Začít znovu

15. Vše

I přes to, že jsem se škrábl a cesta tam byla hrozná, tak mě to neodradilo a běžel jsem za ní.
Za jedním rohem byla. Kousek od ní byl muž, který... No už bylo vidět, že je pozdě. Byl zasypanej a asi už i vykrvácel. Chtěl jsem ho jít skontrolovat ale když jsem viděl Mery jak se drží za část tváře. Hned jsem k ní přiběhl.
D- ,,Mery..." klekl jsem si k ní a pohladil jí po tváři pomalu dala ruku dolů a já se zděsil. Měla ránu od čela až po ústa. Vypadalo to jako řezlé... Když jsem se kouknul rolem, tak vyděl kousek zdi, na které byla zjevně Meryina krev.
D- ,,Pojď sem." natiskl jsem jí na sebe a pohladil ve vlasech. Nebránila se a natiskla se ještě víc. Vzal jsem jí pod zadkem a chtěl jít. Jenže v tom začali padat další věci. Cítil jsem jak se rozklepala. Snažil jsem se zachovat klid ale moc se to nepodařilo, protože opět začalo padat. Dokonce i já. Zakopl jsem a upadl s námi. Mery se asi i bouchla ale na druhou stranu bylo dobrý, že byla pode mnou, protože něco padlo rovnou na mé záda. Dost to zabolelo.
M- ,,Daví." šepla a snažila se to odstrčit ale bránil jsem jí v tom. Už byla zraněná dost. Nakonec mě hladila po tváři a v očích měla slzy.
Když to přestalo, tak jsem jí rychle vzal a sedl si bokem. Furt jsem jí pevně držel.
M- ,,Bolí tě ty záda moc?" zeptala se tiše
D- ,,Ne." fajn, zalhal jsem ale nemusí vědět opak ,,Mery... Promiň."
M- ,,Hm?"
D- ,,Jsi pro mě vše. Vztah jsem pořádně neměl...asi nikdy. Lekl jsem se ale...ale sakra. Mery já jsem se do tebe zamiloval tak moc... Odpusť mi to."
M- ,,Co Šárka."
D- ,,Tehdy co mě obejmula?"
M- ,,I ty jí."
D- ,,Já jí ne. Jsem stál a pak slušně oddálil. Fakt."
M- ,,Asi jsem blbě viděla."
D- ,,Asi jo." hladil jsem jí po tváři ,,Moc to bolí?"
M- ,,I jo i ne."
D- ,,Hned jak se dostaneme odtud, tak budu dělat vše proto aby jsi měla nejlepší péči."
M- ,,Pokud se dostaneme... Davide já nemůžu umřít." snažila se nerozbrečet
D- ,,Mery. Neumřeme."
M- ,,Davide já nevím. Já... Já tady Kida nemůžu nechat." rozbrečela se a víc natiskla. Snažil jsem se jí utěšit ale marně
M- ,,V... V ten den... Vařila jsem večeři. Všichni jsme se bavili a užívali si. Po dlouhé době jsme večeřeli jako rodina. Trvala jsem na tom... Po tom co jsme dojedli Kid šel ke kámošovi a já taky pryč. Chtěla jsem to uklidit na další den... Něco... Něco se stalo v kuchyni..." dala si krátkou pauzu na nádech, protože brečela už neskutečně moc. I když jsem se snažil jí utěšit, tak to nešlo.
M- ,,Kid mi vyčítá, že... Že za to můžu. Že jsem neměla vařit nebo, že kdybych uklidila a skontrolovala, tak jsme mohli mít rodiče... Přestěhovali jsme se sem a...a chtěla jsem jen začít znovu. Davide já jsem nechtěla." s brekem přišla na úplný kraj
D- ,,Mery. Moje Mery... Nemůžeš za to! Vážně ne. Byla to nehoda."
M- ,,Ale-" nedořekla to, protože jsem jí políbil. Byl to jediný způsob jak jí utěšit. Ale zároveň jsem měl to nutkání od naší první noci
D- ,,Za nic nemůžeš. Jsi ta nejlepší sestra a ví to i Kid." hladil jsem jí po tváři a snažil co nejvíce utěšit.
Dostanou se odtamtud?