ALTERNATIVNÍ KONEC Č. 7, část 2
Autor:
XXX
Kapitola 2: Jeden míní, druhý mění
Otevřel dveře a překvapeně zíral na člověka za nimi. Poznal ho. Neviděl ho spoustu let, ale okamžitě si byl jistý, že je to on.
Sklouzl po něm pohledem a se znechucením musel přiznat, že Potterovi stárnutí prospělo. Na rozdíl od něho, který už začínal pomalu scházet, byl Potter v nejlepších letech. Ta tam byla mladická nevycválanost. Zmizela i iritující nezkušenost a otravná bujarost. Nejistota se vytratila neznámo kam. Stál před ním zralý muž, který znal nástrahy života.
„Co zde děláte, Pottere?" zeptal se, sotva se vzpamatoval ze šoku a upřel pohled do zelených očí, které si myslel, že už nikdy neuvidí.
Bylo to už deset let, co ho viděl naposledy. Přesně tolik času uplynulo od Potterovy svatby s Tomem, jehož příjmení už dávno zapomněl.
Zkusil zapátrat v paměti, jestli neměl Potter nějaký důvod zde být. Tedy kromě toho, že přišel znovu narušit jeho pracně získaný klid.
Přestal sledovat zprávy o Potterovi už před několika lety. Ve chvíli, kdy si uvědomil, že přehlédl zprávu o volbě nového ministra kouzel v Británii, ale nepřehlédl informaci, že Potter byl fandit svému manželovi na kvalifikačním zápase na mistrovství světa ve famfrpálu. V tu chvíli si uvědomil, že je posedlý. Posedlý touhou vědět, co ta zkáza jeho klidného života dělá, posedlý touhou dokázat si, že udělal dobře, když ho nechal jít. A tak si zakázal o něm cokoliv číst. Nakonec došel tak daleko, že úplně přestal číst britské noviny a jen pověřil jednoho ze svých podřízených, aby mu z nich vytahoval důležité informace. A co dělal Potter rozhodně nebylo důležité!
„Myslel jsem, že přes tohle už jsme se dostali, Severusi," dovolil si ten spratek připomenout chvíli Severusovy politováníhodné slabosti. Tu chvíli, kdy měl potřebu mu nějak dát vědět, že ho považuje za přítele. Zpětně se za to proklínal. Obával se, že si to Potter vyloží jinak a něco provede, ale když se v následujících týdnech ani měsících nic nestalo, uklidnil se. Doufal, že Potter pochopil a nechá to být.
Protočil očima.
„Dobrá," protáhl. „Čemu tedy vděčím za tvoji přinejmenším překvapivou přítomnost, Harry?"
„Potřebuju s tebou mluvit," odvětil Potter klidně a tvářil se, jako by to nebylo nic zvláštního.
Po deseti letech!
„Tak mluv," vyštěkl. Začínal se obávat, že se bude opakovat ta stará písnička. Že to Potter zase udělá. Že zase řekne něco, co by bylo lepší neříkat.
„Tady?" podivil se Harry a rozhlédl se po ulici. Pobaveně si všiml, jak se u protějšího domu pohnula záclona. „Není nad zvědavé sousedy," ušklíbl se, když se podíval zpět na něho.
Stiskl víčka k sobě a napočítal do pěti. Bude ho muset pozvat dál. Nechtěl. Nechtěl mít vzpomínku na Pottera ve svém domě. Ale ještě méně chtěl, aby ta baba odnaproti slyšela cokoliv, co mu Potter chtěl povědět.
Se stále zavřenýma očima ustoupil ode dveří a gestem pozval Pottera dovnitř.
Co jsem komu udělal, že se s tímhle musím zase potýkat?
Potter se rozhlédl kolem sebe a lehce se pousmál, když spatřil stěny obložené knihami.
„Takhle jsem si vždycky tvůj obývák představoval," uchechtl se a lehce zčervenal.
أنت تقرأ
Alternativy Neříkejte to
قصص الهواةVÝZVA/SOUTĚŽ Sbírka alternativních konců k fanfikci Neříkejte to. "Neříkejte to" končí pro některé nešťastně, pro některé šťastně, a pro jiné nadějně. Tato sbírka a akce má za cíl umožnit lidem napsat své ideální pokračování, ať je jakékoliv. Meze s...
