Ospalost

Epilog

Neumírání nebylo na nic. Stále Joelovi sice dělalo problém si plně uvědomovat, že se jeho konec neblíží a že by mu možná mělo na některých věcech začít znovu záležet, ale většina dní nebyla naprosto příšerná, takže to nebylo tak těžké zkousnout.

Přesto to bylo zvláštní. Poslední známky vyhasnutí odezněly již před několika týdny. Už nevypadal jako pokažený umělecký projekt. Stíny byly pryč a barva se mu vrátila. Dokonce o něco víc, než původně měl. Z nějakého důvodu špička jeho ocasu vypadala, jako by ji namočil do cyanové barvy, tudíž mu ladila s očima, které v sobě konečně měly zpět jiskru života. Profesor Harding byl přesvědčený, že to bylo díky dobrým podmínkám, v nichž už několik měsíců pobýval.

Joel by sice rád řekl, že s vyhasnutím zmizela i veškerá únava, ale zdálo se, že se z něj jeho tělo ještě zcela nevzpamatovalo, přestože se to stále lepšilo. Jeho spánkový režim se minimálně srovnal a díky tomu se i zlepšily jeho stravovací návyky, i když za to vděčil především Veronice. Nabral tedy zdravou váhu, což ještě o něco více pomohlo s únavou. Už se tak snadno nevyčerpal. Mohl fungovat jako normální bytost.

Byl si dokonce schopný přiznat, že navázal nové pouto, i když to nahlas stále nezmiňoval. Bylo ale těžké si dál namlouvat opak, když se jeden den probudil a na polštáři se leskla první zlatá mince.

Nechal si to pro sebe a minci schoval do polštáře. Sám sebe přesvědčoval, že právě to byl důvod, proč se mu některé noci vyhýbal spánek.

Dlouho váhal, co s pomalu přibývajícími zlaťáky dělat, ale možná stále neměl dostatečný pud sebezáchovy nebo si zkrátka chtěl dokázat, že měl celou dobu pravdu, protože se nakonec rozhodl první dva darovat Veronice s Rorym. Následovalo čekání bez větší naděje, že by to dopadlo dobře. Nic si od toho nesliboval.

Proto byl překvapený, když si o pár dní později všimnul, že z těch mincí nechala Veronika udělat přívěsky na náhrdelníky, místo, aby je směnila. Překvapený možná bylo slabé slovo, protože jakmile si těch náhrdelníků všimnul, instinkty se mu vydraly na povrch v podobě téměř černých očí. Primitivní části jeho mysli se líbilo vidět jeho zlato na svých společnících.

Stále si ale většinu zlaťáků schovával, jen aby viděl, jak na to budou jeho společníci reagovat. Zatím nedošlo k žádné hádce ohledně této záležitosti.

Dovolil si tedy více užívat života, nyní když ho měl, třebaže možná dočasně. Už ho nemusela trápit věčná zima a měl i peníze, za které si mohl dovolit, co chtěl. Nebyl úplně závislý na ostatních.

Začal si tedy více zdobit pokoj, když už v něm byl na neurčito. Více chodil ven, občas i navštěvoval Nancy, protože Veronika tvrdila, že by mu více přátel prospělo a začal si hledat koníčky. I to by mu prý prospělo. Prý potřeboval koníčky, které nezahrnovaly domácí práce.

Rozhodl se tedy pustit do menšího zahradničení. S jeho magií to nebylo nic těžkého a za nedlouho zahrada u domu rozkvetla všemi barvami. Bylo to něco, do čeho mu nikdo nemluvil a sám by nevěřil, jak moc ho bavilo něco, co musel dělat venku.

Všechno ale nebylo úplně dokonalé.

Když šla Veronika vrátit deník panu Hardingovi, doplněný o nové poznatky, Joel ji doprovodil, aby mu mohl poskytnout více informací k výzkumu. Harding byl z jejich návštěvy nadšený, a ještě více z jejich případu vyléčení.

Nicméně jim řekl i ne úplně ideální zprávy. Joel se sice vyléčil, ale u domácích víl, které si prošli vyhasnutím hrozilo, že jím snadněji znovu onemocní, protože k němu byly více náchylné.