Ty patříš ke mně

16.kapitola

Liam Blake 

Hned jak jsem za sebou zavřel vchodové dveře Kristenina bytu, litoval jsem každého rozhodnutí které jsem udělal. Litoval jsme jak jsem se zachoval. Litoval jsem že jsem jí tam nechal. Litoval jsem hromady věcí ale jedné věci jsem nelitoval a to byla ta že jsem za ní šel. Nelituji dnešního večera jenom toho co se stalo poté. Jak jsem se zachoval. Jenomže jsem byl až moc velký zbabělec abych se otočil a zaklepal na její dveře. Místo toho jsem si podrážděně projel vlasy a odešel. Zamířil jsem ke svému auta a než jsem do něj nastoupil podíval se naposledy k oknům jejího bytu. Nesvítilo se v nich. Závěsy byli zatažené. Jako by jí schovávali před mými oči. Já ji chtěl vidět. 

Pár minut jsem čekal a chtěl se otočit když se v tom skrz závěsy prošlo světlo. Jeden z nich se kousek pohnul a já v okně viděl jí jak se přímo na mě dívá. Zvedl jsem ruku a zamával jí. Nic neudělala jen se na mě dívala poté se otočila a já jí zase ztratil z dohledu. Aniž bych si to uvědomoval zatnul jsem ruce v pěst. Povolil jsem jí a automaticky nasedl do auta. Nedával jsem pozor jak jsem dojel domů. Před bytem jsem vystoupil z auta a zavřel za sebou dveře. Opřel jsem se o kapotu a vytáhl si svůj mobil z kapsy kalhot. Vyhledal jsem Kristinin telefon a zmáčkl volat. Přiložil jsem si mobil k uchu a čekal. Vyzvánělo to ale nikdo to nezvedl. Po pátém vyzvánění jsem to típl a napsal jí místo toho zprávu. Jednoduchou. Jenom o jednom slově.

Liam: Promiň

Věděl jsem, že to nestačí, ale nic lepšího mě nenapadlo. Chvíli jsem čekal na odpověď ale žádná nepřišla. "Sakra!" Naštvaně jsem si vrazil mobil do kapsy a konečně se odlepil od auta. Vešel jsem do bytu kde byla tma. A i když tu Kristen nebyla, viděl jsem jí, jak tam stojí v kuchyni a připravuje mi snídani. Věděl jsem, že jsem to posral. Kurevsky. Ale nebyl jsem si jistý zda má cenu o ní bojovat. Protože co když tohle udělám znovu. 

Věděl jsem proč jsem odešel. Nasralo mě že se mi nechtěla svěřit. Že mě od sebe odháněla. Já ale neměl právo o ní nic vyžadovat. Žádné vysvětlení a ona neměla povinnost mi nic vysvětlovat. Nebyli jsme spolu. Ani jeden z nás tomu druhému nic nedlužil. Přesto jsme si hranice nenastavili. Zítra za ní zajdu. Pozvu ji na kafe a promluvíme si a k tomu se jí omluvím. Jo, to bude dobrý začátek.