I am not normal

4

Vyrazili jsme z Jungkookova domu směr můj, když jsem si uvědomil jak můj byt vlastně vypadá je tam všude bordel. Byly jsme skoro v ulici já ucítil nějaký zápach né že by to tady nebylo normální v téhle části se potulují samí opilci a feťáci ale tenhle byl jiný...

Když jsem nesl Jimina a on řekl ať zatočím tady doleva tak jsem se zhrozil, protože tohle je ta nejhorší ulička ve městě
Pak se začal natahovat a já jsem šel dál než jsem uviděl černý dým z jednoho baráku, ale to jsem neřešil a čekal až řekne kde mám zastavit. Načež jsme zastavili a jemu se draly z očí slzy při pohledu na ten barák kde byl dým. Z toho jsem usoudil že tam bydlí ,,Jiminie tady bydlíš? Zeptal jsem se ho.

Koukl jsem do okna odkud se valil dým a bylo to z okna podemnou hrnulo se mi čímdál víc slz do očí ,,t-tamto okno je moje m-musíš tam rychle pro nějaké moje v-věci,, řekl jsem plačtivým tónem a on mě položil na zem a rozeběhl se do domu. Nezbývalo mi nic jiného než čekat až se vrátí...snad se vrátí.

Rozeběhl jsem se do domu než jsem narazil na Jiminův byt rozkopnul jsem dveře a zděsil se v čem to bydlí nachvíli mě to zarazilo ale pak jsem vběhl dovnitř popadl nějakej větší batoh a naházel tam všechny krabičky co vypadaly jako léky otevřel jsem skříň ani jsem se nezajímal o to jak jsem to rval do toho batohu a naházel co nejvíc oblečení. Zaběhl jsem do další místnosti co vypadalo spíš jako skládka a sebral tam boty a hned odtamtud vypadl.

Když už jsem v nic nedoufal tak jsem spatřil jak Jungkook běží ke mě s batohem, sedl si ke mě a koukal jestli jsem v pořádku a chvíli jsme tak zůstali ale pak mě rychle vzal a utíkal se mnou v náruči. Bylo to trochu nepříjemné ale nemohl jsem nic jiného dělat než se nechat nést.

Běžel jsem zase k sobě domů s Jiminem v náruči, viděl jsem že mu to je nepohodlné tahle pozice a jak jsem ho chytl pod jeho zadečkem a on si obmotal ruce kolem mého krku. Otevřel jsem dveře, zul se a šel nahoru do pokoje kde jsem Jimina položil na postel a podal mu batoh který jsem nesl aby si z něj vyndal potřebné věci. ,,Došel by jsi mi pro vodu prosím?,, sešel jsem do kuchyně kde jsem napustil skleničku vodou a přišel spátky ale Jimin tam seděl jak hromádka neštěstí ještě aby ne když přišel o dům. ,,Jiminie co se děje?,, zeptal jsem se ho i když jsem nejspíš znal odpověď ,,ty prášky...to nejsou ty co potřebuji,, v tu chvíli mi srdce vynechalo pár úderů a podíval se na ty krabičky...byly to prášky proti bolesti a různé běžné léky ale ne ty co on potřeboval na jeho nohy. V tu chvíli jsem padl na kolena a dal se do breku v tu chvíli mi Jimin prohrábl vlasy a naznačil abych šel k němu na postel.

Snad se líbí kdyžtak se omlouvám za jaké koliv chyby😊
Jaký máte zatím na to názor? Budu ráda za jakoukoliv zpětnou vazbu.