Conceit » [h.s. ff]

♣24. díl - Vzpomínka♣

Po vyprávění toho, proč Liam začal brát kokain (kvůli rozchodu s jeho přítelkyní Danielle, o kterém jsem nevěděl a netušil jsem ani, že nějakou přítelkyni měl), na něj kluci začali zírat s pusama otevřenýma dokořán. Přiznávám - i já jsem měl stejný výraz. On to vysvětlit až tak, že by se to mohlo hodit do nějakého filmu a byl by to určitě nejlepší natočený film za tento rok.

,,Bože můj, proč jsi nám to neřekl dřív!" jako první dostal rozum Zayn a vystartoval po Liamovi.

,,Bál jsem se, že se vám to nebude líbit a že se vám zhnusím!"

,,Jenže pravda je.. pravda." řekl Niall. Ne vážně Nialle? Já si myslel, že pravda je lež. ,,A upřímnost." kroutil hlavou. ,,Upřímnost se někdy cení nad lži. Hlavně když jde o takovou věc." rozmáchl rukama.

Liam mlčel a zahanbeně se podíval na zem.

Louis vydechl. ,,Nechte toho. Prostě... Ten rozchod ho vzal a takhle na to chtěl zapomenout."

Do řeči mu skočil Zayn; ,,Jenže si v klidu mohl vzít cígo, jako kouřím já, a ne rovnou drogy!"

Louis na tohle nenamítl už nic.

,,Kluci, moc mě to mrzí, já jsem nechtěl..." spustil Liam a zbytek věty nechal vyplynout do vzduchu, no ale asi se neměl vůbec ozývat.

Niall se totiž odrazil od gauče a postavil se s pohledem, který říkal 'Radši mlč a nic neříkej!' Díval se na Liamovu hlavu, kterou měl skloněnou, takže se do jeho očí nemohl podívat, a pak spustil skoro opovržlivým hlasem; ,,Fakt sis mohl koupit cigaretu, ale že si vezmeš rovnou tu drogu.. zklamal jsi mě celkem." poslední větu zašeptal, kroutil nevěřícně hlavou. Pak si odplivl a zamířil do kuchyně. No jasně, kam jinam by Niall Horan chodil.

Za pár vteřin měl v ruce toast a chtěl jít po schodech nahoru, ale zatím se ještě na nás otočil a pokrčil rameny s andělským výrazem 'Já za nic nemůžu, mám hlad.' Nebyl náhodou před chvilkou chytrý a snad i naštvaný, a teď nevinný?

,,Proč ho to teď tolik vzalo?" nechápal Louis a hodil hlavou ke schodem, po kterých šel nahoru Niall.

,,Niall byl už odjakživa proti šikaně, drogám, kouření, kriminalitě, šikaně,-" byl by Zayn vysvětloval dál, ale ozval se zvonek.

,,Jdu tam." řekl jsem konečně po dlouhé době něco, a přešel jsem ladnými kroky ke dveřím.

Za nimi stál Paul a měl na sobě brýle.

,,Jste připravený?" nakoukl nenápadně přes má ramena dozadu do obýváku a pak se narovnal.

,,Jo, jasně." zadrmolil jsem a pustil ho slušně dál.

,,Pospěšte si." řekl a neobtěžoval vstoupit dovnitř.

,,Okay." zvedl jsem ruce a vydal se za klukama jim oznámit, ať si vezmou kufry a všechny věci, že už pojedeme do té vesnice.

,,Nialle!" zařval Liam u schodů, ale žádná odpověď. ,,Pojď, my už jedeme!" znovu zařval, ale žádný pohyb jsem teda nezaregistroval. A odpovědi už vůbec ne.

Vydechl jsem a přešel k Liamovi. Dal jsem mu ruku na rameno a řekl, ať jde zatím za Paulem a klukama dolů do busu, že já Nialla zatím přivolám.

Liam se bolestně usmál a odešel. Ještě jsem sledoval jeho siluetu, jak mizí na předsíň a pak jak mizí z předsíně, a pak jsem se vydal po chodech nahoru. Ne, nechce se mi řvát od schodů nahoru, aby šel. Já teď vykonávám cvičení na nohy pomocí schodů, tím pádem žiju zdravě a z části sportuju. Ne?