V zajetí grófky

Zajetí IX.

Nejen, že jsem se ohlédla za sebe a uviděla hrůzný zjev, ale také měla co dělat se svými mdlobami. Do nosu mě totiž udeřil i silný pach. Začala jsem z něj silně kašlat i se dusit.

Bodejť by ne, když jsem se zrovna dívala na mrtvolu své sestry!

Tak kvůli tomu jsem sem stoupala?!

Nezbylo ovšem než vydržet za každou cenu. Dlaní s růžencem jsem si přikrývala nos i ústa, zatímco ve druhé třímala revolver. Jen, co tu chvíli setrvávala, zaslechla za sebou podivný šramot dobývající se do vrchní komnaty a stále hlasitější.

Ihned jsem šla otevřít, ačkoliv bez volných rukou nějakou dobu zápasila. Musela si tedy pomoci lokty i nohama. Jaké překvapení, když za vchodem opět viděla hadrovou loutku znázorňující oběť řádění tajemné grófky, mého staršího sourozence!

Pokynula, abych vyšla ven. Tam mi podala s kapesníkem, snažila se dosáhnout až k mým kapsám u šatů, aby mi jej tam vložila. Ovšem jaký div, jakmile se ten bělostný kousek látky přišitý k její dlani náhle odpáral a panenka již nic nedržela.

Já věděla, že jí překážel! Ale ona si ho bůhvíproč nechtěla nechat vzít.

Až teď najednou...

Zkusila jsem se jí zeptat, načež loutka před mými zraky zbledla i zakašlala. Rukou s kapesníkem si přejela přes ústa i nos, následně natáhla obě ruce, založila je za hlavu a jako by si něco zavazovala na zátylku. Nakonec prstem poklepala na pistoli mnou pevně svíranou.

Jak kdybych tušila, co panenka chtěla naznačit. Zprvu jsem se zasmála, poněvadž si já náhle pomyslela, že si podobenka přála, abych si zahrála na královnu zbojníků a na někoho si počíhala. Jenže na koho? Vladu, že by?

Přemýšlela jsem však, proč a s jakou precizností věrně napodobila mé reakce při podívání se na sestřino tělo, až jsem se opět zarazila.

Oslovená zakroutila hlavou, leč vzápětí si poklekla na kolena a počínala se hrabat v kožené brašně s knihami. Vylovila zmačkaný vzkaz, o němž já kupodivu také nevěděla! Stejně jako o růženci!

Začala jsem tedy číst:

„Vážená slečno Larisso Noapte,

nedivte se ničemu, čeho jste nějakou dobu byla svědkem.

Jestli jste náhodou spatřila revolver, pak vězte, že jsem jej sem uložil pro vás. Já jaksi tušil, že se určitě budete chtít vydat až na vrcholek věže, a jak ráčil vidět, nezmýlil se. Záměr Vám však nerozmlouval, znal Vaše pohnutky nadmíru dobře, stačilo jen se na Vás podívat. A, patrně k Vašemu překvapení, v duchu doufal v uskutečnění Vašich záměrů.

Konal jsem tedy alespoň skrytě. A tak zbraň, kterou jste nalezla hned přede dveřmi, je nabitá, dokonce stříbrnými kulkami. Tím se můžete před mou paní ubránit vskutku výtečně.

Víte, slečno Larisso, ona není alergická jen na sluneční světlo, nýbrž i na stříbro. Dokonce ji tento kov může rovnou zabít! Zatímco slunce pouze vážně poranit!

Avšak lituji, že jsem takto nepomohl vaší předchůdkyni. Jenže ta se časem do mé paní natolik zamilovala, až se mi snaha krutě vymstila. Vždyť ona slyšela na každou její hru! I takovou podivnost, že si prý grófka k sobě hledala nevěstu a v Emilie ji údajně konečně nalezla.

Takže se hraběnka jednou na oběť svých her zlomyslně pousmála, čímž jí zlomila srdce. Až že, chuděra, úplně zapomněla na uzavřené manželství se svým mužem, panem Bogdanem Trandafirem.