Stíny minulosti

24

Doma strávím hodnou chvíli v pokoji přemýšlením, kam schovat telefon i sluchátka. Jonahovi hračky neřeším, David nepozná které jsou nové. Když si myslím, že je všechno bezpečně schované, jdu za dětmi, které jsou dole s ostatními.

Tes sedí Terentovi na klíně a Jonah si se Shawnem hraje s hračkami.
Sarah leží v postýlce a směje se na kolotoč nad sebou. Takhle by měla vypadal vánoční pohoda. Prolétne mi hlavou a posadím se do křesla. Nakonec se Tes s Terentem zvednou k odchodu.
Ještě jednou poděkuju za hlídání a vyprovodím je až ke dveřím.

"Mami? Teta Tes s tím pánem chodí?" Zeptá se Jonah, když ho ukládání do postele.
*Ano."
"To je fajn. Líbí se mi," usměji se na něj. "A ty chodíš se Shawnem?" Zarazím se uprostřed pohybu.
"Jak jsi na to přišel?"
"No teta mu seděla na klíně a ty jsi Shawnovi taky seděla na klíně a říkal ti, že tě má rád." Jen zamrkám a párkrát naprázdno polknu.

Myslela jsem si, že je ještě malý na to, aby to pochopil, ale očividně vnímal všechno, co se kolem dělo a slyšel víc, než jsem si myslela.
"Ne, zlato. Shawn a já jsme jen přátelé. Znali jsme se, ještě před tím, než jsem si vzala tatínka. Chodili jsme spolu do školy," přinutím se vzpamatovat.
"Aha," řekne a otočí se na druhou stranu.

"Dobrou noc," řeknu a pohladím ho po vlasech.
"Dobrou."
"Miluju tě," neodpustím si a cítím, jak mi začínají téct slzy.
Co jsem to provedla? Tak ho mást. Tohle si nezaslouží a hlavně to nemůže pochopit. Nebála jsem se, že by to řekl Davidovi, nikdy si spolu nerozuměli a Jonah se ho vždy bál.
Ale nedošlo mi, jak bude vnímat, co se tady děje.

Vyjdu z pokoje a zamířím do kuchyně.
"Kurva," zakleji. Jak jsem mohla něco takového dopustit? Teď bych si potřebovala dát panáka. To bych ale nesměla kojit. Sednu si do potemnělého obývacího pokoje na gauč a civím před sebe.
Slzy mi tečou z očí a nedokážu je zastavit.

Co mám dělat? Musím to už konečně rozseknout, ale jak? Chci být se Shawnem, nebudu si nalhávat že ne, ale není tak snadné začat ignorovat vše, čemu jste celý život věřili a porušit všechny životní zásady.
Nikdy jsem si nemyslela, že bych uvažovala o rozvodu. Ostatně, stejně by mě nikdy dřív nenapadlo, že mé manželství skončí takhle.

Já jako uklízečka, kuchařka a chůva a manžel, kterému se hnusím. Co jsem udělala špatně?
Při vzpomínce na tu chybu si povzdechnu a stisknu ruce v pěst. Všechno jsem si posrala sama. A stačilo jedno jediné špatné rozhodnutí. Je to až ironie.

"Hazel?" Ozve se do tmy za mnou. Vstanu a zhluboka se nadechnu. Teď musím být silná, nesmím se sesypat. "Je všechno v pohodě?" Téměř vyprsknu smíchy.
"V pohodě?" Zopakuji a hlas se mi třese, "Ne, to rozhodně není. Žiju život, jaký jsem nikdy nechtěla! Mám manžela, který se štítí mě dotknout a podvádím ho se svým bývalým v našem domě! A do toho nejvíc ubližuju Jonahovi, protože je z toho všeho zmatený! Nenávidím se za to, co se ze mě stalo."

Pohne se mím směrem, ale já zavrtím hlavou a ustoupím.
"Prosím, ne," hlase mi třese, "nedokážu myslet, když se mě dotýkáš. A já musím přemýšlet." Neochotně se zastaví a zamračí. Chvíli si myslím, že neposlechne, ale nakonec svěsí ramena a povzdechne se.
"Kdyby cokoliv, jsem tady," na to nijak nereaguju. A jak taky?

Jakmile jsem opět sama, znovu se rozbrečím. Nejdřív to ze sebe musím dostat. Teprve po dlouhé době už jen sedím a civím do tmy před sebou. Připadám si jako by mě někdo vyždímal. Nedokážu cítit žádné emoce, jen letargii.

Sedím tam hodiny a nedokážu se na nic soustředit. Jen pohrdám sama sebou a nenávidím se za všechna ta rozhodnutí, kdy jsem se měla zachovat jinak.

"Hazel? Tys tu seděla celou noc?" Zamrkám a uvědomím si, že začíná svítat. Jsem absolutně vyřízená, ale nijak jsem si tím nepomohla.
Vstanu a vyjdu nahoru, aniž bych se na něj byť jen podívala.

Další dva dny jsem mimo. Více méně nespím, Shawnovi se vyhýbám jak to jen jde a většinu času přes den trávím s dětmi venku.
Když se vrátí David, téměř to nepostřehnu, ale i tak mě můj mozek přiměje se chovat jinak. Nechci poslouchat dotazy na to, co se stalo a proč se chovám tak, jak se chovám.

Jsem tak vyřízená, že usnu vedle Jonaha. Když se probudím, jsem sama. Vstanu a když Sarah spí, zamířím dolů. Už je pozdě odpoledne a tak bych se měla dát do přípravy večeře. David by měl každou chvíli přijít, pokud už doma není.

"Cože? Řekni mi to ty spratku!" V momentě jsem naprosto probraná a rozeběhnu se do kuchyně, kde najdu Davida, jak cloumá s Jonahem, který pláče a krčí se.
"Jonahu!" Vykřiknu a rozběhnu se k němu.
Davida zaskočím a na chvíli povolí stisk, kterým ho drží. Jonah sebou trhne a okamžitě se rozeběhne mím směrem.

"Mami," vzlyká. Obejmu ho a když vidím, že mu nijak neublížil, uleví se mi.
"Běž nahoru do pokoje a zavři se, ano?" Zašeptám mu při pohledu na nasupeného Davida.
Vyběhne z pokoje a já se napřímím.
"Cos mu udělal?" Najednou jako bych se ho přestala bát. Na děti mi sahat nebude.

"Drž hubu," procedí a vidím, jak to v něm vře. "Jak se opovažuješ! Jak jsi to mohla udělat?!" Vůbec nechápu o čem to mluví.
"Jsi obyčejná děvka! Jak se můžeš po tom všem mi podívat do očí! Myslel jsem si, že je to lež, ale ten bastard mi to potvrdil! Jak dlouho?! Co?! Jak dlouho už mě podvádíš?!"
Překvapeně se na něj dívám a chtě nechtě se musím zasmát.
"Já tebe? Jak dlouho podvádíš ty mě?" Semkne rty do pevné linky a zamíří mím směrem.

"Ty kurvo," procedí, "za všechno můžeš ty! Kvůli tobě jsem přišel o dítě a ty se opovažuješ mi něco vyčítat?!" Nemůžu uvěřit, že to zase vytahuje.
"Já za to mohla? Zapomněl jsi, jak ses choval? Byls jak psychopat!" V tu chvíli na tváři ucítím ostrou bolest až zalapám po dechu.

"Neopovažuj se to házet na někoho jiného! Bylo to vůbec moje? Jsou vůbec ti dva moji?"
"To už si děláš prdel ne?" Chytne mě pod krkem až nemůžu popadnout dech.
"Tak jak dlouho s ním chrápeš? Hm? Od prvního dne, co přišel?"
"To tys ho přivedl k nám domů," zachraptím. Jen se zasměje a zatne druhou ruku v pěst, kterou mi vzápětí vrazí do žeber až přestanu dýchat úplně.

Nohy se mi podlomí a když se sesunu na zem, hlava nehlava do mě kope, dokud neztratím vědomí.