nebelvírská dívka

27.

Týden pomalu uběhl a přišel den mého trestu s Dracem. Od dne kdy jsem se rozešla s Mattheem a byla s Dracem na chodbě jsem s ani jedním nepromluvila a vyhýbala se jim obloukem.
Seděla jsem na snídani a dloubala jsem se v jídle a poslouchala Ginnyino vyprávění a něčem. Najednou jsem na zádech ucítila že se na mě někdo dívá, otočila jsem se a uviděla jsem pár šedomodrých očí které byly pohledem  zabodlé do mých zad.
Když si Draco Malfoy všiml že se na něj dívám rychle svůj pohled odvrátil.
,,Hej Ann jsi tu?" dloubla do mně Ginny.
Rychle jsem se na ní otočila a ušklíbla se.
,,Jo jenom jsem se zamyslela..." zamumlala jsem potichu.
Hermiona se zasmála a zvedla se od stolu. Po chvilce jsem se zvedla taky a odešla do třídy.  Hermiona už seděla ve společnosti Rona a Harryho a tak jsem si sedla do úplně zadní lavice.
Hlavu jsem měla položenou na lavici a zavřené oči, které jsem otevřela ve chvíli kdy si ke mně někdo přisedl. Byl to Malfoy, zřejmě už jinde nezbývalo místo protože by si ke mně nesedl.
Do místnosti vešel profesor Bins a začal jeho nudný výklad který poslouchala jen Hermiona.
Podložila jsem si hlavu knížkou a začala čmárat na lavici. Najednou mi pod ruku vjel kousek papíru s textem psaným Dracovým písmem.

Nevytratíme se na chvíli potřebuju si s tebou promluvit... Jdi do učebny 65 za chvíli přijdu za tebou.

Dočetla jsem a přikývla. Zvedla jsem ruku abych zaujala pozornost profesora.
,,Ano slečno?" zeptal se chraptivě.
,,Můžu na toaletu?" zeptala jsem se spěšně.
,,Jistě děvče můžete" odpověděl a dál se věnoval.
Vzala jsem si brašnu a odešla ze třídy a vyrazila jsem do učebny 65 která byla prázdná, sedla jsem si na stůl a čekala jsem. Po pár minutách přišel Draco zavřel dveře a zamkl je a sedl si naproti mě.
,,Takže o čem jsi chtěl mluvit?" zamumlala jsem když se Draco neměl k ničemu.
,,Proč se mi vyhýbáš? Pořád mě ignoruješ. Celkově nejsi taková jaká jsi normálně. Chováš se jinak. Ann co se děje?" vychrlil ustaraně Draco.
Polkla jsem a zhluboka jsem se nadechla.
,,Nic se neděje jsem jenom unavená" vydechla jsem.
Zvedla jsem se a chystala se odejít ale Draco mě chytil za zápěstí a prudce mě přitáhl k sobě. Opět jsme byli od sebe jenom pár centimetrů. Draco se postavil a donutil mě couvnout. Docouvala jsem až k lavici na kterou jsem se opět posadila, Draco stál mezi mýma nohala a ruce měl skřížené na hrudi.
Nervózně jsem polkla a podívala jsem se mu do očí.
,,Mluv" zavrčel Draco a přimhouřil oči.
,,Rozešla jsem se s Mattheem.. a mám úkol kterej je až moc těžkej. Jsem unavená a už nedokážu dál být veselá" vydechla jsem.
Draco přikývl a položil svou dlaň na mou tvář.
,,Ann. Ty to zvládneš" zašeptal Draco.
Přikývla jsem a několikrát jsem zamrkala abych odehnala slzy.
Draco se mi díval do očí a pomalu přesunul svou ruku za můj krk a druhou položil na můj bok.
Zrychlil se mi dech zvedla jsem hlavu a dívala se na Dracovi rty. Najednou se to stalo. Draco si mě přitáhl a spojil naše rty v pevném sevření. Položila jsem ruku na jeho rameno a prsty druhé ruky jsem zamotala do jeho bílých vlasů. Na malou chvíli jsme se odtáhli, skousla jsem si ret. Potřebovala jsem to. Navíc právě Draca jsem v koutku duše chtěla už dlouho. Najednou mi bylo všechno jedno v hlavě jsem měla úplně prázdno. Draco se na mě usmál a znovu spojil naše rty. Pomalu svou ruku posunul na mé stehno a posouval jí víš až se dostal k lemu mé sukně a vyhrnul jí víš. Zaklonila jsem hlavu a jeho polibky se přemístili na můj krk. Trošku víc jsem roztáhla nohy a Draco se mezi polibky usmál.
Draco mi ještě víc vyhrnul sukni a obě ruce přemístil na vnitřní stranu mých stehen. Lehce jsem se zavrtěla a zavrněla.
,,Draco prosím..." zasténala jsem prosebně.
Draco narovnal hlavu a ušklíbl se jeho typickým Malfoyovským úšklebkem.
,,Nikdy bych nevěřil že princezna Nebelvíru bude prosit abych jí ošukal na stole v opuštěný třídě" zamumlal s úšklebkem.
Nic jsem neřekla jenom jsem tiše zasténala, Draco to bral jako souhlas a začal mi pomalu stahovat kalhotky a při tom mě líbal. Mé kalhotky odhodil někam do místnosti a pak si rozepnul kalhoty, ještě zamumlal kouzlo proti početí. Vyhrnul mi sukni a dravě mě políbil na rty. Prudce do mě vznikl a začal tvrdě přirážet. Tělem se mi rozhostil ten pocit který jsem tak moc potřebovala a příjemný tlak v podbřišku byl jako kdybych si dala dávku euforie přímo do žíly.
Opřela jsem si hlavu o Dracovo rameno a snažila jsem se co nejvíc tišit své steny, nehty jsem zaryla do jeho zad. Draco mi položil ruce na boky a silně je zmáčkl. Dál rychle a tvrdě přirážel a já už nedokázala tlumit steny a tak jsem hlasitě zasténala, Draco mě rychle chytil za bradu a dlouze mě políbil a tím umlčel mé steny.
Pomalinku jsem svou pánví začala pohybovat proti té jeho.
,,Ano Draco" zasténala jsem mezi polibky.
Odtáhla jsem se od jeho rtů a sklonila jsem hlavu abych měla přístup k jeho krku který jsem hned začala líbat.
Cítila jsem že se blíží můj vrchol, Draco se taky zřejmě blížil ke konci protože ještě zrychlil.
Napnuly se mi všechny svaly a tělo mi zaplavil příjemný mravenčivý pocit, zaklonila jsem hlavu a zasténala jsem. Draco ještě několikrát přirazil a pak i on prudce vydechl a zaklonil hlavu.
Podívali jsme se na sebe a naše rty se opět spojily v několik dravých polibků.
Draco pak poodstoupil a zapl si kalhoty. Slezla jsem ze stolu a ze země jsem sebrala své kalhotky které jsem si nasadila a urovnala si sukni. Draco si prohrábl vlasy a odhrnul mi pramen vlasů z obličeje.
Najednou se ozval zvonek a ba chodbě se začaly ozývat hlasy a kroky studentů.
Už jsem byla na odchodu ale Draco mě zastavil plácnutím přes zadek.
,,Někdy si to budeme muset zopakovat" zavrněl mi do ucha.
Skousla jsem si ret a lehce jsem zrudla.
Vyšla jsem že třídy a připojila se k davu ostatních kteří odcházeli na další hodiny.
Zbytek dne utekl hrozně rychle a už tu byl večer, jenom jsem se šla převléct do džínů a červené mikiny, rozloučila jsem se s holkana s vyrazila jsem pryč z hradu. Ve velké síni jsem potkala Draca a tak jsme vyrazili společně k zapovězenému lesu.
,,Zdá se mi to nebo kulháš?" ušklíbl se Draco.
Zrudla jsem jako rajče, můj klín díky dnešní hodině kouzelnických dějin bolel a každý pohyb byl utrpení.
,,Neřekl jsi to nikomu že ne?" zamumlala jsem a podívala se na Draca a všimla si že má na krku plno malých modřinek.
,,Ne. Ale nevadilo by mi si to zopakovat" řekl flirtovně a podíval se na mě.
,,Bylo to celkem uvolňující" odpověděla jsem taky flirtovně.
Došli jsme k lesu kde na nás už čekal Hagrid a na nás oba se podíval pobaveným pohledem.
,,Ahoj Hagride" usmála jsem se na něj, Draco kývl na znamení pozdravu.
,,Nazdar děcka. Takže teď půjdeme do lesa a budeme tam hledat pár hipogryfů kteří se mi tam dneska rozutekli" informoval nás obr o tom co budeme dělat.
Přikývli jsme a všichni jsme se vydali do lesa.
,,Tak jo já půjdu do prava vy doleva když najdete nějakýho hipogryfa vyčarujte zelený jiskry jestli budete mít problém tak vyčarujte červený. Hodně štěstí" řekl Hagrid a vyrazil do tmy.
Společně s Dracem jsme se taky vydali do útrob lesa. Dlouho jsme hledali a přitom se stratili.
,,Vidíš říkala jsem ti že jdeme špatně" ušklíbla jsem se a Malfoy si povzdechl.
,,Fajn měla jsi pravdu" vydechl ospale.
Najednou se ve svitu světla z hůlky zakeskly dva páry očí.
,,Hele tady je hipogryf!" vyhrkla jsem a rozeběhla se do tmy.
Když jsem zaběhla kousek dál od Draca a zjistila komu patří ty oči stuhla ve mě krev. Nebyla jsem schopná pohybu a nešlo mi křičet. Jediné čeho jsem byla schopná bylo dívat se na obrovského šedého vlkodlaka. Konečně ze mě opadl šok a já rychle zacouvala a hlasitě zařvala. Ani jsem nestihla napřáhnout hůlku, vlkodlak se odrazil a skočil na mě. Hůlka mi vyletěla z ruky a jediné co jsem cítila byla prudká bolest po celé právě části těla. Vlkodlakovi drápy se zaryly do mé kůže a já ucítila horkou krev která mi máčela všechno.
Najednou ze mě vlkodlak doslova odletěl když proti němu Draco použil nějaké kouzlo. Vlkodlak utekl a jediné co jsem skrz slzy viděla byl Draco který do vzduchu vysílal červené jiskry.
,,To hrozně bolí" zasténala jsem bolestně.
Draco ke mně přiběhl a klekl si vedle mě ruku mi pevně přiložil zboku krku a druhou rukou chytil tu mou.
,,Neboj pomoc už je na cestě.. vydrž" zamumlal vyděšeně.
,,Au" vydechla jsem když Draco trošku víc zmáčkl můj krk.
,,Promiň" vyhrkl.
,,Díky Draco. Tys mě zachránil.děkuju. děkuju." šeptala jsem rychle.
Draco mou ruku ještě pevněji stiskl a něco mluvil ale neslyšela jsem ho nešlo mu rozumět.
Všechno začínalo tmavnout a mlžit se.
Najednou jsem tak v ozvěně a útržkovitě slyšela hlasy okolo. Někdo mě zvedl do náruče a rychle se mnou běžel pryč. Zavřela jsem oči už jsem nic neslyšela ani necítila, začala mi být hrozná zima.

Probudila jsem se v bílé místnosti.
Pomalinku jsem se snažila zaostřit tvary okolo mě. Ucítila jsem že mě někdo drží za ruku, pomalinku jsem otočila hlavu, hlasy co na mě mluvily byly jako z velké dálky a v ozvěně. Konečně se mi povedlo zaostřit onu ruku co mě držela byla to máma.
I hlasy se pomalu vyčistily já už slyšela.
,,Annie zlato" vydechla úlevně mamka.
,,Mami, tati" zašeptala jsem.
,,Holčičko" vydechl táta.
Po tvářích mi začaly stékat slzy.
,,Co se stalo? Kde to jsem?" zakňourala jsem plačtivě.
,,Jsi v nemocnici svatého Munga a seš tu protože tě před pár dny napadl vlkodlak..." vysvětlil mi táta.
,,Jak dlouho jsem byla mimo?" zeptala jsem se.
,,Devět dní lidi si už začali myslet žes to nezvládla" řekla mamka a po tváři jí stékala slza.
,,Takže to znamená že jsem teď. Vlkodlak? zašeptala jsem zlomeně.
,,Doktoři říkali že se to v průběhu měsíců ještě může změnit ale nejsi" uklidnila mě máma.
Úlevně jsem vydechla.
Pomalu jsem se posadila a prohrábla si vlasy.
,,Mám hroznej hlad" zamumlala jsem.
Táta se zvedl a vyšel ven z pokoje a hned se vrátil zpět se sestřičkou.
Ta mi změřila teplotu a všechno ostatní a pak mi přinesla polívku, rychle jsem jí snědla a pak jsem si zase lehla do postele.
,,Jsem hrozně unavená" zamumlala jsem ospale.
,,Dobře vyspi se zlato" zašeptala máma a pohladila mě po tváři.
,,Dobrou Annie" usmál se táta.
Zavřela jsem oči a usnula.
Když jsem se probudila rodiče tu už nebyli a venku už bylo šero.
Do pokoje vešla sestra a usmála se na mě.
,,Skvěle jste vzhůru! Pojďte se umýt" řekla mile a pomohla mi se zvednout z postele.
Odvedla me fi vedlejší místnosti kde byla sprcha. Se sestry pomocí jsem se svlékla a podívala se na sebe do zrcadla. Na mém těle byly modřiny a krvavé šrámy a dlouhé sešívané rány. Několikrát jsem zamrkala a prsty si přejela mo ráně která se táhla od klíční kosti až po rameno.
,,Není to příjemný pohled že?" řekla soucitně sestra.
Přikývla jsem a dál si prohlížela své tělo, na břiše jsem měla tři šrámy přímo pod sebou. Na obličeji jsem měla jen drobné jizvy. Polkla jsem a vlezla jsem do sprchy , kapky vody začaly dopadat na mé zmrzačené tělo.
Vrátila jsem se zpět do postele a zvonu usnula.

Tak jo dočkali jste se další kapitola přece jen je. Omlouvám se že tak dlouho nic nevyšlo ale neměla jsem energii ani nápady na psaní. Hlavně mám v poslední době špatný období takže ani neslibuju že kapitoly začnou vycházet pravidelně. Takže doufám že mi tuto pauzu odpustíte a užijete si kapitolu. <3