Chundelatý problém

32.

Harry si tiše krčil pod pláštěm a snažil se nevydávat žádné podezřelé zvuky. Téměř si nedovoloval dýchat, ale Snape nevypadal, že by ho postřehl. Profesor poklidně přešel k zábradlí věže a shlédl na nádvoří bradavického hradu.

„Zase sedíš při měsíčku?" pronesl poklidně do tiché noci.

V Harrym zamrzla krev. Byl připravený, že ho Snape kouzly naporcuje, ale zdálo se, že lektvarista mluvil k drobnému tvorovi. Kocour něco zapředl a doběhl k muži v černém hábitu.

„Ale nepovídej... Pro mě se nic nezměnilo," odsekl Snape úsečně.

Jsi na mě opravdu zlý! A na toho chlapce taky! Vždyť se tak snaží, dokonce tráví večery, aby o tobě něco zjistil.

„Jak ušlechtilé. Mám mu za to pořídit diplom?" Kocourek nelibě poposedl a vyskočil na zábradlí.

Mladý nebelvír sledoval tu zvláštní výměnu názorů a podivně ho zabolelo na hrudi, když mu došlo, že mluví o něm.

Přestaň s tím! Máš ho rád, jen si to přiznej. Anebo máš rád jeho společnost. Vidím ti na očích, že se raduješ z jeho přítomnosti.

„Jsem ochoten připustit, že se s ním necítím sám. To je ovšem všechno, co tě může zajímat, ty zablešenče. A přestaň se o mě starat, nikdy jsi to nedělal," odsekl a prudce se otočil na patě. Znovu se už na kocoura neohlédl a odešel z Astronomické věže pryč.

Harry uvolnil rozechvělá ramena a zaposlouchal se do tichých kroků, které se každou vteřinou vzdalovaly. Nebelvír ještě několik dalších sekund jen seděl a čekal, až bude úplně čistý vzduch. Nechtěl riskovat, že někde potká Snapea.

Všechna chuť na další čtení ho přitom přešla. Jen představa, že by se profesor vrátil a on už neměl takové štěstí... Nehodlal to pokoušet.

Když měl dojem, že je vzduch čistý, pomalu se zvedl a rozešel se rozvážným krokem dolů směr nebelvírská věž. Celou cestu pečlivě kontroloval každý roh a hlídal, zda se někde Snape nevynoří, aby mu udělil trest za jeho noční pochůzky.

Když se pracně doplížil až k Buclaté dámě, dovolil si oddechnout. Netušil, proč přesně byl takto nervózní, ale rozhodl se to svést na strach z následků. Jistě to nemělo nic společného s pocitem v žaludku. Raději nad tím nadále nepřemýšlel a vydal se spát. Přece jen ráno vstával a bylo hodně hodin.

A tak, jak dny pomalu plynuly, si Harry zvykl na neutrální chování, které k němu profesor pomalu projevoval. Všímal si, že urážek ubylo a bylo šetřeno i na bodech, o které Harry svoji kolej nepřipravoval.

Co všem nedokázal překousnout, byla Umbridgeová, která se ve škole chovala, jako by jí patřil každý kámen na hradě. Brumbál se Harrymu stále vyhýbal, aniž by nebelvír věděl proč. Tolik ho to štvalo, ale nic s tím nezmohl.

Nakonec to zašlo natolik daleko, že při jednom prasinkovém výletě s Hermionou a Ronem přišli na vlastní způsob, jak se naučit kouzlit. Bylo téměř nemyslitelné umět kouzlit bez řádné praxe. Trojice nebelvírů byla natolik odhodlaná vést studenty svou vlastní výukovou cestou, že nedbali na následky, kdyby vše prasklo.

Když se přiblížil konec listopadu a v chodbách Bradavic se začalo šeptat o Vánocích, Harry si konečně uvědomil, co všechno se za těch pár měsíců stalo.

Přísná kontrola všech hodin, Hagrid a jeho bratr Dráp, neustálé školní tresty od nové profesorky Obrany proti černé magii i založení Brumbálovi armády. Vůbec nepomyslel na Vánoce, které pomalu klepaly na dveře.

Jistě, počasí o tom říkalo své, ale jaké dárky má pořídit? Komu by se co líbilo, aby to bylo dostatečné? Má myslet i na Snapea a jeho druhé kočičí já? A co pořídit Siriusovi, tak aby to kmotr ocenil? Vůbec nad těmito otázkami neměl čas přemýšlet.

Proto když ukončoval poslední hodinu s BA před Vánocemi, sedl si večer k pergamenu a pokusil se něco vymyslet. Neměl moc času, protože poslední výlet do Prasinek byl za dva dny, a to skutečně bylo málo možností nad tím přemýšlet hlouběji. Navíc ho další den čekala speciální hodina se Snapeem.

Pokud by profesor zjistil, že mu chce koupit dárek, a přitom nemá vymyšleného nic, jistě by ho nepochválil. Když se nad tím Harry zamyslel víc, došlo mu, že to Snape neocení vůbec. Přesto se chtěl snažit. Chtěl muži dokázat, že si váží jeho snahy do něj dostat tak důležité a těžké umění, jako byla nitrobrana.