Nepatřící - Adventní kalendář 2022

Kapitola 19 - Medvěd

Borůvka sledoval tu nádhernou stopu. Z oblohy se začaly sypat malé vločky, ale Borůvka si toho nevšímal.
A tam v dálce zahlédnul srnku. Neplížil se, přímo k ní uháněl, jak nejrychleji mohl. On ji chytí, pomyslel si Borůvka.
Srna ho zpozorovala a dala se na útěk. Borůvka ještě víc zrychlil. Slyšel, jak za ním uháni Krystal a volá na něj. Borůvka si jí nevšímal.
Mezera mezi ním a srnou se zmenšovala. Borůvka silně oddechoval a jazyk mu visel ven z tlamy. Srna prudce zabočila doprava a pak zpátky doleva. Obíhala nějakou zvláštní hnědou hroudu. Borůvka neměl čas tu hroudu zkoumat. Rozhodnul se ji přeskočit. Tím získá náskok.
Přikrčil se a vyskočil. Svaly se mu přitom napnuly. Nečekaně se ta hnédá hrouda pohnula, právě ve chvíli, kdy byl přímo nad ní. Borůvku to schodilo na zem. Sníh trochu změkčil jeho dopad. I přesto to bolelo a Borůvka bolestné zakňučel. To nebyla hrouda, vypadalo to jako nějaké zvíře.
Borůvka polekane zacouval dozadu. Chtěl běžet za srnkou. Na tohle nemá čas.
,,Uteč Borůvko.'' volala za ním Krystal a snažila se ho doběhnout.
Borůvka v tom zvířeti poznal medvěda. Viděl ho poprvé. Pamatoval si ale vyprávění jednoho vlka ze smečky. Varoval ho před ním. S medvědem není dobré si zahrávat. Podle něj bylo důležité na sebe neupoutat pozornost a dát se na útěk. Co tady ale dělá? Medvědi přece měli v období zimi spát. Někdo ho musel probudit a medvěd si teď chce vylít zlost na něm.
Borůvka ucouvnul o pár kroků dozadu. Medvěd vztekle zařval. Borůvka zavrčel. Ať uteče, doufal Borůvka. Medvěd se na útek rozhodně neměl.
Postavil se na zadní. Borůvka znovu zavrčel a ucouvnul. Jak ho ma porazit, přemýšlel Borůvka. Nikdo mu nikdy neřekl, jak má medvěda porazit. Jeden vlk mu radil utect, jenže, jak má teď utéct, když ho medvěd pronásleduje.
Doběhla k němu Krystal a skočila v před.
,,Uteč já upoutat medvědovu pozornost na sebe.'' přikázala mu Krystal.
,,Nenechám tě tu.'' zaprotestoval Borůvka.
,,Tak dobře poběžíme spolu.'' souhlasila nakonec Krystal. Neměla čas se teď o to s borůvkou hádat.
,,Tři dva jedna.'' pozorovala Krystal medvěda ,,Teď.'' vyštěkla.
Borůvka se otočil a dal se na útěk. Ani nevěděl, že směřuje směrem k táboru. Teď chtěl být od něj hlavně hodně daleko.
Medvěd je pozoroval. Slyšel, jak pod ním křupají větve a malé stromky, jak si za nimi probíjel cestu.
Mezi dvěma stromy se zaklínil třetí kmen. Krystal ho podběhnula. Borůvka se vrhnul za ní. Třeba to medvěda zastaví.
Borůvka se vrhnul pod kmen. Rychle ho podplazil a uskočil tak tak. Medvěd do kmene silně narazil až dřevo zapraskalo.
Zkusil znovu narazit do kmene. Dřevo znovu zapraskalo, ale ještě drželo. Medvěda ani na chvíli nenapadlo kmen obejít. Při třetím nárazu kmen prasknul a medvěd je pronásledoval dál.
Krystal s Borůvlou tím, ale získali malý náskok.
Pod Krystal se nečekaně probořil sníh. Boruvka se leknul, že skončila ve vodě, tak jak se to stalo jemu.
Krystal spadnula do nějaké díry. Pokusila se vyskočit, ale nešlo to. Díra na to byla moc hluboka.
,,Uteč.'' řekla mu Krystal.
,,Ne.'' odmítnul Borůvka. ,,Já tě tu nenechám.''