nebelvírská dívka

25.

Rychlé info:
Tak jo já vím že členové Fénixova řádu neměli tetování ALE aby se mi to hodilo do příběhu budou mít členové Fénixova řádu tetování zlatého fénixe takže tak.. užívejte!

Ráno jsem se probudila vedle Matthea, vstala jsem z postele a šla se převléct. Ve chvíli kdy jsem si zapínala košili přistoupil ke mně zezadu Mattheo a lehce mi stáhl látku z ramene.
,,Dobré ráno" zašeptal mi do ucha.
,,Dobré..." usmála jsem se.
Mattheo mě políbil na hranu spodní čelist, usmála jsem se a pohladila ho po tváři.
Otočila jsem se na něj a objala ho.
,,Musíme na snídani..." zašeptala jsem a objala ho.
Mattheo mě zvedl do vzduchu a zatočil se semnou a plácl semnou do postele. Lehl si ke mně a uvěznil mě v objetí. Zasmála jsem se a z Mattheova sevření jsem se vyprostila, Mattheo se mně snažil zastavit pár polibky na krk ale nevyšlo mu to, odstrčila jsem ho zpátky do peřin a vrátila jsem se ke skříni odkud jsem vytáhla černé kalhoty a oblékla si je. Otočila jsem se na Matthea který byl stále rozvalenej v mojí posteli.
,,Pojď jdeme na snídani" zasmála jsem se.
Mattheo teda nakonec vylezl z postele a přešel ke mně, chytil mě za ruku.
Společně jsme došli až do velké síně kde jsme se rozdělili a šli každý ke svému stolu. Nestila jsem ani dosednout a Ginny mě už brala za ruku, zmateně jsem se na ní podívala a pak mi to došlo.
,,Všechno nejlepší!" vykřikla a objala mě, Ginny vytáhla z kapsy krásný červeno zlatý náramek. Usmála jsem se na ní a objala jí taky.
Když mi doblahopřáli ostatní přišla k našemu stolu McGonagallová.
,,Dobrý den slečno Blacková. Pojďte se mnou prosím do ředitelny" řekla odměřeným hlasem.
Zmateně jsem se koukla na ostatní a zvedla se od stolu. Společně s McGonagallovou jsem mlčky odcházela do ředitelny.
Vešli jsme do kruhovité místnosti kde už u stolu seděl usměvavý Brumbál a vedle něho moji rodiče.
Rozzářila jsem se úsměvem a nadšeně jsem přiběhla k rodičům.
,,Mami! Tati! Co tu děláte?" vykřikla jsem šťastně a objala je.
,,Je ti sedmnáct let to jsme si nemohli nechat ujít Annie" usmála se na mě mamka.
,,Všechno nejlepší holčičko" řekl s úsměvem taťka.
Oba mi dali dárky od mamky jsem dostala foťák a od táty elektrickou kytaru. Když mi jí předával dodal něco ve stylu "doufám že to s ní po večerech rozjedeš..." usmála jsem se na něj a šibalsky na něj mrkla.
,,A je tu ještě jedna věc" řekl Brumbál.
Vzhlédla jsem k němu a pak jsem se podívala na rodiče.
,,Co se děje?" zeptala jsem se nervózně.
,,Víš všimli jsme si že jsi v posledních letech projevovala dost velký zájem o to být členem Fénixova řádu..." začal taťka.
Srdce se mi prudce rozbušilo a zatajil se mi dech.
,,A teď když jsi plnoletá tak se k nám můžeš přidat.. co ty na to zlato?" zeptala se mamka.
Nadšeně jsem zakývala a otočila se na Brumbála který se na mě usmíval.
,,Pár dní tě to bude bolet ale pak to neucítíš" řekl mile Brumbál a přistoupil blíž.
Brumbál svou hůlku přiložil k mému pravému předloktí, ruka mě začala lehce pálit a štípat, po chvilce to přestalo. Podívala jsem se na svou ruku, byl na ní zlatý fénix s roztaženýma křídlama.
Usmála jsem se na všechny v místnosti, dokonce i McGonagallová se na mě usmívala.
,,Jsme na tebe pyšní Annie" usmál se taťka a objal mě, do objetí se připojila i mamka.
Po nějaké chvíli se odtáhli a promluvil opět Brumbál.
,,Siriusi, Astorie musím ještě něco s Ann vyřešit" řekl Brumbál.
Rodiče přikývli, naposledy mě objali a vešli do krbu ze kterého se pomocí letaxu přemístili zpět domů.
Otočila jsem se na Brumbála, ten mi pokynul abych si sedla na židli proti jeho stolu a sám se posadil do svého křesla.
,,Takže. Ann jelikož jsi teď členem řádu, budeš mít úkol" řekl pomalu Brumbál.
,,Jaký?" zeptala jsem se opatrně.
,,Potřebuju aby jsi se sblížila s panem Riddlem" řekl bezvýrazně.
Lehce jsem se zadrhla.
,,Pane řediteli. Víte. On je můj přítel..." zamumlala jsem nervózněji.
Na Brumbálovi šlo vidět že ho to překvapilo.
,,Tak to jistě víš že je to syn Toma Riddla mladšího, tedy Voldemorta?" zeptal se Brumbál.
Přikývla jsem a začala jsem si mnout své tetování.
,,V tom případě jistě víš že je  nebo bude smrtijed" řekl ředitel.
Opět jsem přikývla.
,,Dobře tedy je velká pravděpodobnost že Voldemort zadal Mattheovi a mladému panu Malfoyovi nějaký úkol. A já chci aby jsi zjistila vše co půjde" přikázal mi Brumbál.
,,Omlouvám se pane řediteli ale to nemůžu. Matthea miluju a Draco je můj kamarád nemůžu prostě nemůžu je špehovat!" řekla jsem omluvně a doufala jsem že to Brumbál pochopí ale zřejmě jsem se mílila.
,,Ann ty to asi nechápeš a nedivím se ti jsi ještě tak mladá a mě je líto že tvůj život komplikuju tímhle ale je to potřeba..." řekl smutně Brumbál.
,,Proboha..." zašeptala jsem a zvedla jsem se ze židle, začala jsem přecházet po místnosti.
,,Opravdu mě to mrzí a chápu tě" řekl Brumbál.
Najednou se ve mně zvedla obrovská vlna vzteku.
,,Ne! Vy mi nerozumíte! Nechápete to! Přece. Vy byste nikdy přátele nepodvedl!" zakřičela jsem naštvaně.
,,Ani nevíš jak moc ti rozumím ale opravdu tě prosím udělej to pro řád" řekl Brumbál.
Hlasitě jsem zakřičela a sedla jsem si zpět na židli.
,,Fajn. Ale slibte mi že se jim nic nestane" zašeptala jsem poraženě.
,,Slibuju" řekl Brumbál pevně.
Přikývla jsem, zvedla jsem se ze židle a spěšně jsem opustila ředitelnu.
Seběhla jsem točité schody a ocitla jsem se na chodbě, rychle jsem si otřela slzi a běžela jsem do astronomické věže. Doběhla jsem tam, můj běh zastavilo až zábradlí o které jsem se zapřela. Hlasitě jsem zakřičela, dopadla jsem na všechny čtyři a nechala jsem slzi volně stékat po tvářích. Začala jsem se třást a mé pravé předloktí začalo hrozně štípat a pálit. Hned jsem nehty zaryla do své kůže a začala se drápat. Po chvilce mě ruka pálila ještě víc a začali se mi na ní objevovat krvavé šrámy. Znovu jsem bolestně zakřičela. Nemohla jsem prostě přijmout to že musím podvádět Mattheovu důvěru.
Chtěla jsem radši skočit z astronomické věže než donášet na Matthea a Draca.
Po chvíli jsem se uklidnila, otřela jsem si slzi a sešla jsem dolů z astronomické věže.
Vesele jsem se usmívala když jsem procházela pár opuštěnými chodbami mě cestou zastavil Mattheo a usmál se na mě.
,,Proč jsi mi neřekla že máš narozeniny?" zeptal se s úsměvem.
,,Nevím asi jsem to prostě vypustila" pokrčila jsem rameny.
,,Nevadí ale stejně pro tebe něco mám" řekl vesele Mattheo.
,,Notak. Já nic nechci" řekla jsem výmluvně.
,,Máš smůlu!" zavrčel nekompromisně Mattheo.
Z kapsy vytáhl malou černou krabičkou a otevřel jí. Byl v ní zlatý řetízek, Mattheo mě otočil a zapnul mi řetízek okolo krku. Přejela jsem si po něm prsty a smutně jsem se usmála.
,,Děkuju Mattheo.. ale nemůžu si ho vzít" zašeptala jsem smutně.
,,Proč bys neměla?" zasmál se Mattheo.
Když jsem neodpověděla tak mě Mattheo otočil proti sobě.
,,Co se děje?" zeptal se nervózně.
,,Nic" odpověděla jsem rychle.
Mattheo se na mě ustaraně podíval a hluboce se mi zahleděl do očí. Došlo mi o co se pokouší, snaží se mi číst myšlenky. Vzpomněla jsem si na hodiny nitrozpitu s mamkou a tak jsem se snažila na nic nemyslet, úplně jsem vypnula své myšlenky a úplně zablokovala svou mysl. Upřeně jsem se dívala Mattheovi do očí, najednou Mattheo zamrkal a odvrátil ode mně pohled.
,,Vím že mi lžeš Ann" zavrčel Mattheo.
Jen jsem se na něj podívala otočila jsem se k odchodu ale Mattheo mě chytil za ruku a prudce mě otočil k sobě.
,,Pusť mě!" vykřikla jsem vyděšeně.
,,Ann co se děje?!" zavrčel ledově Mattheo.
,,Nic!" vykřikla jsem.
,,Annie notak.. můžeš mi věřit! Můžeš se mi svěřit! Jenom mi řekni co se děje! Miluju tě.." zakřičel  Mattheo.
Po tvářích mi začali stékat slzi, Mattheo pustil mou ruku. Obmotala jsem mu ruce kolem krku a hlavu si opřela do jeho ramene. Mattheo mě přitiskl více k sobě, hladil mě po zádech, jeho dotyk mě uklidňoval a proto mi fakt že ho budu špehovat rval srdce na kusy. Po nějaké době jsem se od něj odtáhla a párkrát zamrkala. Mattheo se mi podíval do očí a pohladil mě po tváři.
,,Dám ti čas.. až mi to budeš chtít říct řekneš to" řekl konejšivě.
Přikývla jsem a utřela si oči.
,,Půjdu k sobě.. ostatní na mě asi už čekaj.." zamumlala jsem potichu.
Otočila jsem se a rychle vyrazila do nebelvírské společenské místnosti. Vešla jsem dovnitř a kolem krku mi skočila Ginny.
,,Připravili jsme ti oslavu Ann!" zasmála se zrzka.
Začala hrát hudba a začalo se pít a slavit. Po pár hodinách bylo asi šest hodin večer jsem se vytratila do pokoje.
Ležela jsem na posteli a přemýšlela o svém úkolu, vyhrnula jsem si pravý rukáv a dívala se na své tetování. Po dalších pár hodinách do pokoje vtrhla Ginny a Levandule a obě byly úplně na mol, prudce jsem schovala své tetování, Ginny i Levandule se svalily do svých postelí a hned usnuly. Uchechtla jsem se a zvedla jsem se z postele, přešla jsem ke dveřím a vyrazila jsem na večerní procházku hradem.
Šla jsem temnými chodbami, všude bylo ticho a tma. Nějakým způsobem jsem se dostala až do levého křídla hradu, najednou jsem uslyšela tiché vzliky. Vyrazila jsem tím směrem a za rohem jsem uviděla jakousi siluetu chlapce.
,,Lumos" zašeptala jsem a špička mé hůlky se rozsvítila.
Světlo ozářilo blonďatého chlapce s šedomodrýma očima zalitýma slzami.
,,Draco?" zašeptala jsem.
,,Ann co tu děláš?" zeptal se poplašeně Draco.
Jeho levé předloktí bylo celé od krve. Na nic jsem nečekala a pevně ho objala. Draco si opřel hlavu do mého hrudníku a lehce se otřásal pláčem.
Po chvilce jsme se posadili do nějakého výklenku ve kterém jsme se stále objímali. Hladila jsem Draca po vlasech a on střídavě povoloval nebo upevňoval jeho sevření.
,,Draco co se děje? Možná bych ti mohla pomoc" zašeptala jsem smutně.
Draco se narovnal a zahleděl se mi do očí.
,,Ne s tím mi nemůžeš pomoc.. dal mi úkol ale já ho nedokážu splnit" zachraptěl Draco.
,,Chci ti pomoc. Vím jaký to je..." zamumlala jsem.
,,To nemůžeš chápat Ann. Tohle ne" zašeptal zlomeně.
,,Ani nevíš jak moc ti rozumím" zamumlala jsem polohlasně a po tváři mi stekla slza.
Draco ji pohotové setřel ale ruku na mé tváři nechal, jeho šedomodré oči hleděli do těch mých. Nevím jestli to bylo tím že jsme byli oba na dně svých sil ale když jsem se dívala na Draca všimla jsem si každého detailu na jeho obličeji a přišel mi strašně krásný.
,,Draco..." zašeptala jsem.
,,Kéž bych se s tebou začal bavit dřív a nechoval se jako kretén" zamumlal zmučeně.
,,Mohlo být všechno jiný" zašeptala jsem.
Vzala jsem jeho druhou ruku do své, naše obličeje byly sotva pár centimetrů od sebe.
Srdce mi bušilo jako splašené, zrovna když se naše obličeje přiblížily ještě blíž k sobě jsme uslyšeli kroky, pohotově jsme se od sebe odtáhli. Ve stejném okamžiku před nás předstoupil Filch.
,,Studenti mají zakázáno být večer na chodbách! Teď půjdete se mnou" řekl vítězně Filch.
Oba jsme se zvedli a v tichosti šli za školníkem který nás vedl kamsi do sklepení.
,,Do háje. Jdeme ke Snapeovi" zašeptal Draco s úšklebkem.
,,Tak ty jsi v pohodě mě zabije" uchechtla jsem se.
,,Tenhle rok mě nesnáší.. mám dojem že nás oba zabije" zašeptal Draco posměšně.
,,Super" zamumlala jsem naoko nadšeně.
Draco se tiše zasmál a dál jsme v tichosti šli za Filchem.
Došli jsme až do kabinetu profesora Snapea kterého Filch zřejmě vzbudil a tak byl Snape ještě víc protivný než dřív.
,,Omlouvám se pane profesore ale tihle dva byli před chvílí na chodbě" řekl podlézavě Filch.
,,Oba máte školní trest a každému strhávám patnáct bodů. Příští víkend půjdete s Hagridem do zapovězeného lesa, večer" řekl otráveně Snape.
,,Ano pane" zamumlali jsme naráz.
,,A teď jděte do svých pokojů" zavrčel Snape a odešel.
S Dracem jsme se rozloučili a každý odešel do svých ložnicí.
Zalezla jsem do své postele a zavřela oči byla jsem tak unavená že jsem hned usnula a čekala mě noc plná nočních můr a probouzení se.