Poslední ledový drak-S láskou, Rebeca

10. Prasklé zrcadlo

Když jsem se probudil, ležel jsem ve své posteli, převlečený a umytý od krve. Po tom, jak jsem se dostal do školy, jsem si nic nepamatoval.
Rebeca ležela vedle mě a spala. Podíval jsem se na hodiny. Bylo teprve šest, slunce už vycházelo. Chtěl jsem se zvednou z postele, ale vzbudil jsem Rebecu. "Kde jsi včera byl?" Zeptala se rozespale.
"Jenom jsem se procházel." Zalhal jsem.
"Procházel ses čtyři vyučující hodiny a zbytek dne, dokud jsi v jedenáct nepřišel z lesa."
Mlčel jsem.
"A taky jsi přišel celej od krve a na břiše ti vyrostla jizva." Pozvedla obočí a posadila se.
Nevěděl jsem co jí mám říct. Když bude vědět, že tu někde je Poslední Ledový drak, půjdou po ní ti v černém. Když se to nedozví, určitě po ní půjdou i tak, budou mě přes ní vydírat.
"Narazil jsem na medvěda. Trochu jsme se porvali. A vlkodlakům se rány hojí rychle." Usmál jsem se. Nevěřila mi, věděl jsem to, ale už nic neříkala. Zvedla se z mé postele a zalezla si do té své. "Něco mi neříkáš, Jamie. Věř mi, že z tebe vypáčím co."
Tentokrát když jsem se vzbudil už bylo sedm. Rebeca celou tu hodinu nespala, jenom to dobře hrála. Už měla připravené věci na první hodinu- Lektvary. Teď se upravovala v koupelně a zpívala si k tomu písničku. "Brouzdám se trávou
Trávou vonící
Pod noční oblohou
Oblohou temnoucí.
Slyším v dálce potok,
Potok krvoucí,
V lese mrtvém
V lese mrtvoucím." Dál jsem neposlouchal. Už ze začátku byla ta písnička morbidní, celou jsem ji slyšet nechtěl. V lese mrtvém, v lese mrtvoucím, pomyslel jsem si. Podíval jsem se z okna. Pozoroval jsem les, ve kterém mě bodl kluk bez očí, a kde jsem viděl Posledního Ledového draka. Bylo zajímavé, jak moc mi ten les připomíná místo v té písničce. Les je trávou porostlý celý, byl jsem tam, když byla noční obloha tak temná, že hvězdy zářily jako žárovky, potok, který se vlevá do řeky za lesem je tam taky občas slyšet.
Zahnal jsem myšlenky a šel jsem si připravit věci na první hodinu. Dvě učebnice a sešit. Všechny ostatní potřebné věci jsou v učebně Lektvarů.
Lektvary máme společně s Rebecou, a tak jsme šli do učebny o něco dřív, aby jsme si vybrali dobré lavice s co nejnovějším kotlíkem. Posadili jsme se do třetí lavice v řadě u okna. Hned za naší lavicí byly skříně a vitríny s bylinkami a nějakými roztoky. Za pát minut přišli ostatní a s nimi i Harry, Sebastian, Tess a Rose. Harry s Tess si sedli do lavice před námi, a Rose, šťastná že může sedět se Sebastianem si sedla za nás.
Tázavě jsem kývl na Sebastiana, jestli mu to vyšlo a chodí s Rose. Chvíli se na mě koukal, a pak se podíval na svojí lavici. Zapomněl si jednu učebnici. "Rose, jdu si ještě pro učebnici, tak mě když tak omluv." Usmál se na ní.
"Dobře." Usmála se a Sebastian jí políbil. Pak na mě s úsměvem kývl a odešel si pro učebnici. Rose se na mě usmívala. "Díky, Jamie."
"Za co děkuješ? Nic jsem neudělal." Opětoval jsem jí úsměv.
"Vím že jsi ho popostrčil, aby mi řekl co ke mě cítí."
"Maličkost." Teď jsme byli s Rebecou jediní nezadaní. Nijak jí to netrápilo.
Hodina začala. Sebastian přiběhl těsně před tím, než přišel profesor Black.
"Příště na čas, Sebastiane." Podotkl při příchodu profesor.
"Jasně." Řekl zadýchaně Sebastian.
Teprve teď jsem si všiml, že v lavici ve vedlejší řadě sedí Angee. Usmívala se na mě a zamávala mi. Nejspíš si myslela, že to bylo roztomilé. Nebylo.
Profesor ze začátku řekl jak to bude v jeho hodinách probíhat, i když nám to samé říkal minulý rok. Učení začal hned zhurta. "Připravte si Zmatolist, Vlčí kořen a dračí krev." Řekl a čekal než si na lavici přineseme potřebné věci. Nechal jsem Rebecu sedět a sám pro všechno došel. Nejdřív jsem našel Zmatolist, zelený malý lístek, který dokáže ovlivnit smysly tak, že si nebudete ani pamatovat kdo jste. Pak jsem našel Vlčí kořen. Proč se jmenuje Vlčí, to nikdo neví, je to obyčejný červený kořínek. A pak jsem vzal kádinku s dračí krví.
Jakmile jsem položil kádinku před Rebecu ztuhla. Bez mrknutí koukala na černou hustou tekutinu a pak úplně zbledla.
"Rebeco? Je ti dobře?" Zeptal jsem se.
"Já.. Musim si odskočit." Vyběhla z učebny pryč.
Po deseti minutách se nevracela, šel jsem se podívat co se děje.
Jakmile jsem vyšel z učebny, uslyšel jsem ránu a výkřik. Zvuk šel z dívčích záchodů na konci chodby. Rozběhl jsem se tam.
"Rebeco? Rebeco!" Seděla na zemi, schoulená do klubíčka. Všude okolo byly střepy z prasklého zrcadla. Rychle jsem přiběhl k ní. Objal jsem ji a pak jí zvedl hlavu. "Co se stalo, Rebeco?"
"J-Já nevím.." Zakoktala. "Prostě jsem se na sebe koukala do zrcadla.."
"A pak?"
"A pak na- najednou prasklo." Koktala dál. "A- ale nejdřív jsem v něm uviděla ňákýho kluka.. Nemě- neměl oči."
Chytl jsem jí za ruku. Byla chladná, ledová jako led. Ze zápěstí jí tekla krev. Černá hustá krev. Přemýšlel jsem.
"Rebeco.. Ty jsi Poslední Ledový drak."