nebelvírská dívka

22.

Zima uběhla jako voda a konečně přišlo jaro. S úsměvem jsem vyrazila po školních pozemcích, zářivě zelená tráva krásně voněla a už rozkvétaly i první květiny. Usmála jsem se a opřela se o strom kousek od jezera. Zahleděla jsem se na hladinu od které se odrážely sluneční paprsky. Najednou jsem uslyšela výkřiky. Prudce jsem se otočila a uviděla Draca a Hermionu jak se hádají, doběhla jsem k nim a nechápavě jsem se na ně podívala.
,,Co se děje?!" vykřikla jsem zmateně.
,,Je to smrtijed!" zaječela histericky Miona.
Otočila jsem se na Draca a podívala se do jeho bouřkových očí ze kterých se odrážel strach.
Hermiona s pláčem utekla a já na louce zůstala sama s Dracem.
,,Je to pravda?" zašeptala jsem.
,,Já nechtěl! Ale otec mě donutil a a já nemohl nic dělat..." řekl Draco vyděšeně a oči se mu leskly.
Smutně jsem se na něj podívala a objala ho, Draco mi obětí opětoval, hlavu opřel o mé rameno a rozplakal se.
,,Já fakt nechtěl.." zašeptal potichu.
,,Klid věřím ti" řekla jsem potichu.
Když se ode mě odtáhl osušil si oči a podíval se na mě.
,,Půjdu za Blezem.. díky" zamumlal.
Přikývla jsem a pohladila ho po rameni otočila jsem se směrem k hradu.
Došla jsem do naší společenské místnosti.
,,Neviděl ste někdo Hermionu?" zeptala jsem se a rozhlédla se po místnosti.
,,Šla do pokoje. Vypadala celkem naštvaně" pokrčil rameny Ron.
Přikývla jsem a vydala se do našeho pokoje. Vlezla jsem dovnitř a uviděla Ginny sedět na posteli a Mionu jak si hází svoje věci do kufru. Vyměnila jsem si s Ginny nechápavý pohled a otočila se na Hermionu.
,,Co to děláš?" zeptala jsem se zmateně.
,,Odjíždím na pár měsíců! Nebudu na škole se smrtijedem!" vykřikla.
,,Počkej Herm to nemyslíš vážně?!" vykřikly jsme s Ginny najednou.
,,Myslím! V pět si mě rodiče vyzvednou" řekla nasupeně a dál balila věci fo kufru.
,,No tak jste se s Malfoyem rozešli no a?! Kvůli tomu přece neopustíš Bradavice!" vykřikla jsem vyděšeně.
,,Je to smrtijed! A s tím já na škole nebudu" odsekla Hermiona.
S povzdechem jsem se posadila na postel vedle Ginny.
,,No tak Hermiono ale když jste spolu chodili tak se přece nechoval jako smrtijed.." řekla konejšivě Ginny.
,,Ne beztak to byl nějakej zvrácenej plán!" zakřičela na nás.
,,No tak Miono.. neopouštěj nás prosím" řekla jsem potichu.
,,Co tu budeme bez tebe dělat?" řekla ustaraně Ginny.
,,Nějak se zabavíte" odsekla Miona.
Otevírala jsem pusu abych něco řekla ale Hermiona na mě zaječela.
,,Dej mi už pokoj Blacková! Malfoy je tvůj příbuzný! Polovina vaší rodiny jsou smrtijedi a ty seš úplně v pohodě!" zaječela na mě naštvaně.
Naštvaně jsem se postavila a podívala se Hermioně zpříma do očí.
,,Tak hele nikoho kromě mamky, táty a Tonksový nepovažuju z Blacků za svojí rodinu!" zakřičela jsem na ní.
,,No tak Ann" řekla Ginny a taky se postavila.
,,A co si tím jako myslela že polovina mojí rodiny jsou smrtijedi?! To si snad myslíš že jsem smrtijed?!" prskla jsem naštvaně.
Hermiona polkla, naštvaně jsem hodila hlavou a vyhrnula si levý rukáv a odhalila tím své předloktí.
,,Vidíš tam znamení zla?!" zakřičela jsem na ní.
,,Já" zamumlala Hermiona.
,,Tak vidíš?!" zakřičela jsem znovu.
Hermiona zavrtěla hlavou.
,,Hnusí se mi představa že jedna z mých nejlepších kamarádek si mohla myslet že jsem smrtijed.." zašeptala jsem znechuceně.
Ginny si stoupla vedle mě a propálila Hermionu pohledem.
,,Chceš jít! Tak jdi!" prskla jsem nastaveně na Hermionu.
Hermiona si vazala kufr a Křivonožku a naštvaně vyběhla z pokoje.
Naštvaně jsem kopla do postele a sedla si na ní.  Složila jsem obličej do dlaní. Netušila jsem kde se ve mně vzalo tolik nenávisti. Ginny si vedle mě sedla a položila mi ruku na rameno.
,,Neměla jsem být tak hnusná.." zašeptala jsem smutně.
,,Ne. Zasloužila si to.." řekla chladně Ginny.
Nějakou dobu jsme seděli na posteli, podívala jsem se na hodinky. Bylo půl sedmé.
,,Je pryč.." zašeptala jsem.
Ginny popotáhla. Obě jsme se zvedly z postele a vyrazily na večeři. Hodně lidí si všimlo že Hermiona chybí a že já i Ginny jsme nějaké přejeté. Fred si ke mně přisedl a položil mi dlaň na stehno. Přiblížil obličej k mému uchu a tiše promluvil.
,,Co se stalo?" zašeptal ustaraně.
,,Řeknu ti to potom" zamumlala jsem smutně.
,,Tak se sejdeme v astronomický věži?" zašeptal.
Přikývla jsem a dál se věnovala jídlu.
Když jsem dojedla zvedla jsem se a vyrazila k astronomické věži.
Opřela jsem se o sloup, po pár minutách přišel Fred a stoupl si vedle mě. Vzhlédla jsem k němu.

I přesto že jsem poměrně vysoká jsem se cítila vedle Freda jako trpaslík...

Fred se na mě ustaraně podíval.
,,Tak co už mi řekneš co se stalo?" řekl tiše.
Všechno jsem mu řekla a Fred se na mě usmál.
,,Vážně tě podezřívala z toho že jsi smrtijed?" řekl s úšklebkem.
Přikývla jsem, Fred si odfrkl.
,,Myslel jsem že je chytrá..." řekl posměšně a hodil svou ruku přes má ramena.
Zasmála jsem se, pak ale nastalo ticho. Naše pohledy se potkaly a zahleděli jsme se na sebe.
Fred ke mně přiblížil obličej, natáhla jsem se k němu. Uslyšeli jsme kroky a rychle jsme od sebe odskočili. Na astronomickou věž přišel profesor Snape.
,,Žáci mají zakázáno chodit na astronomickou věž. Srážím Nebelvíru třicet bodů a oba dostanete školní trest.." řekl ledově Snape.
Oba jsme přikývli.
,,Omlouváme se profesore" řekli jsme sborově a omluvně se na Snapea podívali.
,,To vás nezachrání! Zítra po vyučování budete uklízet sklepení. Bez hůlek!" spražil nás oba přísně.
Přikývli jsme a odešli z věže, celou cestu jsme byli ticho.
Došli jsme až před naše ložnice a otočili se k sobě.
,,Dobrou noc" zašeptala jsem.
,,Dobrou" ušklíbl se Fred.
Vešla jsem do své ložnice a zalezla do peřin. Levandule tiše chrápala a já si smutně povzdechla.
Zítra se budu muset s Ginny a McGonagallovou domluvit na tom aby se Ginny mohla přestěhovat k nám na pokoj. S těmito myšlenkami jsem usnula.