Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Přestaňte soudit jen podle vzhledu, ale posuzujte správně. (Jan 7, 24)
Nesnášel jsem ten pocit, kdy jsem byl slabý se jen zvednout a dojít si na toaletu. Můj otec mi ráno přinesl prášek, omluvil se, že tu se mnou nemůže zůstat, ale já to naprosto chápal, přeci jenom měl spoustu práce.
Probudil jsem se až po páté hodině, pociťoval jsem hlad, ale kdyby jen podvědomě, můj žaludek byl podrážděný a mé hrdlo vyschlé. I přes potíže jsem se zvedl z postele, odebral jsem se do koupelny, abych si dal sprchu, protože jsem se v noci kvůli horečce zpotil a cítil jsem se ve svém těle nekomfortně.
Umyl jsem si i vlasy, ale pára, která se rozlehla v koupelně, byla příliš hustá a na moment se mi zatočila hlava. Vylezl jsem ze sprchy, s ručníkem si krapet vysušil vlasy a následně si obléknul čisté oblečení, ale urychleně jsem opustil koupelnu, jelikož se mi dýchalo poměrně špatně.
Rozhlédnul jsem se po svém pokoji, na chvilku otevřel okno, aby zde proudil čerstvý vzduch a prohrábnul si svoje vlasy, který byly stále vlhký.
Hodiny ukazovaly něco málo po šesté hodině, na moment jsem se zamyslel, ale následně usoudil, že bych paní Seo Ju-hyun ještě zastihl na včelí farmě a osobně se ji omluvil, že jsem dnes v jednu nedorazil a nepomohl ji.
Ze skříně jsem si vytáhl teplou, péřovou bundu, společně s černou šálou a měl v plánu opustit svůj pokoj, ale celý jsem zamrznul a přestal do plic pouštět kyslík, když se v prahu zjevil muž s černými vlasy, který nastavil svůj ukazováček a mykl se svým obočím.
,,Hezky couvej."
Nechápal jsem, co tady dělá, můj otec se vrátí až v pozdních hodinách, ale já mu i přes tu nechápavost vyhověl a samovolně začal couvat dozadu. Vešel do mého pokoje, sundal si svůj batoh, který odložil vedle postele a následně přistoupil ke mně.
,,Měl bych přestat soudit lidi podle vzhledu, na první pohled vypadáš jako inteligentní a křehký kluk, ve skutečnosti jsi pošetilý a nedospělý, jestliže máš v plánu odejít z bytu nemocný a ještě k tomu s mokrými vlasy." řekne.
Zněl, kdyby mě káral, jako můj otec, když jsem byl mladý. Sklopil jsem pohled, vím, že můj náhlý plán odejít z bytu byl nerozvážný, ale paní Seo Ju-hyun mi toho dala nesmírně mnoho, starala se o mě, pomáhala mému otci, abych měl v životě stále ženskou něhu, kterou potřebuje každé dítě a já jsem si tenkrát slíbil, že ji tu pomoc vrátím, jak jen budu moci.
,,Co tady děláte, pane Jeone?" optám se.
Nereagoval jsem na jeho dodatek, vzal mi bundu a šálu, vrátil je do skříně a poté se na mě otočil.
,,Přinesl jsem ti večeři a léky, ale teď se posaď." řekne.
Chtěl jsem mu slušně říci, že je sice laskavý, ale nebylo nutné, aby sem jezdil, avšak zněl nyní podrážděně, takže jsem raději mlčel a skutečně se posadil do tureckého sedu na postel. Odešel do koupelny, ale po chvilce se vrátil s fénem v ruce, který zapojil do zásuvky vedle nočního stolku a přistoupil ke mně.
