Ghost [Hyunlix]

ukázka jiného světa

Už jedem nějakou chvíli. Když mě napadne otázka. Trochu stlumím hudbu aby mě Hyunjin slyšel.
,,Kam pojedeš potom co mě vyhodíš doma?''
,,Na hotel.'' Odpový ledabile a věnuje se řízení.
,,To budeš spát na hotelu?'' Kývne. Přijdu si špatně kuli tomu že je tady kuli mě. Nebo-li lépe řečeno kuli ''překvapení'' pro mě.
,,Proč nejedeš domů do bytu?''
,,Protože by byli zbytečný otázky a přišel bych o den volna.'' Na to zase kývnu já. V hlavě se mi vyrojí myšlenaka nebo taky špatný nápad. Hodně špatný napad ale stejně mi to nedá.
,,A nechtěl bys přespat u mě? Ať nespíš na hotelu?'' Hyunjin na chvíli přesne pohled ze silnice na mě. Asi aby se ujisti že to myslím vážně.
,,Nerad bych otravoval.'' Řekne opatrně.
,,Ale kušuj. Stejně musíš na ten hotel kuli mně a mně to přijde blbí.''
Promnu si prsty.
,,Tak fajn.'' Přikývne nakonec Hyunjin.
,,Jen nevadí ti malé děti?'' Podívá se na mě dost zmateně.
,,Mám mladší sestru a je jí šest. Tak ... jen se nelekni je hodně zvědavá a ukecaná.'' Nad vzpomínkou Olivii se usměju.
,,Aspoň si s ní pokecám.'' Zakření se.
,,Jo myslím že se jí budeš líbit.'' A ne jen jí protože mě se líbíš už teď.
,,Co tvoje starší sestra?'' Nervozitu v jeho hlase poznám hned. Pokrčím rameny.
,,Rachel se s tebou určitě ráda seznámí.'' Myslím že ta nebude mít problémém spíš máma až zjistí kdo seš. Tahle myšlenaka mě začala děsit. Moje máma nesnáší bohatý podnikatele. Přesně kuli mímu tátovi. Hyunjin už parkoval před panelovím domem kde bydlím. Jeho výraz mluvil za vše, narozdíl od jeho bratra dokážu přečíst jeho emoce, i když si stejně myslím že mě nechává.
Je nervózní a já ho chápu. Asi vtýhle části města nikdy nebyl ani se mu nedivím sem nepatří bohatí lidé.
,,Je ti to hodně nepříjemné?'' Promnu si ruce a snaha zakrít zneništění pohřbím.
,,Ne jen jsem nejistý z tvé rodiny.'' Nervózně mávne rukou a naznačí až můžeme jít. Přesto se ani jeden nemáme k pohybu.
,,Nemáš z čeho.'' Usměju se. ,,Vždiť jsme jen kamarádi.'' Usměv mi ochabnul a nebil jediný. V životě mi tolik nevadilo slovo kamarád jako teď.
,,Asi máš pravdu.'' Skloní pohled. Skara! Vystoupí z auta a vezme mi tažku z kufru. Tu si od něj převezmu a vylovím klíče z kapsy.
,,Nelekni se možná tam bude trochu bordel.'' Informuju ho když stojíme u starých dveří ve třetím patře kde je napsané na cedulce ''Lee''. Sotva otevřu dveře a do náruče mi vlítne Olivia.
,,Ahoj!'' Vypískne a já s sní zatočím.
,,Mami ty už si dom-'' Rachel se zarazí uprostřed věty.
,,Lixí!'' Obejme se se mnou a rozcuchámi vlasy což je vtipný protože je menší než já. Všichni se smějeme. Teda skoro, můj pohled padne na Hyunjina. Stojí na chodbě a pozoruje nás. Olivie na něj ukáže prstem.
,,Kdo ťo je ?'' Pohledy padnou na mě.
,,To je můj kamarád ze...'' Nechci jim lhát ale.
,,Jmenuju se Hyunjin.'' Převezme to a tím mě zachrání z téhle situace. Rachel se na mě podívá a ušklíbne se od doby kdy jsem se jí přiznal že se mi líbí i kluci mě páruje s každým mím kamarádem. Problém je v tom že v tomhle případě má pravdu. Mírně mi zrudnou tváře z jejího pohledu a to jí stačí jako odpověď.
,,Hyunjine poď dál. Nestůj tak na té chodbě.'' Popadbe ho za ruku a vtáhne ho do bytu.
,,Já jsem Rachel a ta malá je Olivie ale určitě ti o nás Lix už vyprávěl.'' Vede ho společně s Olivií do kuchyně. Mě v klidu obejdou. Hyujin vypadá mírně zmateně ale usmíváse a to beru jako dobré znamení.
,,Vší že ani ne.'' Slyším jeho odpověď než se stratí v malém bytě. Dojdu si pro tažku a následuju je.
V kročím do obývaku a naskytme se mi hezký pohled. Hyunjina zaměstává Olivie a něco mu energicky popisuje. Rachel je taky pozoruje a směje se.
Jen co mě zbystří vyvede mě z místnosti do mého pokoje. Přesně vím co se teď bude dít stejně jako že se mi do toho moc nechce.

<3