Začít znovu

14. Výčitky

Na záchodech jsem se snažila nerozbrečet. Bohužel se otevřeli dveře ve kterých... Byla Míša. Naštěstí.
Mí- ,,Co se stalo?"
M- ,,Nic." furt jsem se na ní nekoukala.
Mí- ,,Ale jo. Poslouchám."
M- ,,Jen jsem totálně blbá... Vyspala jsem se s Davidem."
Mí- ,,A teď tě ignoruje."
M- ,,Ano. Říkáš to jako kdybych... Aha." řekla jsem ještě víc mě to mrzelo ,,Jsem jedna ze sta."
Mí- ,,Ze sta zase ne."
M- ,,Neřeš to... Pojď." šla jsem ke dveřím a vyšla. Míša byla celý čas u mě.
Věděla jsem, že se na mě někdy David kounout ale já na něj ne. Nedokázala jsem se mu koukat do očí. Nevím proč ale bolelo to. Při tom jsem jednorázovku zažila!

David:
Cítil jsem se jak největší...
Vůbec jsem nevěděl co dělat. Mery jsem měl neuvěřitelně rád. Ani se nedá opsat jak moc. Během toho co jsme se v noci mazlili, tak jsem měl tak nádherný pocit jak snad nikdy.
Když jsem jí viděl zničenou, tak jsem se cítil ještě hůř. Měl jsem s ní mluvit. Ale zůstal mi člověk na stolu a do toho Šárina furt chodila za mnou a otravovala. Každopádně sanitky furt přicházeli. Pořádně jsme ani nestíhali.
Akorát jsem měl s Mery na boxu prakticky beznadějný případ. I když jsme se ještě snažili, tak bylo pozdě.
D- ,,Čas smrti... 16:43." sestřička to zapsala a Mery si klekla v koutě. Hlavu měla ve dlaních. Sám jsem se cítil mizerně. Jak už kvůli tý ženský, tak i to co se mezi námi stalo.
D- ,,To bude dobrý." chtěl jsem jí pohladit ale nevěděl jsem zda mám.
M- ,,Raději půjdu." zvedla se a šla. Chtěl jsem jí zastavit ale vůbec jsem nevěděl kde bych měl začít.

A takhle to mezi námi šlo 3 dny. Nepadlo mezi námi ani slovo. Tedy pokud nepočítáme pracovní věci. Vidím, že jí to ničí. A ne jednou jsem slyšel jak se o tom bavila s Míšou a lámal se jí hlas🥺 Hrozně moc to chci vrátit zpátky. Fakt jsem neměl v plánu se s ní vyspat už tehdy. Bylo to úžasný ale i toho lituju. Obzvlášť, když se to mezi námi pokazilo.
Šel jsem akorát do práce. Mery měla noční, takže se neuvidíme u společného případu. Jako od doby co jsem to mezi námi po💩
Jak jsem šel, tak jsem šel kolem polorozpadlé budovy. Často jsou tam bezdomovci nebo když chtějí lidi něco schovat. Celkem jsem se lekl, když odtamtud něco spadlo. Obzvlášť, když jsem slyšel křik. Křik vyděšení a o pomoc. Na nic jsem nečekal a šel rychle tam. Někteří běželi už ven. Rychle jsem jednoho bezdomovce nebo prostě chlapa zastavil.
D- ,,Co se stalo?!"
Chlap- ,,Něco bouchlo. Je tam doktorka, která nám chtěla pomoct." řekl a rychle urekl. Běžel jsem tam abych se ujistil, že říká pravdu.
D- ,,Je tady někdo?!" opět něco spadlo ,,Halo!"
M- ,,Davide?!" když jsem slyšel její hlas... Ani se nedá opsat ten strach, který mě popadl
D- ,,Mery! Kde jsi?! Jdu pro tebe!"
M- ,,Je to nebez-" nedořekla to, protože padlo toho víc.
D- ,,Mery!!!" nic. Běžel jsem tam kde jsem jí slyšel naposled. Během toho jsem měl takový výčitky, strach ale i vztek na sebe.
Co je s Mery?🥺