WHAT ABOUT US / LN4

007

Zvuky mého budíku mě násilně vzbudili. Lenošsky jsem se přiměla k tomu,abych se podívala kolik je hodin,a když jsem viděla ten čas,hned jsem spozornila a vyskočila z postele

" Doprdele. Já zaspala." Zaklela jsem si sama pro sebe a šla se rychle chystat.

Když už jsem byla oblečená, přišel čas na malování a já se pořád neměla,jak dostat na trať. Ale jeden člověk, který je na stejném hotelu by mě mohl svést.

A tak jsem vytočila Oscarovo číslo a čekala až mi to zvedne. A taky se to po půl minutě stalo.

" Ahoj,Hailey. Děje se něco?" Zeptal se mě do hovoru neutrálním tónem v hlase a já pořád byla nervózní.

" Ahoj. Jseš pořád na hotelu?" Zeptala jsem se ho rychle a doufala v kladnou odpověď.

" No,ano. Ale už se chystám odjet. Proč?" Zeptal se mě znovu a já si oddechla.

" Díky bohu. Mohl bys mě prosím svést na trať. Zaspala jsem a nevím,jak bych se tam jinak dostala." Poprosila jsem ho a mohla jsem jenom tipovat, že řekne ano, protože Oscar je milej,hodnej kluk. Narozdíl od pana Norrise.

" Jo jasně. Buď za pět minut dole na parkovišti." Řekl mi a já si znovu oddechla a usmála se.

" Děkuju. Moc děkuju. Jseš nejlepší." A s těmito slovy jsem zavěsila, dodělala si svůj lehký make-up,vzala si tašku a vydala se na parkoviště za Oscarem.

" Ahoj. Promiň jestli jsi musel čekat." Omluvila jsem se mu, když si mě vtáhl do rychlého objetí.

" Nečekal jsem. Tak pojď jdeme." Řekl mi, když jsme se od sebe odtáhli a já se na něho jenom usmála a nastoupila jsem do jeho auta na místo spolujezdce.

Oscar odjel z parkoviště a v ten moment se taky uchechtl a já se na něho zmateně podívala.

" Čemu se tak tlemíš?" Zeptala jsem se jo s malým uchechtnutím v hlase a Oscar se ještě více zasmál.

" Když si měla nastaveného budíka,tak jak jsi mohla zaspat?" Zeptal se mě s výsměškem a já se na něho srandovně zaksichtila.

" Já nevím. Asi jsem se o hodinu spletla. To se stává. Neříkej, že se ti to nikdy nestalo." Oscar se zase uchechtl a já protočila očima s vědomím na to, že si z toho oba děláme srandu.

" Někdy jsem zaspal. To nebudu popírat,ale tohle se mi nikdy nestalo. Ale Landovi se stalo přesně to co tobě a taky jsem ho asi dvakrát zachraňoval. Když už jsme u Landa. Proč se vy dva,tak nesnášíte?" Zeptal se mě Oscar a já se podívala na své boty a taky mi zmizel úsměv ze tváře, což se stávalo vždycky, když přišlo na Norrise.

" To je na dlouho." Snažila jsem se z toho vymluvit ,ale Oscar měl jiné plány a možná mu to za to svezení dlužím.

" Máme ještě dlouhou cestu před sebou, takže můžeš začít mluvit. A jestli se bojíš, že to někomu řeknu,tak neřeknu. Neboj se." Ujistil mě a já na něho kývla, zhluboka se nadechla,vydechla a začala mluvit.

" Na začátku jsme se s Norrisem nesnášeli. Byli jsme jenom rivalové, kteří bojovali o titul. Vlastně jsme se vždycky na tiskových konferencích spolu smáli, protože buďto on nebo já jsme řekli nějakým vtípek. Ale pak přišel závod ve Spa a před závodem to všechno bylo v pohodě. Dokonce jsme si navzájem popřáli i hodně štěstí." Zase jsem se musela nadechnout, protože tohle pro mě byla ta nejtěžší část.

" Jenomže se ten závod zvrtl. Já a Lando jsme bojovali o první místo. Jeli jsme kolo na kolo a on to neubrzdil do zatáčky a já díky jeho nezabrždění jsem neměla jinou možnost než narazit do něho,ale on byl ten , který měl minimální škody. Můj monopost se dvakrát přetočil a pak jsem narazila do zdi,kde se mi vyteklo palivo a já skončila v plamenech. Naštěstí mě maršálové hned dostali ven ,ale stejně jsem skončila v nemocnici s malýma popáleninama." Doufala jsem, že se mě na nic dalšího nezeptá,ale to bych nebyla já,kdybych neměla smůlu.