Jejich Spřízněná Duše

3.

Bella s Edwardem odešli do zahrad a mé spřízněné duše mi to vše vysvětlili. Nemohla jsem tomu uvěřit. Má matka byla alfa všech alf. Byla královnou všech nadpřirozených. Po její smrti jsem se okamžitě stala královnou já a nikdo není silnější, než já. Toto poznání mě dost překvapilo ale rychle jsem se oklepala a dál dělala, že se nic velkého neděje.

Právě jsem ležela v posteli se svými spřízněnými dušemi a poslouchala Marcusův sametový hlas, jak předčítal z knihy. Ležela jsem mu na hrudi a Aro měl hlavu na mých zádech. Pořád jsem se nedokázala smířit s tím, že je budu muset opustit a bolelo mě z toho u srdce. Velmi mě mrzelo, že Caius jen tak odešel a stálé se nevrátil. Povzdechla jsem si a zvedla se s Marcusovi hrudi. Oba na mě okamžitě pohlédli a já jim věnovala úsměv. ,,Chtěla bych poznat ta dvojčata." vysvětlila jim a Marcus s pousmáním souhlasně přikývl. Aro se také pousmál a spolu s bratrem vstal z postele, aby mě mohli doprovodit k místu, kde se dvojčata nacházela.

Prošli jsme hradem a stanuli jsme před dveřmi, za kterými byl hluk a smích. Aro otevřel dveře a všichni uvnitř ustali v pohybu. Co mě nejvíce udivilo bylo to, že v křesle v rohu místnosti seděl Caius a četl si klidně z knihy. Předešlí hluk mu nespíš nevadil a našel si toto místo, jako svou schovku přede mnou a svými bratry. To mě dost zamrzelo, nebudu lhát. Marcus na mě pohlédl a následně se ujal slova. ,,Jane, Alecu, vaše duševní matka by vás ráda poznala." Oslovil je a zaujal Caiusovu pozornost. Nenápadně nás začal sledovat z poza knihy a naše pohledy se střetli. Věnovala jsem mu smutný úsměv, než jsem se vydala s Arem a Marcusem pryč z herny i s dvojčaty, co nás následovali.

Došli jsme do jejich pracovny a dvojčata za sebou zavřeli dveře. Otočila jsem se k nim čelem a následně k nim s drobným úsměvem na tváři přešla, abych je mohla objat. Oba mě objali okamžitě nazpět a cítili po mnoho letech mateřskou lásku.

Třetí os.

Konečně se cítila plně kompletní, ale chyběl jí zde i Caius. Nemohla mu to mít ovšem vážně za zlé. Za těch pár dní to bylo pro všechny mnoho šoků a Alissa jen v duchu doufala, že se s ní přijde alespoň rozloučit následujícího rána.

Po té, co strávila hodinu se svými duševními dětmi, Aro s Markusem jí odvedli do kuchyně, kde se pro ní už chystalo něco k obědu. Vešli do místnosti a u plotny stál Demetri. Přešla k němu a nahlédla mu zvědavě přes rameno, aby zjistila, co to tak dobře vonělo. Široce se usmála a poplácala ho pochvalně po rameni. ,,Voní to skvěle a vypadá úžasně a to to ještě není na talíři." Pověděla mu a Demetri se šťasně zachechtal a to jí rozesmálo. Oba její dva přítomní mates se nad tím nádherným zvukem pousmáli a následně jí Demetri přendal plátek přirodního kuřecího řízku na talíř společně s bramborovou kaší. Měla z toho radost jako malé dítě a hned si talíř od blond upíra převzala, než usedla ke stolu a postila se s chutí do jídla. Aro se jejímu chování šíleně zahihňal a Marcus nad svým bratrem jen převrátil očima. Tomu se jen Alissa zasmála a oboum věnovala úsměv, než se vrátila zpět ke svému jídlu.

Zbytek dne jim uběhl velmi rychle a Alissa se domluvila s Bellou a Edwardem s Alice, že vyrazí na letiště v osm hodin následujícího rána, než se vydala zpět s dvěmi svými mate do ložnice. Převlékla se do Arovi košile a i její mate si odložili, než si společně lehki všichni tři do postele a zanedlouho usnula klidným spánkem. Aro s Marcusem s ní hodlali zůstat celou dobu jejího spánku.

Rozespale uprostřed noci uslyšela tichý rozhovor tří hlasů. Všechny znala až moc dobře, protože to byli její mates. Nedala najevo, že už nadále nespí a zaposlouchala se do rozhovoru. ,,Velmi jsi jí svým chováním ublížil, Caiusi. Nikdo z nás to před tím nevěděl a ani ona o tom neměla ani ponětí. Překousl si během okamžiku to, že je měňavec, ane nedokázal jsi racionálně uvažovat po té, co jsme znistili, že je vlastně královnou nadpřirozena." Pronesl právě Marcus a Alissa ucítila velkou vlnu bolesti a sebenenávisti od Caiuse.

Okamžitě se posadila a pohlédla na něj. Ara s Marcusem překvapilo, že byla vzhůru a Caius nenašel odvahu jí pohlédnout do očí. Alissa se pousmála a vstala z postele. Velmi se jí utvrdila její doměnka, kterou měla už od chvíle, co Caiuse poprvé pozorovala. Přešla k němu a položila si dlaně na jeho tváře. Zdvihla mu lehce hlavu, takže jí hleděl přímo do očí a Alissa mu věnovala smutný úsměv, když v jeho rudých očích uviděla slzy, co nikdy neopustí jeho víčka. ,,Jen klid. Já chápu, tvé jednání a spolu na tomu časem zapracujeme, má lásko. Chápu tvé rychlé změny chování, kvůli bipolární poruše, Caiusi." Pověděla mu konejšivě a Caius s jeho bratry na ní překvapeně hleděli. Caiusova první myšlenka po té, co uslyšel od své mate, že ví o jeho poruše byla ta, že ho jeho duševní bratři zradili a řekli jí to.

Hned k nim střelil velmi naštvaným pohledem a Alissa ho donutila opět hledět jí do očí. ,,Neřekli mi to, nezradili tě. Poznala jsem to sama, má bývalá kamarádla je také bipolární. Jen ti chci říct, že to nezmění to, že jsi můj mate a já tě miluji, ať už budou tvé nálady jakékoliv. Pojď si lehnout s námi a já se ještě na pár hodin prospím." Věnovala mu drobný úsměv, který jí s přikývnutím oplatil a následně se vytáhla na špičky a vtiskla mu krátký polibek na rty, než ho vzala za ruku a vedla ho sebou zpět k posteli. Lehla si zpět na své místo mezi Arem a Marcusem a Caius se schoulil na její hrudi. Položil si hlavu na její hruď a Alissa ho objala nohama kolem pasu, než ho začala hladit ve vlasech. ,,Jen klid, můj milý. Nemusíš mít už nadále z ničeho strach." Pověděla mu tiše a vtiskla mu polibek do vlasů. Aros s Marcusem jí věnovali oba krátký polibek na rty a těsně se k ní přivili. Zanedlouho už znovu klidně usnula a spala už po zbytek noci.