8. Setkání

1.2K 50 7
                                    

Luke's pov:
"Sakra, kde je ten Michael. Trvá mu to celý století." řekne Calum.
Ale vážně, kde je?
"Čau kluci"
Aaa už přišel. No konečně.
"Michaele, kde se flákáš?"
Řekne vztekle Ash.
"Sorry kluci, scháněl jsem překvápko pro Luka."
Cože?
"Překvapení pro mě?"
Řeknu velmi zaskočeně.
"Jo Luku. Potkal jsem jednu holku, tuhle holku dobře znáš a jestli ji nepoznáš, asi tě zabiju."
Panebože. Mám trochu strach.
Co to zase vymyslel?
Jak to dořekl, vytáhl do dveří krásnou brunetku. Je mi povědomá, ale nejsem si jistý, kdo to je. Házím jen letmý pohled na Caluma, jestli náhodou neví, o co jde, ale vypadá to, že taky netuší.  
Asi jsem idiot. Stoupl jsem si a přiblížil se asi od dva kroky.
"Děláš si prdel? Ty jí nepoznáváš?"
Řekne Michael tím snad nejnaštvanějším tónem.
Dívce začaly slzet oči a v tu chvíli mi to došlo.
Takhle ty oči poznám úplně všude.
Tyhle oči už jsem jednou rozbrečel a slíbil si, že to už nedopustím.
Nedodržel jsem to.
"Ho-Honey?"
Koktám ze sebe chraplavě.
"Lukasi, ty jsi takovej idiot." řekne Michael.
"Ano bráško"
Řekne se slzami v očích. Z mých očí se staly Niagáry. No fakt, bulím jak malý děcko.
Okamžitě jsem se na ni vrhl a objal ji tak silně, že se dívím, že se nedusí. To snad není pravda.
Kolik to bylo? 6 let?
6 let a konečně je to tu. Věděl jsem to. Ten pocit, že tu je nebyl jen pocit, byla to pravda.
Je to vůbec možný?
Že je to vážně moje sestra?
Že je přímo tady? Konečně ji opět můžu objímat.
A já debil ji nepoznal.
Jsem hrozný idiot.
"Promiň Honey, omlouvám se. Tak moc jsi mi chyběla."
Říkám jí v objetí.
"Nezlobím se Lukey, taky jsi mi moc chyběl. Jsem tak ráda, že tě vidím."
Řekla tichým, rozklepaným hláskem. Je tak krásná.
Ve chvíli, kdy jsem ji pustil z objetí na ni naběhl Calum.
"Honey... Honey, to snad není pravda."
Vykřikne Calum a jako já začal slzet.
"Takže tohle je ta slavná Honey? Rád tě konečně poznávám." řekne Ash.
"I já tebe Ashi."
řekne klidně Hanča. Pořád tomu nemůžu uvěřit, nemůžu přestat brečet.

"Honey sedni si k nám na gauč." Řekl jsem a sám si sedl na gauč.  Jak jsem to dořekl, smutně se podívala do země a do očí se jí nahrnula nová vrstva slz.
Co se děje? Řekl jsem něco špatně?
"Já- já nemůžu."
Řekla skoro neslyšně, ale všichni jsme to slyšeli.
"Ty nemůžeš sedět?"
Řekl pobaveně Ash, ale myslím, že zrovna není čas na vtipy.
"Ne, o to nejde, ale zachvíli pro mě přijede můj kamarád, musím domu."
Né to né, bože jen to ne. Teď když jsem ji konečně našel, nemůže odejít.
"Honey ne, tohle ti nedovolím." řekl jsem
"To já taky ne."
"A ani já."
Přidali se Michael a Calum.
"Nemůžu tě nechat odejít ségra, už ne. Tak dlouho jsem čekal na tenhle den, nesmíš ho ukončit po 5-ti minutách. To ti nedovolím."
Doufám, že jí je to jasné. Silně vydechla.
"Luku, já taky nechci odjet, ale mamka to nedovolí."
"Ale prosimtě, vaše mamka je fajn ženská. Opravdu myslíš, že by tě tu nenechala?"
Promluví Michael na Honey. Musí to dovolit a kdyby ne, stejně si ji tu nechám.
"Mikey, možná to je fajn ženská, ale má o mě strach."
Strach? Hlídá ji starší bratr a další 3 skoro dospělí kluci.
"Ale vždyť jsem tu já. Ví, že bych tě ohlídal."
"No to sice jo, ale znáš ji."
Má pravdu, znám ji. Takže to dovolí. Já jí překecám.
"Fajn, jdu jí zavolat."
Řekl jsem rázně, vzal mobil a šel ven. Honey nestihla ani zareagovat. Myslím, že se snažila říct něco jako nesouhlas, ale i tak by to bylo na nic. Dobře ví, že jsem tvrdohlavej.
Vytáčím mamky číslo, ani nevím, co řeknu.
"Haló?" ozve se v telefonu.
"Ahoj mami, to jsem já Luke."
"Ahoj Lukey, co se děje?"
"Mami, já ji našel."
"Koho jsi našel?"
Dobře ví, koho.
"Svou sestru mami, svou sestru."
"Cože? Ona je s tebou?"
"Ano mami je, a chci ti říct, že už jí nedovolím odjet."
"Co tím chceš říct!?"
"Že už ji prostě nepustím. Zůstane tady."
"Tak to ne Luku, je to má dcera. Je jí 16. Nenechám ji s tebou jen tak jezdit po světě. Má školu. Tohle prostě ne."
"Mami? Víš jaké to je přijít o osobu, na které ti nejvíc záleží? Několik let nevidět osobu, kterou jsem byl zvyklý vidět každý den. Víš, jaké to je ztratit osobu, která je celý tvůj svět? Ona je moje druhé já. Vždy mě znala líp, než kdokoli jiný a já ji taky. Ale kvůli tomu rozhodnutí jsme skoro cizinci. Ničí mě to. Mami 6 dlouhejch let jsem čekal na den, kdy ji opět uvidím, ten den konečně nastal. Nedokážu jí zase opustit. To prostě nejde. Prosím nech mi jí tu."
Jsem na sebe pyšnej, takhle dlouhej monolog jsem snad nikdy nevedl.
Mamka žalostně vydechla.
"Ale ona má také svůj život. Je jí teprve 16."
"To já přece vím, postarám se o ní neboj se."
"Lukey, já nevím"
"Prosím mami, prosím. Už jednou jste nás rozdělili. Nedělejte to znovu."
Chvíli bylo ticho.
"Tak dobře, půl roku. Půl roku může být svámi. Potom mi ji vrať."
Jo ona to dovolila. Tak to je super.
"Děkuju mami, děkuju mockrát. Mám tě moc rád."
"I já tebe Lukey."
Hovor jsem ukončil se šťastným výrazem ve tváři.
Vejdu zpátky do busu. Honey sedí na gauči a povídá si s klukama.
Hned jak vejdu, všichni přestanou a podívají se na mě podledem alá; 'tak jak to dopadlo?'
Vítězoslavně se usměju.
"Můžeš snámi být půl roku. Není to extra dlouho, ale i to je dobrý."
Honey na mě okamžitě skočila a dala mi pusu na tvář.
To je moc romantiky, ale chybělo mi to. 
Sedli jsme si na gauč a všichni se uvolnili, ale pochvíli se Honey hrozně zarazila.
"Co se děje?"
Zeptal jsem se ustaraně.
"Laura"
Jediné, co zní vypadlo.
"Co? Kdo?"
Nezmohl jsem se na víc. Kdo to je?
"Moje sestra"
Moment co? Sestra?
"Cože? Máme další sestru?"
Něco co mi naši neřekli?
Honey se začala smát.
Takhle jí to sluší, ale kdo je k čertu Laura?
"Ne to ne, je to moje nejlepší kamarádka, když jste tu nebyli ona mi pomáhala. Nehrajeme si na nějaký nejlepší kamarádky. Jsme prostě sestry. Nemůžu jí opustit."
Joo taaak. Tak jo už jsem v klidu.
"Aha, no já nevím, co dělat?"
"Může tu přeci být s náma." řekl Ash.
"Ale to je dobrej nápad."
Přidá se Calum.
"Máte pravdu. Hned zítra jí zavolám."
Ve chvíli, kdy to dořekla, náš bus nastartoval.
Jedeme do Mnichova.
"Tak Honey vyprávěj. Co se dělo v tvém životě? Povídej."
Řekl jsem po chvilce ticha.
"A nic nevynechej." dodá Mikey
"No tak jak bych začala. Potom co jste odjeli jsem byla na dně.......(Všichni víme, co se jí dělo. Nemusím to znovu vypisovat.)

Honey vyprávěla o svém životě, o Lauře a tak.
Tolika věcma si prošla.
Je dost dobrá, že to dokázala. Musím tu Lauru poznat a za vše jí poděkovat. Jen si někam odjedu a vlastně jí podělám celý život. Kdybych věděl, co vše se stane, nikdy bych neodjel.
Honey si na mě položila hlavu. Usnula.
"Jej ona usnula. Odnesu ji ke mně do postele."
Pošeptal jsem klukům, opatrně ji zvedl a odnesl do postele. Jen ať se v klidu vyspí, měla to dnes perný.
"Jsem tak rád, že je tady." řekne Mikey
"Já taky, chyběla mi." Calum.
"Mně taky chyběla kluci, jsem tak rád, že tu je." říkám klukům.
"No a já ji rád poznal, je to super holka a ty už aspoň nejsi tak smutnej." přidá se Ash.
"To nejsem, ale jsem unavenej."
"To asi mi všichni, radši půjdem spát."
Přidá se ke mně Mikey. Popřejem si dobrou noc a zalehnem.
Po dlouhý době zase usínám v klidu a úplně šťastnej.
Konečně jsem kompletní.
Věděl jsem, že ji stejně jednou najdu.

Haleluja potkali se.
Oka příběh končí, mějte se.
Ne jasně, že ne. Dělám si prdel. Příběh bude pokračovat. Dál už to snad nebude tak plitký. Mě osobě to přijde jako sračka, pište názory. Časem tam budou i nějaký hroty a tak, ať to má nějakej děj.

Nevim, ale přijde mi, že se potkali strašně brzo. Snad budou nápady na pokračování.
Co myslíte?
Jak to bude pokračovat?
Co se stane?
Napište mi to v komentech.
                    Ari

Stejně tě najdu. ||Luke Hemmings|| Kde žijí příběhy. Začni objevovat