Kousnutá Alfou 1

5. Kapitola Luna

,,A jak to asi poznám kdo to je"
,,Nemusíš se tím trápit já už od začátku vím že jsi má družka..."

*********

Nastalo ticho. 

Myšlenky mi zahltili mysl. Jak to myslel? Myslel to vážně?

Ticho narušil až Richardův hlas. ,,Poslyš... vím že je to všechno pro tebe nové a asi dost matoucí, ale já na svojí spřízněnou duši čekám už několik let. Proto jsem to na tebe tak vybalil. Já už nemůžu dál čekat."

,,Jo tak ty nemůžeš čekat. Já měla normální život dokud mě nepokousal podivný vlk v lese a já se pak neprobrala tady. Jak vůbec můžeš říct něco takového."

Prudce jsem vstala od stolu až se židle převrátila. ,,Anastasie uklidni se. Takhle se zase proměníš. Nemáš nad svým vlkem žádnou kontrolu. Někomu bys mohla ublížit, nebo bys taky mohla ublížit sobě."

Otočila jsem se k němu zády a začala svůj vztek rozdýchávat.

,,Asi bys měla jít zpátky do pokoje. Za chvíli se vrátí celá smečka a nemyslím si, že teď je dobrou příležitost na seznamování."

Pomalu jsem se k němu otočila čelem ,,Co myslíš Anastasie?"

Hned jsem přikývla na souhlas. Richard se rozešel někam nahoru po schodech a já ho následovala. Došli jsem do nejvyššího parta domu a já zůstala koukat na obří zdobené dveře.

Richard se lehce zasmál a řekl ,,pojď dál je to náš pokoj"

Otevřel dveře a já uviděla velký pokoj s krásnou manželskou postelí.

Tak moment ,,jak jako náš?"
,,Tak jak to říkám. Můj a tvůj pokoj. Druh a družka spí spolu v jednom pokoji a posteli. Stejně jako manžel a manželka."

,,V žádném případě. Chci jiný pokoj" Richard nad mýma slovy jen protočil oči a vešel do koupelny, kterou už jsem jednou použila.

Rozhlédla jsem se po pokoji a posadila jsem se na krásné modré křeslo. Sedělo se v něm velmi příjemně.

Za okamžik vyšel Richard z koupelny a v ruce něco nesl. Přišel až ke mě a přidřepl si ke křeslu.

,,Ukaž mi tu ruku prosím. Vím že sis jí zranila při skoku ze schodů. Což bylo mimochodem velmi nebezpečné." Protočila jsem nad tím oči.
,,A taky velmi působivé" dodal a já se na něj podívala jestli to myslí vážně.

Opatrně vzal do svých rukou tu mou poraněnou. Oproti jeho ruce byla ta má malinkatá a droboučká.

Začal mi ruku obmotávat obinadlem. Ruka stále bolela, ale už ne tak jako ve sklepě.

,,Tak hotovo. Zkus tu ruku tolik nezatěžovat. Jsi pravačka?"
,,Jo"
,,Tak se o tebe holt budu muset postarat..."
,,Nebo prostě budu fungovat jen s levačkou. To zvládnu."
,,Jak myslíš. Já mám teď nějakou práci, takže tě tady nechám. Všude v domě jsou členové smečky, takže nezkoušej utíkat. Nevím jak na tebe budou reagovat. Nejspíš jakmile tě uvidí se tě začnou vyptávat kdo jsi, jak se jmenuješ a tak. Kdyby se cokoliv dělo nebo jsi něco potřebovala jsem o patro níž ve své pracovně."