𝐎𝐂𝐄𝐀𝐍 𝐄𝐘𝐄𝐒 , 𝐣. 𝐦𝐚𝐲𝐛𝐚𝐧𝐤 ✔️

𝐜𝐡𝐚𝐩𝐭𝐞𝐫 𝐭𝐰𝐞𝐧𝐭𝐲-𝐭𝐰𝐨

Pár papírových krabic stálo na chodbě. Dumaně jsem je pozorovala s uvolněným obličejem. Smutek právě ovládl celé mé tělo.

Pár dní jsem nevycházela z domu. Šéf mě vyhodil, ale nějaké peníze přes to poslal. Skvělý. I tak vím, že bych stejně musela dát výpověď sama, protože si práci najdu v Miami.

Mám několik zmeškaných hovorů od svých přátel. Snad padesát. Nikomu jsem to nebrala a včera za mnou přijeli, protože měli o mě starost. Nic stále netuší a stále neví. Máma je odbyla a řekla, že mám zaracha. Což nemám, jen špatná výmluva.

Oči se mi znovu chtěly podlít slzami. Své touhy jsem zkrotila hned co se objevila v místnosti mamka. ,,Za chvíli to bude všechno. Ach, tak se těším na Miami." Máma celá vyzařovala štěstím. Jako by kolem ní právě poletovaly zářící hvězdičky. Za to já jen jako bych se právě probrala z mrtvých.

,,Hm." Zabručela jsem. ,,Kdy jim to řekneš? Pozítří odlétáme, tak se rozhodni." Složila si ruce v bok. ,,Už jsi požádala o rozvod?" Změnila jsem téma. ,,Ano, vlastně před pár dny a všechno perfektně šlape." Vycenila zuby. Nad tím jsem jen protočila očima. ,,Ještě je dost času, abych jim tuhle příšernou novinu řekla." Otráveně jsem se otočila na patě a pochodovala po chodbě až ke svému pokoji.

Není dost času. Nikdy není dost času. Své poslední minuty v Outer Banks strávím s nimi. Ale první se to musí dozvědět...

Zobrazil se mi chat s ostatními:

JJ: ,,Brooke, proč máš zaracha"

Kie: ,,provedla jsi něco hroznýho?"

John B: ,,budeme pořádat mejdan, Brooke přemluv mamku"

JJ: ,,Brooke, bez tebe to nejde"

Pope: ,,co se děje?"

Brooke píše zprávu...

Já: ,,Lidi promiňte, že se to dozvíte takhle.
Do očí vám to říkat by pro mě bylo zničující. Už tak brečím jen, když tu zprávu píšu... </3

Slzy se začaly znovu naskytovat na mé tváří a já si je rukou snažila odstranit.

Pomyšlení, že ztratím někoho na kom mi strašně moc záleží. Je ten nejhorší bezbranný pocit, když víš, že nic už dělat nemůžeš. Útěk je jediná možnost, ale nechci přidělávat starost mamce.

JJ: ,,Brooke... co se děje?"

Já: ,,Stěhujeme se dlouhodobě do Miami. Pozítří. Omlouvám se, že to víte pozdě. Celé dny jsem probrečela, nechci vás ztratit. Znamenáte pro mě všechno..."

Celý displej se pohltil mými slzami. Utřela jsem ho do peřiny a vyčerpaně se na něho dívala.

JJ: ,,proč? do prdele proč, Brooke?"

Já: ,,kvůli otcovi"

Kie: ,,JJi, zklidni se"

JJ: ,,já se mám zklidnit, Kie? Kurva, vždyť nás Brooke opouští"

Já: ,,nejraději bych utekla..."

JJ: ,,to nedělej, nemá to smysl"

Já: ,,JJi, já vám to teď naposledy dala vědět, abychom se naposledy setkali. Ty jsi ještě nasranej"

Nedá se říct, že bych jeho pocity chápala. Právě naopak, nechápala.

JJ: ,,Páni, tak já jsem nasranej... a co takhle - odjíždí mi osoba, která mi přirostla k srdci. Dokázala mě nějakým způsobem vytáhnout od problémů s tátou. Zažila se mnou to nejlepší a já se nejspíš zamiloval. Až na to, že kurva špatně, protože tě dlouho neuvidím a vztahy na dálku nefungují..."

Šokovaně jsem seděla na posteli s vykulenýma očima a pusou otevřenou až k nohám. Tyhle slova byla procítěná a lituji toho, že mi to napsal, ale neřekl. Chtěla jsem slyšet, jak by vyzněl jeho hlas kdyby mi všechna tahle slova šeptal do ucha.

Já: ,,Miluju tě,... JJi </3 omlouvám se všem."

Odhodila jsem telefon a znovu začala plakat. Přesto všechno ve mně pár kapiček smutku a strachu zbylo. Pro JJe určitě.

Brečela jsem jako malé dítě zachumlané v posteli. Polštář byl nasáklý slzami. A peřina umačkaná od mých nezvladatelných hysterických ataků.

✭ ✭ ✭

Po celý večer a ráno druhý den, jsem zůstala zavřená ve svém pokoji. Dumala nad vším možným s pár kapičkami slz.

Uvědomila jsem si, že už brečet nemůžu a ani nechci. Teď ve mně projel vztek. Takže žádné trapné slzy, které nic nevyřeší, jak říká máma.

Poslední dny v Outer Banks. Zítra večer odlétáme. Prosím ať se z toho nejhoršího snu probudím nebo se podříznu.

Vyšla jsem sebevědomě na ulici. Po silnici se válely odpadky. Na chodníku prach a špína. Chudé baráčky z naší čtvrti měly otevřená okna. Sluníčko lehce pražilo. Kůže mi začala pod vlivem sluníčka štípat a červenat.

Mé kroky dorazily na mou oblíbenou pláž. Seběhla jsem si pro prkno a začala chytat vlny. Připadalo mi to jako před měsícem, kdy jsem tu byla surfovat. A hned pozdě večer potkala JJe. V měsíčným světle mu to moc slušelo a já byla z něho celá nervózní. A to se mi u moc kluků nestává.

Připadal mi na první dojem jako frajírek, který kouří v šestnácti. Vypadal, ale na staršího. Přišlo mi, že si se mnou jen hraje a, že naše konverzace nic neznamená.

Ale znamenala hodně. Začali jsme se spolu stýkat. Vypadalo to všechno jako jedna náhoda, když druhý den přišel na stejnou pláž, kde pokaždé surfuji a setkali se tam. Možná nebyla a chtěl mě prostě jen vidět.

To byl svět ještě jiný než se znovu v žiju do reality. Teď tady surfuji, mokré vlasy se mi lepí na kůži a já dělám všemožné triky na prkně. Zítra odlétám a jedinou věc, kterou bych mu naposledy chtěla pošeptat do ucha je, jak moc ho miluji a nikdy nezapomenu. Není pro mě jen nějaký kluk, kterých bude ještě hodně a tohle je jen pitomá dětská láska. Za tohle bych se i prala.

Znamená pro mě všechno. Umřela bych pro něho. Lhala bych pro něho. Zabila bych pro něho. A utekla bych pro něho...

✭ ✭ ✭