Lékořicové bonbony {k.th x j.jk}

chapter 8

Další dny, které se později seskupily v měsíc, byly pro Taehyunga stejné, jako před sblížení s Jungkookem. Až na pár změn.

Ve škole ho šikanovali Hajun a Junseo i s Jungkookem, který ale nikdy nic moc neříkal. Jen se na něj díval omluvným pohledem, což byla jedna z věcí, která se změnila. Po škole šel do parku, napsal úkoly, naučil se na písemku nebo zkoušení, když bylo potřeba a vydal se domů a tam se sem a tam postaral o domácnost.

Ale to nejlepší na něj čekalo večer. Schůzka s Jungkookem. Hodně si povídali, kouřili a do toho poslouchali jejich oblíbenou hudbu. Bylo to dokonalé. Nic víc si Taehyung nemohl přát.

I tak ho však zužovala deprese čím dál víc. Jeho problémy s jídlem byly horší a horší, už nemohl nic pozřít, skoro ani své oblíbené lékořicové bonbony. Měl pocit, že už moc dlouho nevydrží bojovat.

Nad tím ale nechtěl přemýšlet. Ne, když byl zrovna s Jungkookem.

,,Máma tě pozdravuje a vzkazuje, že se máš zase někdy stavit," vydechl Jungkook s cigaretovým kouřem, kdy spolu opět seděli na jejich lavičce. Taehyung se usmál.

,,Tak jí vyřiď, ať se nebojí. Zase se někdy ukážu. Je úžasná," usmál se Taehyung.

,,To o ní říkáš fakt jenom ty," zakroutil hlavou Jungkook. Taehyng si povzdechl.

,,Možná proto, že nejsem zvyklý na takovou lásku od rodičů, jako ostatní."

,,Co tím myslíš?" zamračil se Jungkook. Taehuyng opět vydechl kouř s povzdechem. Chtěl mu to říct. Musel mu to říct.

,,Můj táta je alkoholik a nic než alkohol ho nezajímá. Ani já. A máma nás opustila, když mi bylo patnáct."

,,Promiň... To jsem..."

,,Ne, to je v pohodě," pousmál se Taehyung. ,,Chtěl jsem, abys to věděl."

,,Díky... Žes mi to řekl..." oplatil mu úsměv Jungkook.

,,Opravdu mi na tobě záleží, Jungkooku," podíval se mu do očí Taehyung. V jeho očích bylo vidět tolik lásky a citů, které pro Jungkooka choval, že by někdo musel být opravdu slepý, aby je přehlédl.

A Jungkook slepý nebyl.

Proto své prsty vpletl do jemných vlasů Taehyunga a přitáhl si ho za zátylek do polibku.

Taehyung nevěděl, co se to děje. Ale rozhodl se to neřešit. Nebyl ten správný vás a ani ta správná chvíle. Proto mu polibky oplácel se stejnou vášní, láskou, něhou.

Jejich rty jako by do sebe zapadaly, jako by pro sebe byly stvořeny. Jungkook mohl na popraskaných rtech Taehyunga cítit lékořici. A Taehyung na těch jemných Jungkookových jeho ocelový piercing a cigarety.

Bylo to až moc úžasné, že tomu ani jeden z nich nemohl uvěřit. Kdyby se nepotřebovali nadechnout, líbali by se snad navždy. Avšak, kyslík potřebovali, tak se od sebe odtáhli. Jungkook nechal svou ruku ve vlasech Taehyunga a jejich obličeje byly stále pár centimetrů od sebe.

,,Proč?" vydal ze sebe Taehyung po chvíli jen šeptem.

,,Myslím si, že je jasné, proč," odpověděl Jungkook, pohrávaje si s jeho vlasy.

,,Odkdy?" zašeptal opět Taehyung.

,,Nevím. Asi od té doby, co jsme spolu měli ten projekt? I když... Když se na to tak zpětně koukám, mám pocit, že to mohlo být i před tím. Možná... Kdybych se nikdy nezačal bavit s Hajunem a Junseoem a dal ti šanci..." zamýšlel se Jungkook.

,,To je už asi jedno," pousmál se Taehuyng.

,,A co ty? Odkdy?" oplatil mu onu otázku Jungkook.

,,Asi to bude znít klišé, ale od první chvíle, co jsem tě uviděl."

,,No, je to klišé."

,,Že?"

,,Ale i tak... Promiň, že jsem se k tobě tak choval. Kdybych se mohl vrátit v čase a změnit to..." ,,Neřešme to," přerušil ho Taehyung. ,,Stalo se to, co se stalo. Hlavní je, že jsme došli do tohoto bodu."

,,Máš pravdu," usmál se Jungkook. ,,Takže..." chytil ho za ruku a usmál se na něj. ,,Budeš se mnou chodit?"

Taehyung v jeho očích mohl vidět snad ještě více jiskřiček, než kdy před tím. Proto nemohl jinak, než souhlasit.