Proč já?

Charles

Po vyslovení jeho jména se mi udělalo uzko na hrudi. Šokovaně jsem se na ní podívala a nemohla ani uvěřit tomu co momentálně řekla. Pomalu jsem si dávala vše dohromady, nikdy mě nic tak nevyděsilo jako jeho jméno.

"Počkej.. ne to není možný" zavrtěla jsem hlavou a slzy se mi dostávaly do očí.

,, Beth vím to.. vím to všechno" řekla tiše Jennifer a vzala mě za ruku kterou jsem ji držela obklad na jejím zranění.

,, Musíš pryč.. " řekla vážným tónem a já se na ní vyděšeně dívala.

,, Jak.. to všechno můžeš vědět?

,, Prostě to vím.." řekla tiše ale mě to nedalo.

,, Ne to nedává smysl.. věděla si celou dobu co se tu děje? Hrála sis na kamarádku ale ve skutečnosti mě chtěla podříznout?" uchechtla jsem se ironicky s pláčem.

,, Ne.. tak to není Beth "

,, Tak jak to je!? Tohle.. je tvá práce ne? "

,, Ne, není to celý má práce Elizabeth. Prosím musíš mě teď poslechnout a odejít " řekla zoufale. Jak to mohla vědět? jedině že by.. s ním byla spolčená.

,,Takže.. Tohle má na svědomí on? " Nad klausovo otázkou se Jenn jen smutně zatvářila. Jakmile jsem uslyšela jak někdo šlápl na větev, tlukot srdce se mi zrychlil ještě víc. Dopadalo na mě svědomí. Nic by se nestalo kdybych s ním zůstala. Jenže zůstat s ním, znamená žít dál v těch mučivých dnech, plného zoufalství..samoty a vyčerpání. Někdy mám pocit jakobych nemohla být nikdy šťastná, jakoby mi to bylo odkázáno. Klaus je vážně úžasný a hodný přítel, ale nemůžu se zbavit dalšího pocitu, že ho ohrožuji. Jelikož když bude žít nadále se mnou, nebude v bezpečí protože moje minulost mě pronásleduje, a teď mě právě dostala.

Pohled Charlese
Byl jsem schopný udělat vše proto, abych ji získal zpět, i přestože mi v tom bránil on. Měl jsem už předtím vzít Elizabeth za ruku a jeho odstranit. Když jsem zjistil kde právě teď je, musel jsem se vydat za ní.
Můj táta byl na mě vždy přísný, a většinu času si mě ani nevšímal, ale dal mi do života jednu radu.,, Když máš něco na dosah, prostě si to vezmi" a já to taky udělám. Máma byla psychicky nemocná, ale snažila se tu pro mě být, když to on neudělal. Jednou mi elizabeth řekla, že jsem jako moje matka. Že jsem psychicky nemocný. Ovšem já si to nemyslím.
Tenkrát se mě to dotklo, ale dnes bych ji za to potrestal, za její drzost. Vlastně je pravda že mám nervy v hajzlu a výbuchy vzteku, což vždy schytá Elizabeth. Ale nemám to po ní, prostě se to děje. Možná jsem to podělal ale Elizabeth je moje, a co je moje to si beru, ať to stojí co to stojí.
Sledoval jsem je za stromem s nožem za zády. Byl jsem odhodlaný že teď už bude moje navždy. Nejvíc mě pobavil strach toho idiota, který si to nakračil ke mně do domu pro Beth věci. Jakoby měl strach o Elizabeth.. že o ní přijde, což se taky stane.