Chundelatý problém

23.

Harry se cítil na nic. Hlavou mu běhalo nespočet otázek a ani na jednu jedinou neznal odpověď. Dobelhal se zpátky do věže, rozhodnutý počkat, až jeho dva přátelé vstanou. Zaujala ho při tom nástěnka, která hlásala, že všechny hodiny lektvarů budou pro všechny ročníky až do odvolání zrušeny.

'Ach, to budou zase historky... Měl bych to Hermioně a Ronovi vysvětlit co nejdřív, než začnou mít divné otázky,' pomyslel si Harry zkroušeně.

Vzpomínka na ležícího profesora na zemi v kabinetě ho nehezky děsila, a i když si to nerad přiznával, nechtěl, aby zemřel. Při pohledu na všechnu tu krev mu hlavou proletělo, že jeho přítel nesmí zemřít.

Nesmí přijít o učitele a ochránce. Vše mu v jedné jediné vteřině proletělo hlavou. Okamžiky, kdy ho Snape chránil i za cenu vlastního života. Naschvály, kterými oběma zpestřoval školní život i jeho snahu vtlouct mu do hlavy to nejdůležitější umění kouzelnického světa. Byl z toho zmatený a až teď chápal, co vlastně k profesorovi cítil. Nalhávaná nenávist se proměnila na obdiv, přestože na něj byl stále naštvaný za ty nespravedlnosti.

'Na těch několik sekund to bylo až moc uvědomělých věcí...' pomyslel si vyčerpaně, když jednoduchým mávnutím hůlky zapálil oheň v krbu. Nepřál si nic jiného, než odpovědět na všechny ty otazníky a přežít do konce roku, než se vrátí za Siriusem.

Litoval, že nemůže kmotrovi napsat a podělit se tak o své problémy, které ho tížily. Netušil ovšem, zda by tím jen nerozvířil plápolající oheň. Sirius se přece jen se Snapem nenáviděl, a ptát se na něj zrovna jeho, by nemuselo být bezpečné. Nechtěl se dozvědět, že se omylem na jedné ze schůzí řádu zabili, protože Sirius bránil svého mladého kmotřence.

'To by skutečně bylo nemilé...' pomyslel si Harry zamračeně a opřel se hlavou o gauč.

Netušil, jak dlouho tam jen sedí a zírá do stropu, ale z transu ho probrala ruka na rameni. Jen co se ohlédl spatřil nejmladší z Weasleyho klanu.

„Gin..." hlesl ochraptěle místo pozdravu. Děvče se usmálo a sedlo si vedle něj.

„Vypadáš ustaraně, Harry. Můžu ti nějak pomoct?" zeptala se starostlivě. Nebelvír nejistě poposedl a pokrčil rameny.

„Asi není, jak by si pomohla. Jen mě trápí menší záhada, jinak se nic neděje," uchlácholil něžně Ginny, aby ji umlčel a zabránil dalším otázkám. Mladá Weasleyová nevypadala příliš spokojeně s Harryho odpovědí, ale přestala se ptát. Jen tiše seděla vedle nebelvíra a zírala do plápolajícího ohně.

Když se začali trousit studenti, zvedl se a zamířil do Velké síně, kam původně chtěl jít po své návštěvě. Nečekal na své kamarády, dobře věděl, že ho doženou.