I am not normal

8

Bylo už něco kolem půlnoci a já se stále nějak pohyboval po ulici většina lidí na mě divně dívalo jako ne na člověka, ale to jsem si už zvykl na zádech j sem měl batoh v něm nějaké oblečení, vodu, nějaké drobné a stránku z Jungkookova deníku kdy mě poprvé poznal i s mým malým portrétem, který musel namalovat někdy ve škole. Byl jsem v parku opřel se o lavičku batoh si dal vedle sebe a vytáhl větší tričko a použil ho jako deku, byla zima ale tak od svého života jsem ani nic jiného neočekával na školu jsem hodně rychle zapomněl, protože takhle tam ani nedojdu a nechci aby se o mě Jungkook strachoval, kdyby mě viděl.

Furt jsem venku a snažím se hledat Jimina, ale zatím marně prohledal jsem snad celé okolí ale nikde není to není možný aby jen tak zmizel. Už jsem i přemýšlel o scénářích jako že ho někdo unesl nebo zabil ale pomalu jsem strácel naději. Tma,zima nikde nikdo a Jimina už nevím kde mám hledat ptal jsem se i nějakých lidí a i pochybných existencí jestli neviděli kluka s blonďatýma vlasama nejspíš plazícíseho po zemi ale vždycky na mě koukali jako na blázna a řekli ne. Už jsem byl tak zoufalej že jsem litoval toho deníku a pomalu brečel. ,,J-jimine kde jsi!?,, zařval jsem ale odezva žádná vydal jsem se domů se strašným pocitem že už Jimina možná nikdy neuvidím a to jsem mu ani nestihl vyznat co k němu cítím.

Začalo vylézat slunce a já sbalil tričko do batohu docela se divím že mi nikdo nic neukradl a opět se podíval na tu stránku... tu nesmím nikdy ztratit ať se děje co se děje. Byl jsem docela vyhublý a slabý ale neměl jsem na výběr než si zvykat na krutý život ulice možná mě mohl Jungkook hledat ale pochybuji že by mě našel někdy. Celý den jsem tak různě posedával a pozpěvoval si písničku až bylo zase k večeru nic se za ten den nestalo pak ale šla nějaká partička okolo mě a zastavili se u mě
,,Co ty tak tady sedíš hm?,, měl úšklebek na tváři a vůbec se mi to nelíbilo ,,nic jentak sedím můžete jít klidně dál,, budu lhát kdybych řekl že jsem měl docela strach ale naštěstí odešli. Měl jsem hlad, žízeň, únava všechno dohromady ale musel jsem to vše vydržet.

Hledám Jimina každý den jednou mi jedna slečna řekla že ho viděla s batohem sedět u lavičky, jo to by sedělo že byl na zemi ale pak už jsem ho tam neviděl. Tak moc bych ho chtěl zpátky...
chybí mi... Každým dnem se šance že ho najdu živého zmenšovala a dál jsem chodil do školy, tam se párkrát učitelé zeptali jestli někdo něco o něm neví ale nikdy nikdo neodpověděl. Od tý doby co Jimin odešel jsem začal trochu pít a doufal jsem že na to tím zapomenu ale tak se nestalo a přestal jsem, neviděl jsem v tom smysl když to nepomáhá. Možná si to nechci přiznat, ale doufám že Jimina jednou najdu živého, zdravého a budeme moc spolu trávit čas a já mu vše vysvětlil, byl jsem zničený měl jsem někoho a ztratil ho stejně tak rychle jako jsem ho našel...

Omlouvám se popřípadě za chyby a přemýšlím nad tím že už by se jim mohlo stát něco pěkného🤔😂
Snad příběh baví