,,Teď pojedeme zpátky do hotelu." odpověděl Paul na mojí otázku a řídil dál.
,,Zpátky do hotelu? Proč? Neměli jsme náhodou v plánu, že tam už nepáchnem?" nechápal jsem to. Říkal přece, že se už do tamtoho hotelu nevrátíme.
,,No to ano, ale..." umlkl. ,,V tom malém hotýlku, ve kterém jsme se měli teď ubytovat, tak ten rozkopal jeden slon." takže kvůli tomu jedeme zpět do hotelu, hmh, super. Takže.... i Angel s tou její kamarádkou. Protože i ona měla být v tom stejném hotelu, ve kterém jsme měli být my, ale ROZKOPAL HO SLON.
Zhluboka jsem se nadechl a dal si před pusu ruku. Cukaly mi koutky, málem jsem vybuchl smíchy.
Po jeho větě "Rozkopal ho slon", která se mi nyní zopákla v hlavě, jsem to už vážně nevydržel a vybuchl jsem smíchy.
Paul se na mě otočil a zamračil se. ,,Neměl by ses tomuhle smát." ve zpětném zrcátku jsem uviděl, jak protočil očima.
,,Ale když to nejde. Ten moment, když si uvědomíš, že by v Británii nějaký hotel rozkopal slon. Vždyť pohodička, a tohle se stává často..." kousl jsem se do rtu, abych se zase nezačal smát. Nešlo to.. zase jsem se začal smát, a můj smích byl určitě tak moc nakažlivý, že se začali smát i kluci. Nevím, jestli to už nevydrželi ani oni, nebo se vážně začali smát mému smíchu, ale taky se už z plného hrdla smáli.
,,Kluci, pro boha, tohle není vtipné!" řekl Paul, ale vyjekl to napůl naštvaným hlasem. A napůl zase pobaveným.
,,Vypusť to ven!" zaječel Louis.
,,Co mám vypustit ven?" zasmál se a kroutil hlavou. Zařadil dvojku.
,,No přece ten smích." odpověděl místo Louise Liam a taky se smál.
Za pár vteřin se ozval Zayn; ,,Louis vážně myslel ten smích, a ne abys vypustil plyn." mával u svého obličeje rukama.
Zase jsme se začali smát a tentokrát i Paul.
Za tři hodiny:
Ťuk, ťuk. (:DD)
,,Já tam jdu." řekl Niall a hned vystartoval, aniž by někdo z kluků otevřeli pusu.
,,Ahoj, je tady.. Harry?" slyšel jsem tlumeně.
,,Jo, ale nemá čas, on totiž-"
,,Mám čas, ty hajzle Niallovskej!" vyprskl jsem a přeskočil gauč, poté odskákal ke dveřím, u kterých stál Niall a venku Angel. Zůstal jsem tam nějakou dobu jen tak stát a usmívat se.
Pak jsem pokroutil hlavou, strčil do Nialla a pozval dál Angel. Takovej nevychovanec.
,,Ne, já... Potřebuju si s tebou vážně promluvit. Někde o samotě." zdůrazdnila slovo "vážně", chytla se za zadní část hlavy a masírovala si ji.
Kývl jsem hlavou a vyšel tedy k ní na chodbu. Pomalu a lehce jsem za sebou zavřel dveře - nee, práskl jsem s nimi, až Angel nadskočila.
Zamračila se na mě a řekla, jestli jsem to nemohl udělat silněji.
,,Mohl, koukej jak." už jsem natahoval ruku ke klice, ale zastavila mě, když se mě dotkla. To, že mnou při jejím dotyku projel takový divný pocit, něco jako elektřina - a zdůrazňuji, že po celém těle.. tak co to kurvafix znamenalo?
,,Dobře, věřím ti." protočila očima, ale usmála se. Zdá se mi to, nebo se z ní stává čím dál tím víc uvolněnější člověk?
,,Tak o čem sis chtěla promluvit?" opřel jsem se zády o dveře.
,,Jde o to, že-" zničehonic jsem spadl dozadu.
ČTEŠ
Conceit » [h.s. ff]
Fanfiction,,Možná že to, jak jsme do sebe na té ulici narazili, byla jen chyba." řekla jakoby bez citů a mě těmi slovy bodlo u srdce. Stává se ze mě citlivka, bože. ,,To si myslíš ty." vyklouzlo ze mě smutným a šeptavým hlasem, ale omylem, aniž bych si to něj...