𝐎𝐂𝐄𝐀𝐍 𝐄𝐘𝐄𝐒 , 𝐣. 𝐦𝐚𝐲𝐛𝐚𝐧𝐤 ✔️

𝐜𝐡𝐚𝐩𝐭𝐞𝐫 𝐞𝐥𝐞𝐯𝐞𝐧

V sobotu jsem si šla zasurfovat s JJem, Johnem B, Kiarou a Popem. Všichni byli úžasní a já byla štěstím bez sebe.

Ráno jsem měla lehčí kocovinu, ale utišila jsem jí práškem na bolest.

V téhle době jsem doma a zabíjím drahocenný čas jen ležením a koukáním do telefonu. Všechno mi to, ale přirušil hlasitý zvuk vzadu ze zahrady.

Zkusila jsem se tam po špičkách vyplížit a vykouknout ze zadních dveří. Uviděla jsem obrovský skleník a otce jak nakládá zelené drogy. Ihned se prostor ve skleníku zaplnil a obohacovaly ho velké rostliny obtisklé na skle.

Zalezla jsem zpět, když se mi po deseti minutách na telefonu objevila zpráva ze skupiny. Kiara udělala skupinu na Instagramu, kde jsme všichni.

Kie: ,,nevíte něco o JJovi?"

Dneska měl prý přespat u otce. Nic mi o jejich vztahu neřekli, takže nevím o co tu běží.

John B: ,,říkal, že napíše a zatím nic"

Já: ,,vážně? nikomu?"

Pope: ,,ne"

Napadlo mě jediné. Mohla bych ho přijít zkontrolovat, klidně přes okno. Bydlíme od sebe pár metrů. Nechci být stalker, ale myslím, že nemáme na vybranou, jestli se o něho bojíme.

Já: ,,udělám si procházku"

Seskočila jsem z postele a mířila k chodbě. ,,Kam jdeš?" Ozval se otcův hlas z obývacího pokoje. Už zase ležel na gauči. ,,Zapomněla jsem si něco na pláži. Za chvíli jsem tady." Oznámila jsem a obula si boty. ,,Moc se necourej." Při téhle větě jsem zabouchla dveře a vydala se k JJovi.

Byla chladná noc a baráčky už v téhle době měly zhasnuto. Až na některé.

Došla jsem k jeho domu a uslyšela rámus. Zrychlila jsem na kroku až ke dveřím. Byly zamčené, takže jsem je s něčím co bylo po ruce vypáčila. Hlasitě jsem vzdychla a silou je otevřela.

Ve velké místnosti jsem uviděla JJe a otce na zemi. Otec do něho silně bušil a já se rozhlédla po místnosti. ,,Nech ho ty kreténe!" Zařvala jsem a čapla prázdnou sklenici od piva, která ležela na stole.

Se vší silou jsem ho láhví praštila po hlavě až se rozbila. Střepy ležely všude po podlaze a JJovo otec spadl vedle něho do bezvědomí.

Těžce jsem vydechovala nahlas a dívala se na fotra. Poté mi oči sklouzly k zakrvácenému JJovi. Hbitě jsem si k němu klekla a omotala svou ruku kolem jeho ramen. Snažila jsem se ho postavit na nohy a on mi v tom i pomáhal.

,,Co tady děláš.." Dívala jsem se na ten ubrečený obličej plných slz smutku. ,,Zachraňuju." Odpověděla jsem a vyvedla ho ven.

,,Kam to jdeme?" Zeptal se a u toho se mě držel. ,,Ke mně. Pro jistotu půjdeme zadním vchodem a zamknu dveře." Usmála jsem se.

Byl to jediný nápad, který mě napadl. Potřebovala jsem JJovo rány očistit a podívat se na tržné rány. Jeho otec ho opravdu zřídil.

,,Brookie, nemusíš to dělat."
,,To máš pravdu, nemusím. Ale já chci a mám tu potřebu, JJi."

✭ ✭ ✭

Vplížili jsme se ke mně domů. Zamkla jsem dveře na zámek, aby rodiče kdyby náhodou sem nemohli vejít. Nevím jestli jsem měla v plánu, že tady JJ přespí, ale teď bych byla schopná všeho.

Ve světle žárovky jsem si ho mohla pořádně prohlédnout. Na obočí bolestná tržná rána. Na obou tvářích rozlehlé fialové modřiny s tržnými rány uprostřed. Čerstvý potůček krve z jeho nosu.