazu svému a jediné, co mi vadilo, byla samota. Pro jednoho to bylo zbytečně veliké.

Jenže, vzít si sem rodinu? Vyloučené. Celý dům i pozemky byly pod kamerovým systémem a jak bych to vysvětlil? „No víš mami... Jsem vrah, jsem Lovec, stejně jako zbytek kluků. Proto to tu vypadá jak u někoho, kdo se bojí o svůj život... Dáš si kafe?" Ne... Tohle jsem mámě opravdu říct nemohl. Proto jsem i držel byt v Londýně, kde byli ubytovaní, když přijeli na návštěvu.

A holky? Těch pár co jsem potkal, se mě děsilo a ty co se nebály, byly spíš laciné kurvy, které šly, kvůli vidině peněz. Jo, před zraněním jsem mohl mít každou, na kterou jsem ukázal, no teď už ne. Tedy... Zaculil jsem se jako měsíček na hnoji. Právě mi přece jedna krásná holka ležela v posteli a strávila se mnou noc. Dovolila mi, se ji dotýkat a i když sex odmítla, nezlobil jsem se. Spíš naopak...

Nelhal jsem v ničem, co jsem ji řekl. Říct ji naprostou pravdu, bylo těžší, než se ji možná zdálo. V duchu jsem počítal, kolik mám v domě kamer a jak moc je bezpečnostní systém bezpečný. Budu muset poprosit Liama, aby mi ho přeformátoval. Dodat další kamery, zabezpečit i bránu. Zkontrolovat pozemky... Uh, fuška...  Ale pro ochranu jejího života cokoliv.

Zaparkoval jsem před skladem, kde Aaron žil. U vchodu se ohlásil a vrata se otevřela. Na trávě kolem už stáli auta kluků, zase jdu pozdě... Vyběhl jsem plechové schody, natřené na zeleno a po plechu, stejné barvy kráčel dál. Na sedačce seděla čtveřice, do jednoho rozespalí a unavení. Harry s Niallem byli v noci na akci a pravděpodobně se ani nestihli vyspat.

„Takže?" „Co?" zvedneme všichni obočí. Usadil jsem se vedle nich a s vděkem se napil od Liama kafe. „Kde je ta holka?" „Holka? Jaká holka?" uchechtne se kudrnáč, Arron si tiše povzdechne a zapne televizi. Na všech kanálech běží ranní krimi zprávy a na všech programech je to stejné: „Únos Mikayli Quinston" jenž má na svědomí Lovec.

„Zayne, já čekám." „Proč myslíš, že jsem to byl já?" „Protože ses tam poflakoval, nebo snad ne? A kde jsi přišel k tomu rameni? Včera jsem si toho všiml!" ušklíbne se a rozvalí se v koženém křesle. „Chceš říct, že ta holka je u tebe? Vždyť jsme u tebe byli...!" vytřeští oči Harry a všichni se po mně otočí. Povzdechnu si a než se budou zbytečně ptát, vyklopím vše, co se stalo.

„Maliku, já tě normálně nakopu! Ohrožuješ nás všechny! Co když ten zmrd zjistí, že je u tebe? Půjde ti po krku buď sám, nebo v horším případě po tobě půjdou policisté!" „Ohrožuju jen sám sebe! A já nebudu ten, co umře. Chci Lucase dostat, stejně jako všichni tady. Víme, kde Lucas bydlí, ale i tys, i kdybys to nikdo nepřiznal, si nechtěl něco podnikat, abys neohrozil Mikaylu." Aaron mi tvrdě pohlédne do očí, ale ví, že říkám pravdu. Nikdy by nepodnikl nic, co by ohrozilo život nevinného. Kór, když je to malá holka...

„Ona je teď u mě, je v bezpečí a můžeme jednat dřív, než něco podnikne Lucas. Jeho smrt chceme všichni, všichni se chceme pomstít." Pozvednu obočí a všechny přejedu pohledem. Souhlasně kývají, ale i tak se jim nelíbí představa, že ji mám doma. „Ví o nás něco?" „Jen minimum." „A pravdu o Lucasovi?" „Zavraždil ji rodiče, nemohl jsem ji lhát." „Měl jsi ji lhát, co když ji napadne, že se pomstí ona sama?" „To by neudělala. Není hloupá, a po tom, co ji ten hajzl, osobní řidič, málem znásilnil se nebude chtít ukazovat. Já ji to ale stejně říct musel, aby věděla kdo je Lucas opravdu zač, nemyslíš? Zabil ji rodiče a chtěl i její život, jen kvůli penězům..." uchechtnu se.