BAD BOY? (Yaoi)

6. kapitola

Probudila mě vůně smažených vajíček, ani nevím, kdy jsem usnul. Vedle mé hlavy cinkl talíř s jídlem.

Jemně jsem pootočil hlavu a podíval se, na toho, kdo mi přinesl jídlo, teda nejspíš mě.

Jeho dlouhé tmavé vlasy mu spadaly téměř do půl zad, a když se skláněl, aby položil jídlo na noční stolek, málem si je tam i smáchal. Je to on. Ale proč je tady, ten učitel?

,,A, už jsi vzhůru. Doufám, že ti to bude chutnat, moc vařit neumím." Pousmál se.

Co to má být, zdá se mi to, nebo se mnou jedná jako s nějakou paničkou? Proč to dělá? Nikdo mi nikdy jídlo do postele nenosil a ani nebude, tak... bože.

Pomalu jsem se posadil a podíval se na něj. Ten jeho úsměv mě už pěkně sere, nesnáším ho, nesnáším na něm všechno, tu jeho starostlivost, jako rodiče, bože.

,,Em... proč to děláte? Jsem jen další student, tak..."

,,Nemáš tak úplně pravdu, ty jsi..."

,,Co jsem? Chudáček, kterého málem znásilnili, protože nebil na svém pokoji, kvůli svému spolubydlícímu, co si zatím užíval se svou holkou?! Nebuďte směšný Senci! Ano, pomohl jste mi, takže se nic nestalo a tím to končí!" nechci, aby se mě zastával, je to tím jen víc ponižující a už vůbec nechci, aby se to někdo dozvěděl.

,,Máš pravdu, jsi malý chudáček, který byl málem znásilněn, ale... jde o to, že..." to je pořád něco, samý kecy.

,,Jste směšný Senci. Já z toho nemám žádnou psychickou újmu a ani nic podobného. Nechte to být! Nechte mě být! Zapomeňte na to!"

Unaveně jsem se zvednul s postele. Došel jsem do koupelny, kde jsem si umyl obličej.

Doufal jsem, že odejde, ale místo toho dál seděl na kraji mé postele. Začíná mě vytáčet vším, co dělá.

,,No tak, nebuď tak tvrdohlavý." Poplácal rukou na postel, na znamení, abych se vedle něj posadil.

,,Nerad to říkám, ale nehodlám tu poslouchat rady od nějakého staříka."

,,Haa? Staříka?! Tak to pozor, je mi teprve 30! Jen počkej ty spratku!"

Pravou rukou mě srazil na postel, hlava se mi zabořila do peřin, skoro jsem nemohl dýchat. Začal mi cuchat vlasy, jako malému dítěti. Dělá jako bych byl jeho syn, fuj. ,,Jen počkej ty malej..." chtěl něco říct, když ho přerušilo cvaknutí dveří.

Po místnosti se rozlehl hlasitý smích. Pustil mě a zase se posadil.

Jakmile jsem byl volný, zpozoroval jsem ve dveřích Kaita a jeho partu pošuků.

Smáli se, smáli se mě, jen z nich se dokonce válel na zemi.

,,K-Kaito, takže je to pravda, on je opravdu na chlapy!" vykřikl jeden z nich, smíchy to ani nemohl pořádně vyslovit.

,,Hmm, prej ho měl někdo včera znásilnit, když jsem tu měl svou holku, nebo bych měl říct, ex?!!" jeho tón hlasu zněl výhružně a jeho pohled mi naháněl strach.

,,Kvůli tobě, se mě odkopla a ty si tu chudáček?! CO?! Prej znásilnili, koukni se na sebe, vždyť tu svádíš učitele, ty malá děvko!"

Co...to? Já... a on? Jak... jaktože všichni ví, co se včera stalo?

,,Neboj se, byl jsi moc zlobivý kluk, trest tě nemine YUUZO!" vyslovil mé jméno s takovým odporem....

Já... já mám strach. Prudce jsem za sebou zavřel dveře od koupelny a zakryl jsem si uši, abych neslyšel jejich křik a nadávky.