Stejně tě najdu. ||Luke Hemmings||

3. Doma

(Na obrázku Laura)

Hannah's pov:
For a while we pretended
That we never had to end it
But we knew we have to say goodbye.

You were crying at the airport
When they finally close the plain door.
I could barely hold it all inside

Torn in two
And I know I shouldn't tell you...

Tohle zvonění mám jen na jednoho člověka. A né, není divné mít jako vyzvánění písničku od kapely svého bratra.
"Ahoj Lauri"
"Čauky Hani, tak už jsi u babičky?"
Tuhle větu jsem tak čekala.
"Jojo už jo, ale zachvilku musím dolu na kafe."
"Ooo kafe od babči, chápu."
Obě jsme se zasmály.
"Tak jasný no."
"Jo a mám tě pozdravovat od Petra, a mám ti vyřídit, že né že tam na někoho sáhneš."
Bože, to je dement.
"Tak mu vyřiď, že bych to jinak nebyla já."
Sranda lidi sranda.
"No samozřejmě. Hele tak se měj, ještě si zavoláme."
"No jistě zítra večer, tak jo Lauri užij si Vánoce. Ahoj."
"Ahoj Hani."
Vždycky mě umí rozveselit, ikdyž nic neřekne. Mám jí vážně ráda. Ona tu pro mě byla když tu brácha nebyl. Dostala mě z toho všeho.
Pomáhá mi. A já pomáhám jí.
Je o půl roku mladší a protože je to moje 'sestra', tak se o ní starám a tak. Hlídám si jí holčinu.

Už cítím tu vůni kávy. Běžím dolu po schodech div se nezabiju. Vběhnu do obýváku a tam už na mě čeká kafe a sušenky. Mám úžasnou babičku. "Přesně na čas."
První, co z babči vypadne.
"No to víš, už si to hlídám." Říkám při tom, co si sedám na gauč. Babička rovnou zapla v telce Primu Cool a zrovna tam byl Top Gear.
Hej super. Jo sice jsem holka, ale Top Gear mám fakt ráda. Něco se tomu rozhodnutí rodičů, že na Vánoce mám být tady musí nechat. Je to totální uvolnění a klid. Už chybí jen kytara na mém klíně, ale to příště.

Luke's pov:
Dobrý tati já mám čas. Řekl: 'až vyjdeš z letiště budu tam'.
No, čekám asi půl hodiny a nic.

Moment. No konečně.
Tyjo tati ty sis vzpomněl, že máš syna? No páni.
"Ahoj Luku"
"Ahoj tati"
Pozdravili jsme se a objali.
"Už jsem se těšil."
"Já už se taky fakt těšil až vás s mamkou uvidím."
Říkáme si mezi tím, co nasedáme do auta.

O hodinu později:
Nemůžu tomu uvěřit, po takový době zase tady v Liberci. Sice je tohle město známé tima zločinama, ale lidi jsou tu jinak fajn a taky jsou tu super místa, kam si můžete jen tak sednout s kytarou a uklidnit se.
"Lukeyyy"
Volá ve dveřích mamka.
"Ahooj Mamii"
Tak rád jí konečně vidím.
"Vítej doma zlatíčko."
Říká mi v objetí. Teda děkuju mami, ikdyž je můj domov spíš v Austrálii, ale blbost domov je všude, kde je moje rodina, jen škoda, že není celá.
"Rád vás oba zase vidím mami."
"Tak, běž si vybalit, a potom si můžeme popovídat."
Skvělej nápad mamčo.

Konečně jsem došel do pokoje, který sice není úplně můj, ale zařídil jsem si ho. Hned jsem koukl na internet. Prej vybal si, jakoby mě neznala.
,,ahoj lukey, tak co už jsi doma?:*,,

No jasně Mikey okamžitě píše.

,,jojo jsem, zachvilku jdu dolu za rodičema, pokecat :P,
Záživné psaní.

,,jo taaak a jak je v Česku?,,

,,Kámo ani bys nevěřil jaká je tu zima, v Austrálii chodíme v tílku a kraťasech a tady musim mít teplou bundu, a i tak je mi zima,,

,,Haa tak to bych nechtěl, já teď ležím na pláži :DD :P,,

,,nesnáším tě!!!,,

Hajzl jeden. Ale chvíli potom, co jsem to dopsal mi úsměv spadl, napsal mi někdo úplně jiný.

,,Veselý Vánoce bráško.,,

Slzy se mi nahrnuly do očí. Vánoce a osoba, se kterou chci být právě teď úplně nejvíc, je někde úplně jinde. Proč my?
Proč zrovna my máme takový osud?
Tohle není fér.
,,Veselý moc nejsou a nebudou :/,,

Musel jsem napsat, jak to je nebudu jí přeci lhát.

,,ach jo, já vím, tak bych si přála být s tebou,,

,,taky bych si to přál, tohle není fér,,

Jsem trochu sentimentální, ale vše je pravda.

,,to teda není :(( Už půjdu přeci jen měla bych být s babičkou,,

,,nojo taky bych měl jít něco dělat. Měj se hezky Honey

,, i ty.. Ahoj :* ,,

Sakra Lukasi, buď trochu chlap, nebul.
Ale to nejde.
Zastav to, musíš za rodičema, tak se vzchop.
To je pravda, už bych měl za nima.
"No né tys přišel"
Hezké přivítání taťko.
"Nojo omlouvám se, ještě jsem něco zařizoval s klukama."
Musel jsem zalhat, ikdyž nerad.
"Jsou Vánoce, teď se nic nezařizuje."
"Máš pravdu, promiň mami."
Po tomhle rychlo rozhovoru si konečně sedám na gauč. To je tak pohodlný. Už mi chybělo takhle se rozvalit. Takový 4 hodiny jsem nemohl. Hrůza.

"Mami, tati, musím se vás na něco zeptat."
"Ptej se Lukey." odpověděla mamka. Možná jim teď trochu pokazím Vánoce, nebo zkazím náladu, ale zeptat se jich prostě musím.

Třetí kapitola za námi. Na co se asi Luke chce zeptat? Některým by to možná mohlo dojít. Ale to se dozvíte až za týden, ještě přesně nevim, kdy to sem hodím, ale určo příští týden.
Mějte se
Ari ❤