Nepatřící - Adventní kalendář 2022

Kapitola 12 - Cizí vlk

Z hraboše zbyly už jenom ohlodané kosti a ty zahrabal do sněhu. Zvednul hlavu a rozhlédnul se. A tam v dálce zahlédnul mihnout se šedý stín. Podíval se pořàdně. Byl to vlk. To je ten kterýho slyšel výt.
Vlk se na něj otočil a střetly se očima. Potom se dal vlk na útěk.
,,Počkej.'' zavolal za ním Borůvka. Vlk ho ale neposlouchal a nebo ho neslyšel.
Borůvka se rozeběhnul za ním. Kličkoval mezi stromy a nespustil vlka z očí.
Najednou mu zmizel z očí. Borůvka běžel tím směrem, kterým předpokládal, že vlk běžel.
Ani po chvíli vlka nezahlédnul, a proto se zastavil. Začenichal na zemi, ale vlka nikde neviděl.
Rychle se vracel po svojí stopě zpátky. Náhle ho udeřil do nosu pach. Byl to pach toho vlka kterého sledoval, ale nebyl to vlk ale vlčice. Borůvka se pustil po tom pachu. Uviděl čouhat ze křoví kousek šedé srsti.
,,Vidím tě.'' zavolal na ni Borůvka. Nechtěl vlcici vyplašit.
Ta vyběhla z křovi a začala se mu vzdalovat. Borůvka napnul všechny svaly, aby jí doběhnul. Bězel mnohem rychleji než vlčice. Všimnul si, že má zraněnou přední tlapku a ta jí zpomaluje v běhu.
,,Stůj.'' zkusil na ni znovu zavolat Borůvka.
Vlčice se opravdu zastavila a otočila. Borůvka jí doběhnul a pozdravil ,,Ahoj.''
Vlčice ale na odpověď jenom zavrčela.
,,Proč si předemnou utíkala?" zeptal se Borůvka.
,,Běž pryč.'' odseknula Vlcice.
,,Jak se jmenuješ?" ptal se dál Borúvka.
,,Ty jsi mě neslyšel?" řekla výhružně vlčice.
Borůvla si jí celou prohlednul. Na pravé přední tlapě měla ránu. A další měla na boku. Taky jí úplně ze srsti vystupovaly zebra. Nékolik dní nejedla. Borůvka se zastyděl, když pomyslel na hraboše, kterého s chutí snědl. Určitě doufala, že něco nechá a ona to bude moct dojíst. ,,Chci ti jenom pomoct.'' nedal se odbýt Borůvka.
Vlčice si ho prohlédnula a nakonec odpověděla ,,Jmenuju se Krystal a ty?"
,,Borůvka.'' představil se.
Krystal se znaveně lehla. Ten běh jí vyčerpal.
,,Tebe taky vyhodili ze smečky?" zeptal se opatrně Borůvka.
,,Ne. Já jsem odešla dobrovolně.'' vysvětlila Krystal.
,,Počkej tu a já ti něco ulovím.'' rozhodnul se Borůvka. Tato vlčice to potřebovala.
,,To není potreba. Umím lovit sama.'' odmítnula vlčice.
,,Nejedla jsi několik dní. A jsi zraněná. Počkej tu a já se za chvíli vrátím.'' řekl jí Borůvka.
,,Dobře tedy.'' povzdychnula si Krystal.
Borůvka se rozeběhnul lesem. Za chvíli narazil na stopu kralíka, kterého se mu podařilo ulovit. Měl štěstí. Snažil se najít něco další k jídlu. Uviděl dva hraboše, které rychle dohnal. Skoro ani nemohl ten úlovek pobrat do pusy. Vracel se zpátky po své stopě ke Krystal.
Ra zvedla hlavu, když ho uviděla.
,,Děkuji.'' poděkovaka Krystal a šťastně zavrtěla ocasem. Borůvka před ní položil svůj úlovek. Krystal k němu přisunula dva hraboše. ,,Já už jsem dneska jedl.'' odmítnul Borůvka.
,,Tak si to necháme na ráno.'' rozhodnula Krystal. S radostí se pustila do zajíce. Netrvalo dlouho a zbyli z něj jenom kosti.
Borůvka mezitím vyhrabal pod keřem doupě. Došel do něj a stočil se do klubícka. Dnešek byl vyčerpávající. Citil, jak k němu přišla Krystal a opřela se o něj. Za chvíli se oba ponořili do říše snů.

Polovina adventní kolendáře je za námi.

ZaFe03