Kousnutá Alfou 1

16. Kapitola Zaklínadlo

Opět jsme si zopakovali včerejší večer, nebo to bylo předevčírem? Ani nevím jestli je ráno nebo večer. Ale to nevadí s ním bych dokázala zůstat v posteli i celé věky.
Kdo ví, třeba i zůstanu. Nikdo mě od něj nedostane. Nikdo mi ho nevezme.

********

Probudila jsem se v naší posteli, ale Richard nikde nebyl. 
Zvedla jsem se do sedu a pořádně se protáhla. Připadalo mi jako bych prospěla celou věčnost a zároveň, jako bych spala jen hodinu.

Dveře do pokoje se otevřeli. Richard vešel do pokoje a spokojeně se na mě usmíval. Nesl tác s jídlem v ruce.
,,Dobré ráno, lásko. Jakpak se ti spalo?" Stále se usmíval jako měsíček na hnoji.

,,Ani nevím. Ale teď s tebou je mi hned nejlépe jak jen je to možné." Řekla jsem a natáhla se k němu pro polibek, ten mi s radostí oplácel než řekl: ,,Takhle ti to vychladne. Dej si, vařil jsem to pro tebe."
Hrdě mi položil tác na nohy.

Jen jsem poděkovala a pustila se do jídla. Musím uznat, že to bylo výborné. Taky jsem mu to řekla. On se však jen usmál, dal prázdný tác na noční stolek a posadil se na kraj postele.

,,Musím ti něco říct." Zněl velmi smutně a nervózně.
,,Když si můj bratr našel družku a viděl jsem co se stalo, řekl jsem že mně se to nikdy nestane. Teď se mi, ale děje to samé.
Můj bratr včera večer našel knihu, lépe řečeno deník našeho pradědy. Byl ukrytý za falešnou deskou u knihovny.
Píše se tam, že kletba jde zlomit. Musí se přivolat čarodějnice, která kletbu seslala. Musíš jí přivolat ty. Jedině družka žijícího potomka může kletbu zlomit.
Ale to po tobě nemůžu chtít."

Byla jsem zaskočená tím vším co mi řekl. ,,Jak můžu přivolat čarodějnici?" Zeptala jsem se bez přemýšlení.

,,Nic nebudeš dělat!" Zařval náhle Richard. ,,Jsem tvůj druh a alfa. Budeš tady a budeš řádně zastávat své postavení. Ta kletba stejně nic nemění."
Ano, ranilo mě to. Ale věděla jsem, že to je jen částečně on.

Richard prudkým krokem vyrazil ze dveří a zprudka je zabouchl.
Musím rychle za Robertem.

Popadla jsem Richardovi tričko a přetáhla si ho přes hlavu. Seběhla jsem schody a doufala, že nenarazím na Richarda. V obýváku jsem pak našla Roberta smějícího se ve společnosti Viktorie a dalších vlčic.

,,Roberte!" Řekla jsem hned víc důrazně než jsem chtěla.
,,Anastasie? Co se děje? Kde je Richard?" Nechápal. Nejspíš si myslel, že mě teď Richard nějaký ten pátek nepustí z dohledu. Ale po chvíli mu to došlo. Už s vážným výrazem vstal z gauče a rozešel se směrem k pokojům. Hned jsem se vydala za ním.

Ještě z dálky jsem zaslechla větu "To jí nestačí alfa?" Dost mě to vytočilo, ale na to teď nebyl čas.

Robert mě vedl spletitýma chodbami domu a já netušila kde jsme.

Otevřel dveře a my vstoupili do obrovské knihovny.
,,Říkal ti o tom deníku, že?" Nebyla to ani pořádná otázka, spíš konstatace. Přikývla jsem a šla se posadit k němu, k malému dřevěnému stolku na kterém byla jen jedna malá svíčka.

,,Musíš říct tato slova
"Zjev se, ožij, vstaň a mysli.
Od bolesti mé pomůžeš-li,
věnuji-ti, co je na světě nejdražší mi."
Aby to fungovalo musí to říct družka žijícího potomka kletby. Měla by se ti zjevit čarodějnice a vzít ti, co je ti na světě nejdražší, kromě tvého druha. Takhle to píše můj pradědeček."
Sám z toho byl dosti nesvůj.