Ty patříš ke mně

11.kapitola

Kristen Davenport 

Celou hodinu anatomie jsem se musela nutit dávat pozor, stejně tak další čtyři hodiny, které mě čekali. Nedokázala jsem myšlenky udržet u učení, protože neustále utíkali k jednomu hnědookému automechanikovi. Což vůbec nepomáhalo. Musel jsem se soustředit za dva týdny mě čekala zkouška a za tři mám odevzdat jednu svou slohovou práci. Mám teprve čtyři strany a mám jich mít třicet šest.

Musela jsem s tím přestat. Musela jsem ho dostat nějak z hlavy. Zavrtěla jsem hlavou a snažila se zaposlouchat do přednášky, ale nešlo to pro to jsem opatrně tak aby si toho nikdo nevšiml hlavně ne paní Smithová napsala zprávu své sestře, zda si nemůžeme dneska zajít spolu na oběd. Za ani ne dvě minuty mi mobil tiše zavibroval.

Tamara: Moc ráda!!! Pokud ti to nebude vadit vyzvednu tě před školou.

Kristen: Vůbec ne. Těším se na tebe sestřičko!!!

Tamara: Já na tebe taky.

Usmála jsem se do mobilu konečně jsem našla vůli poslouchat aspoň poslední dvě přednášky dneska.

Vyšla jsem před budovu školy kde, jak jsem očekávala stálo zaparkované BMW manžela mé sestry. Craig miloval auta jenomže moje sestra ne, proto ho tohle auto stálo hodně přesvědčování, aby ho koupili, protože moje sestra byla zásadně proti tomu. Nemusela jsem se ani moc snažit abych viděla že za volantem sedí zrovna můj švagr. Z místa spolujezdec vystoupila moje sestra v krásných černých pouzdrových šatech. I přesto že měla na nohou podpatky rozeběhla se mi naproti a prudce mě objala. Objetí jsem jí s radostí oplatila. Tammy mě sevřela ještě pevněji a já byla překvapená že tahle moje malá a křehká sestřička má takovou sílu.

"Tak jo Tammy ještě chvíli a můžeš si na mě zkusit, jak léčit zlomená žebra." Tammy se se smíchem odtáhla ale nepustila mě. "Mám pro tebe novinku a chtěla jsem abys to věděla jako první. A nemusíš se bát je to dobrá novinka." Tomu jsem se musela zasmát. "Tammy u tebe žádnou jinou novinku neočekávám."

Tamara byla dokonalá. Z nás dvou vždycky byla to lepší. Pokud bych to tak mohla říct. Je její teprve dvaadvacet ale už má úspěšného manžela, byt a její kariera i když je teprve na vysoké stejně jako já začíná velmi slibně. Má nabídky z poměrně velkých klinik plastické chirurgie, které jí chtějí, aby asistovala při operacích. Byla jsem na ní pyšná a byla jsem za ní šťastná, protože jsem věděla, jak na tom tvrdě dřela aby se dostala takhle vysoko.

Moje sestra se na mě ještě zářivěji usmála a vytáhla složenou obálku z lehkého kabátu který měla na sobě a tu mi předala. Nechápavě jsem se na ní dívala ale obálku opatrně přijala. "Otevři ji prosím až v restauraci dala jsem ti jí teď protože už bych to nevydržela a vyžvanila bych ti to což nechci, takže až v restauraci."

Zase jsem se musela začít smát. Když jde o školu, přírodní vědy a práci je Tammy neuvěřitelně trpělivý člověk, ale pokud šlo o něco jiného trpělivost rozhodně nebyla její předností. Tamara se do mě zavěsila a začala mě táhnou k autu a já jí nechala.

Tamara jako obvykle vybrala jednu z dražších restaurací. Byla umístěna na střeše jednoho z domů v centru. Jeden pán, kterému bylo kolem čtyřiceti nás odvedl ke stolu, který měl výhled ven ale byl zakrytý před ostatními zákazníky restaurace. Obě jsme se posadili a Tammy rovnou objednala jídlo a víno ale to jenom mě. To jsem nepochopila. Já víno moc nepila oproti Tammy, která ho milovala. Nejspíš si všimla že mám nechápavý výraz. Začala se smát a jenom řekla. "Odpověď na to, proč si nedávám s tebou víno najdeš v té obálce."

Už jsem začala mít tušení o čem mluví, ale musela jsem mít jistotu. Otevřela jsem obálku. V ní byl pozitivní těhotenský test a ultrazvuk na kterém byla takový malý drobeček. Zalapala jsem po dechu. Začaly mě pálit oči a po tváři mi stekla jedna slza. Zakryla jsem si ruku pusu abych nahlas nevzlykala. Moje srdce pukalo štěstím. Moje malá sestřička byla těhotná. Bude z ní máma a ze mě teta.

Odtáhla jsem ruku a Tamara mě za ní hned chytla. Pevně mi ji stiskla a já se na ní podívala. Také měla modré oči jen ty její byli spíš safírové. "Chtěla jsem abys byla první. Neví to zatím ani Craig tomu to mám v plánu říct dneska u večeře."

Položila jsem obálku i s věcmi na stůl a taky chytla Tamaru za ruku. "Děkuji, že jsem mohla být první." Tammy se na mě jemně usmála. "Jsi moje starší sestra samozřejmě že budeš vždycky ta první a doufám že až budeš v očekávání taky budu tak první." Nad tím jsem se musela jen zasmát. V mém životě se zatím neobjevil nikdo, koho bych chtěla za otce mých dětí.

"Na to si ještě nějakou dobu počkáš." Tammy se nad mými slovy jen tajemně usmála a zašeptala si pro sebe. "To uvidíme." Já ale měla jistotu, že ještě chvíli budu svobodná a bez dětí a tento stav mi celkem i vyhovoval.

"No ale to ty jsi pozvala na oběd mě, takže chceš o něčem mluvit. Tak povídej."

Odfrkla jsem si. Moje problémy s Liamem byly dost nepodstatné s ohledem na to že ona je těhotná. "To teď není..."

Tammy mě ihned přerušila. "Opovaž se říct, že to není důležité, protože je. A být tebou bych začala ihned mluvit, protože jinak si mě nepřej." Jo to je celá ona. Paličatá. Věděla jsem, že s ní se nemá cenu hádat tak jsem si jen povzdechla a vylíčila jí celý poslední dva dny. Když jsem skončila podívala jsem se opatrně na Tam a ta se na mě jen překvapeně dívala. Chtěla něco říct, ale vyrušil nás číšník, který nám přinesl naše jídlo. Moje sestra se probrala z transu a usmála se na číšníka a poděkovala mu. Pustila moje ruce a dovolila číšníkovi, aby před nás položil jídlo. Moje sestra vzala do rukou příbor, ale do jídla se nedala.

"Ten Liam mi zní jako jeden velký problém, Kris. Musíš na něj zapomenout. Za dva týdny bude oslava a do té doby si určitě najdeš někoho jiného a na něj zapomeneš."

Její slova mě moc neuklidnila, ale měla pravdu. Musím na něj zapomenout i když mi to teď připadalo jako nemožný úkol. Tamara napíchla na vidličku krevetu a vložila si jí do pusy.

"A upřímně máš na lepšího, než je nějaký automechanik." Chtěla jsem jí na to něco odseknout, ale radši jsem byla zticha. Nikam by to nevedlo. "A Kristen moc dobře víš že kdybys mě teď neposlechla ten vztah by neměl budoucnost. Ty jsi z jiných poměrů, než je on a naši rodiče by to nedovolili. Obzvlášť ne táta. Chci tě jen chránit."

Usmála jsem se a tentokrát jsem se musela k němu přemáhat. "Vždyť já to vím Tammy."