Stejně tě najdu. ||Luke Hemmings||

24. Domov

Hannah's pov:
Všechno to dost rychle uteklo. Moje 3 koncerty jsou dávno pryč. Michael má dávno ruku v pořádku. Vlastně už budou jen 2 koncerty do konce turné.
Dnes Melbourne a pozítří Sydney.
Nemůžu se dočkat do Sydney, moje rodný město, náš dům, který teď už patří Lukovi, těším se až to všechno uvidím. Bohužel čím blíž je konec turné, tím blíž je i můj odjezd domů. Až skončí turné, budu s klukama ještě tak 2 týdny.
Až teď přišlo to přemýšlení nad tím, co bude. To nad čím přemýšlel Luke už na začátku mýho vztahu s Mikem, přišlo teď.
Nevím jak to bude, ale vím, že s Michaelem chci být i když budem od sebe.

Ve chvíli kdy jsme vystoupili z auta jsem začala zkoumat celé okolí. Zašli jsme do hotelu a kluci popadali na gauč, ale já měla jiný názor.
"Vstávejte! Chci se tu projít, no tak kluci."
"Honey, slíbil jsem ti procházku po Sydney a to všechno, ale teď fakt ne." Jo Luku jsi fakt hodnej děkuju.
"Jdi s Michaelem." I ta Laura je líná se semnou projít.
S čím se to bavím?
"Mikey? Půjdeš semnou?" Jeho výraz nebyl nadšený, ale začal se zvedat takže dobrá cesta.
"Faaaajn, půjdu."
Takže jsme teda vyšli. Okamžitě jak jsme vyšli mě chytl za ruku a pokračovali jsme.
"Jsi z toho docela hotová, co?" Začal se mi trochu smát.
"Ani nevíš jak, ale v Sydney to bude ještě horší."
"Lásko neboj, s tím počítám, v Sydney tě plánuju vzít na jedno místo." Překvapení?
Bože jen to ne, co zase vymyslel?
"A kam?"
"Pamatuješ si takovou tu houpačku, jak jsme měli na zahradě a pak ji můj táta dal za plot na to pole?"
Na tuhle houpačkou nikdy nemůžu zapomenout, s Mikeym jsem na ní seděla dost často, a potom když byla za plotem tak i s Lukem.
"Jasně, že jo."
"Ta houpačka tam pořád je a přesně tam si chci s tebou sednout, jako předtím."
Jak to dořekl zastavila jsem a zůstala na něj zírat. Myslela jsem, že ta houpačka tam už není a nebo je už úplně zničená. Tohle je jedna z nejhezčích věcí, co mohl udělat, je krásný si zavzpomínat.
"Děje se něco?" Vypadá vydešeně, nedošlo mi jak to asi působí, když se jen tak zastavím.
"Ne naopak, to je nádherný, děkuju Mikey a moc." Objala jsem ho a dala mu pusu. Je to od něj krásný gesto.
Došli jsme až do nějakýho parku a Michael si řekl, že nám dojde pro kafe, takže jsem byla donucena sedět sama v parku. Najednou jsem viděla jak ke mně míří nějaká holka, může jí být tak asi 15.
"Ahoj, ty jsi Hannah, že? Lukova sestra." Má strašně příjemný hlas.
"Jo jsem."odpověděla jsem a usmála se na ni.
"Tak to je hustý, strašně tě obdivuju. Jsi fakt dobrá zpěvačka, vždycky jsi byla."
"Jee no, moc děkuju. Jak to myslíš, že jsem vždycky byla?"
"No moje sestřenice bydlí v Sydney a když jsem byla u ní a šla jsem pro ni do školy, tak jsem tě viděla jít s Lukem a zpívali jste si. Hrozně se mi tvůj zpěv zalíbil, no a pak jsi se u kluků objevila a mně bylo hned jasný, kdo jsi." Jak si mě někdo může pamatovat z dětství? Měla jsem jiný vlasy, žádnej piercing ani tetování i uplně jiný styl.
"Tak to je fakt hustý, že si mě takhle pamatuješ. Jdeš dnes na koncert?"
"Jo jdu, nemůžu se dočkat. Jen je škoda, že už nevystupuješ."
"Taky mě to mrzí, ale kluci jsou super i beze mě." Na to se jen usmála a přikývla, vypadá opravdu mile. Začala vyndávat mobil, nevím jestli na fotku nebo proč, ale najednou se zadívala za mě a a mobil jen držela v ruce.
"Říkala jsem si, že je divné, abys tu seděla sama." Nechápala jsem tak jsem se jen otočila a uviděla Michaela, jak se vrací ze Starbucks.
"Ooo moje kafe no konečně." Vykřikla jsme a popadla kafe.
"Jo já jsem ti ukradenej, hlavně že máš kafe." Řekl to s úsměvem, takže to nemyslel vážně.
"Přesně tak."
"Díky vždycky si tak milá." Začal se smát. Potom jsem si ale uvědomila, že je snámi Megan.
"Jo Michaele tohle je Megan." Megan se jen usmála.
"Velká fanynka." Dodala sama Megan a Mike se jen zasmál.
"Tak to tě moc rád poznávám."
"No i já tebe. Nebudu vás už rušit, jen můžu se sváma vyfotit?" Oba sme souhlasili, vyfotili se a rozloučili se.
"Jak se tu vlastně vzala?" Zeptal se Mike, když už byla dost daleko.
"No přišla za mnou, že jestli jsem Lukova sestra a říkala, že si mě pamatuje ze školy, že mě kdysi slyšela zpívat a hrozně se jí to líbilo."
"Ona chodila k nám na školu?"
"Ne, ale její sestřenice jo, a jednou u ní byla a když na ni čekala u školy, tak nás viděla."
"Aha, divím se, že si tě pamatuje."
"Ty sis mě taky pamatoval."
"To je pravda, ale já jsem já."
"Takže dement?" Uraženě se na mě podíval, ale pokračoval.
"Ne, ten nejúžasnější kluk na světě." Začala jsem se ironicky smát a on se ke mně přidal.

Dlouho jsme tam jen tak seděli a povídali si, ale v jednu chvíli najednou snad každých 5 minut přišly nějaký holky a chtěly po Mikeym fotku, někdy i po mně. Tak jsme si řekli, že je asi čas už jít zpátky.

Ostatní už byli připraveni odcházet do arény. O to líp alespoň to uteče.
Když jsme přišli do arény, kluci začali zkoušet písně a já s Laurou jsme jenom přihlížely.
Ale zkoušky nás už moc nebaví, takže jsme šly do šatny.
"Lauri, tak co ty s Calem?" Dlouho jsme o nich spolu nemluvily, úplně mi to vypadlo, že se měli rádi.
"No hele nevím, sem tam se líbáme, ale třeba včera v noci jsme si o tom povídali, nic z toho asi nebude."
"Proč ne?"
"Hani, ty a Mike jste silný, vy to dokážete vydržet. Ale já s Calem kdybychom se dali teď dohromady na ty dva týdny než odjedem, tak bychom to nezvládli." Nesnáším když ji vidím tak smutnou.
"Já taky nevím, jestli to zvládneme."
Jen se na mě usmála a pokračovala.
"Vy to zvládnete, koukni přes co všechno jste spolu přešli, Caluma mám fakt hodně ráda a myslím, že i on mě, ale tohle prostě nejde."
"Lauri je mi to líto, vím že on by tě udělal šťastnou." Jak jsem to dořekla kluci vešli do šatny. Laura mi jen zašeptala: "Neřeš to."
Je těžký něco takovýho neřešit, ale co s tím já nadělám.
Kluci si pořád povídali o nějakejch věcech ohledně koncertu a hudby, ale moc jsem je nevnímala. Nějak jsem se nechtěla zapojovat.
Až když jsme s Laurou měli odcházet na balkon jsem začala vnímat.
"Hodně štěstí." Řekly jsme s Laurou a všechny jsme objaly a Michaelovi jsem dala pusu.
Na balkóně jsme si s Laurou povídaly o tom, co se asi za tu dobu stalo v Liberci, jak se asi má ta naše partička a tak.

-

Probudilo mě zastavení autobusu a hlasité zvolání: "Jsme tu."
Bleskurychle jsem se rozběhla ven a rozhlížela se po Sydney. Když všichni vyšli z autobusu, nasedli jsme do auta, aby nás řidič rozvezl domu. Jsou asi 3 ráno, ale přijdu si živá jako nikdy.

Po asi 10 minutách jsme zastavili u Ashtona před domem, rozloučil se a šel do domu, kde už na něj čekala mamka.
A po dalších asi 5 minutách jsme zastavili znovu, předemnou stál dokonale známý dům. Vůbec se nezměnil, je úplně stejný, jako si ho pamatuju.
Já, Luke, Laura a Michael jsme vystoupili. Ne Mike nejde k nám, ale bydlí hned vedle nás.
"Za půl hoďky na houpačce." Zašeptal mi při loučení, přikývla jsem a pokračovala s Lukem a Laurou k našemu domu. Luke otevřel dveře.
"Vítej zase doma." Řekl když jsme vcházeli.
"Je to tu pořád stejný." Vypadlo ze mě když jsme vešli do obýváku.
"Jo, dlouho jsem tu nebydlel a teď, když je můj jsem si řekl, že ho chci stejný jako byl. Všechno zůstalo tak jak jste to tu nechali, teda až na pár maličkostí." Donutilo mě to se usmát.
"Vy ste byli roztomilý." Řekla Laura, když se dívala na naše starý fotky na zdi. Okamžitě jsme šla za ní a koukala se na ty fotky taky. Nahrnuli se mi slzy, ale zadržela jsem je.
Luke se jen opíral o jídelní stůl a koukal na nás. Když jsem se na něj podívala zvedl se a šel ke mně.
"Chceš vidět svůj pokoj?" Přikývla jsem a spolu s Laurou jsme šli za Lukem nahoru. Dveře od mého pokoje jsem hned poznala. Nálepky Zaca Efrona s Vanessou. Hannah Montana, Kouzelníci z Waverly. Otevřela jsem dveře a hned jsem se usmála, pokoj je úplně stejný jako byl. Jen tam jsou navíc nějaký fotky mě a Luka a v rohu u postele stála kytara. Hned bych ji poznala je to Lukova první kytara, vždycky jsem chtěla, aby mi ji dal. I když si koupil novou měl ji u sebe v pokoji, ale učil mě na ni.
"Tvoje kytara." Zašeptala jsem.
"Jo, řekl jsem si že patří sem, a vždycky patřila." Usmála jsem se a objala ho. Šli jsme zase dolů do obýváku a já odběhla za plot na houpačku, kde už čekal Mike.
"Tak jak se ti líbí tvůj dům?"
"Překvapilo mě, že ho Luke nechal tak jak byl."
"Nechtěl ho měnit, protože všechno mu tě připomínalo a nechtěl, aby zapomněl jenom na kousíček z toho co bylo." Znova mě to donutilo se usmát. Mike mě chytl okolo ramen a přitáhl si mě blíž k sobě.
"Vítej zpátky, jsem rád že jsi zase doma."
"Taky jsem ráda zpátky."
Vždycky jsem myslela, že domov je tam, kde mám rodinu a to momentálně bylo v Liberci, i když tam nebyla moje rodina celá. Ale teď vím, že můj domov je tady, tohle město je moje dětství a můj základ. Luke je můj bratr, nejlepší kamarád i rodič zároveň, často mě učil věci ze života a vychovával. Potom Michael a mám tady i Lauru.
Konečně se po dlouhý době cítím v bezpečí a doma.

Konečně jsou v Sydney. Všechno je krásný, odjezd teprve přijde.
Vím že jsem říkala že bude 25 kapitol, ale možná jich bude 26, protože ta 25 by byla asi dost nabyta, takže uvidím.

Prosím zanechte vote nebo koment jestli se vám to líbí.
Ari❤