Poslední ledový drak-S láskou, Rebeca

45. 9.týden

"Jamie!" Zakřičela na mě Rebeca, přičemž ze mě stáhla deku.

Natáhl jsem ruku, aby mi vrátila deku. Ona ji ale přitáhla ještě blíž k sobě, a tak jsem na ni nedosáhl. Leda bych se zvedl, a to se mi zrovna moc nechtělo.

"Vstávej. Musíme si silně promluvit." Řekla a posadila se na kraj své postele.

"Ale-"

"Žádný ale." Přerušila mě přísně. Posadil jsem se a promnul si oči.

"Tak co?" Zeptal jsem se, aby mi řekla, proč mě tak hnusně budí.

"Kdy jsme spolu začali chodit?"

"Proč?"

"Protože jsme neslavili ani jedno výročí." Řekla trochu smutně. Nejspíš jí začali hormony, protože předtím to nikdy neřešila.

"No já vlastně nevim. Já jsem se do tebe zamiloval asi v říjnu.."

"Takže.. řekněme desátýho října?"

"Proč desátýho?"

"Desátýho desátý. Dobře se to pamatuje." Usmála se. Jako by poukazovala na to, že mám špatnou paměť. Zamračil jsem se na ní, ale z jejího úsměvu mě naštvanost přešla.

"Za týden to bude osm měsíců."

"No to nene." Užasl jsem. Tenhle rok utíkal nějak rychle.

"No to jojo." Zamračila se.

"Tak jsem to nemyslel."

"Já vím." Usmála se a vlepila mi pusu na čelo. Zvedla se a odešla do koupelny. Po pár minutách jsem slyšel dopadající kapky, které se rozbíjejí o podlahu, a cítil klasickou Rebečinu vůni vanilky.

"Jamie!" Zakřičela na mě zase. Protočil jsem oči, ale vstal jsem a šel do koupelny.

"Jo?" Zeptal jsem se hned u dveří. Popadla mě za ruku a jemně si jí položila na břicho. Po chvilce jsem přes břicho cítil malinký tlak.

Musel jsem se smát. Podařilo se mi stvořit nový život. Budu mít své vlastní dítě. Budu nejlepší táta na světě. Všechno bude dokonalé.

Vylítl jsem z koupelny a okamžitě běžel pro ostatní, aby taky zažili první Isabelino-prostě to bude Isabela- kopání.

Vběhl jsem do pokoje Rose a Tess. Ani jsem nezaklepal. Rozrazil jsem dveře a začal na ně křičet. "Vstávejte! Dělejte! Isabela kope!"

"Kdo je sakra Isabela?" Zeptala se Tess, ještě napůl rozespalá.

"Moje Isabela."

Obě dvě okamžitě vyskočili a v nočních košilích vyběhli na chodbu.

"Běžím pro Harryho!" Křikla na nás Tess, když se rozběhla na druhou stranu. Ani jsme jí neodpovídali, pospíchali jsme do našeho pokoje.

Rebeca seděla na posteli a hladila si břicho. Něco tiše šeptala směrem k břichu a smála se.

"Rose!" Řekla a natáhla k Rose ruku, aby si sáhla. Rose se chvíli držela dál, jako by jí Isabellka mohla něco udělat, ale pak se vzdala a položila ruku na břicho. Chvíli se i ona usmívala, ale pak její úsměv potemněl.

"Roste moc rychle." Zašeptala a odešla. Ve dveřích se srazila s Tess a Harrym, kteří se snažili popadnout dech. Oba dva se hned vrhli na Rebecu. Dávali jí ruce na břicho a smáli se. Stejně tak Rebeca, ale já nevěděl co mám dělat.

Jak to Rose myslela? Jak to může poznat? Je to dítě jako každé jiné. Není to žádná nestvůra, určitě je po Rebece. A bude krásná jako Rebeca. Nebude se v noci měnit na vražednou potvoru. Vím to. Tak proč se jí Rose tak bojí?