Láska v ZOO

XIX

***

Vzbudil mě Adamův budík, který ho měl vzbudit do práce, ale nějak to nevyšlo. Takže jsem do Adama strčila ať vstává. To nějak zabralo a já si zase hlavu položila na polštář. Ovšem ne na dlouho. Záchod volal. ,,Sidonie, zapomeň na to, že půjdeš dnes do práce. Budeš tady a chraň tě ruka pánbůh, jestli vytáhneš paty z apartmánu a já tě potkám nedej bože v zoo! A myslím to opravdu vážně. Podívej se do zrcadla jak vypadáš." Dostala jsem přednášku, na kterou jsem mu neřekla půl slova, protože rovnou zabouchl dveře. Já strávila skoro celý dopoledne na záchodě a pak si šla zase lehnout.

***

Uběhl měsíc, od té doby co jsme se vrátili z Francie, z které jsme se tak nějak, nevrátili jenom ve dvou. Jsem těhotná, ale Adamovi jsem to neřekla. Vím, že dítě nechce, takže stále přemýšlím co a jak. Zítra bych měla jít k doktorovi na ultrazvuk, tak možná to bude ten den D. Nedokážu si v hlavě ani zdaleka představit co se zítra stane. Jsou dvě možnosti, buď mě Adam vyhodí nebo naopak bude rád. Snažila jsem se za ten měsíc z něho vydolovat jeho názor na dítě, ale bohužel nic se nezměnilo, řekl, že jsme ještě mladí, a že teď se chce pořádně zaměřit na práci, když jsme byli na té stáži ve Francii.

Dnes jsem měla volno v práci, takže jsem si zaběhla do města pro nějaké věci, co bych mohla potřebovat k zítřejšímu provalení našeho dárku z Francie. Nějaké malé dětské botičky a bodyčko, které dám do menší krabice i s ultrazvukem. A předám mu to nejspíše v práci, tam je větší možnost, že bude jednat klidněji. Ne, že by na mě křičel nebo tak, to určitě ne, máme velice harmonický vztah, ale jak říkám, opravdu nevím, jak tady na tu novinku zareaguje.

,,Zlato jsem doma!" Zakřičel Adam, když vešel do našeho bytu. Já s radostí vyskočila z pohovky a vrhal se Adamovi kolem krku, ten mě rukama objal kolem trupu a zvedl do vzduchu a zatočil se se mnou. Dneska má nějakou mimořádně skvělou náladu, na to, že se vrací z práce a celkem pozdě. ,,Stalo se něco, že máš tak skvělou náladu?" Zeptala jsem se ho, jakmile mě položil zpátky na zem. ,,Nestalo zlato, jenom jsem prostě rád, že tě vidím, chyběla jsi mi, jak v práci, tak osobně a samozřejmě, že osobně jsi mi chyběla mnohem víc." Adam mě políbil na rty a pomalu se se mnou začal přesouvat k posteli, poddala jsem se mu, nechala jsem ho, ať nás vede, miluju to.

Nastal den D a já už mířím od doktora přímo do zoo i s krabicí, kam jsem akorát přidala fotku z ultrazvuku. Celá vyklepaná jsem dorazila před zázemí. Opatrně jsem otevřela dveře a sešla schody dolů. ,,Ahoj Adame." Usmála jsem se na něj, když se otočil. ,,Sid, co tady děláš? Myslel jsem, že budeš u doktora." Mezitím stihl dojít ke mně a jemně mě políbil. ,,No, to je to, proč jsem vlastně tady." Natáhla jsem ruce, ve kterých jsem svírala osudnou krabici. ,,Co to je?" Zeptal se mě Adam s mírným úsměvem na tváři. Pomalu si vzal krabici do svých rukou a začal nadzvedávat víko. Z tváře zmizel úsměv. Je tvář zdobil nechápavý výraz, když v tom se tam znova ukázal úsměv. ,,Sidonie, chceš mi tímhle říct, že v tomhle krásným těle, nosíš našeho potomka?" Pomalu jsem kývla na souhlas a už jsem byla ve vzduchu. ,,Miluju vás, oba, moc, jak.. jak dlouho to víš?" Začala jsem se neskutečné smát, jsem šťastná, nečekala jsem to. ,,Zhruba, týden po tom co jsme se vrátili z Francie." A takhle to celé skončilo, my dva, vlastně tři, proti celému světu. Jedna veliká rodina. Dva lidé co spojuje láska k hadům, a teď už i k našemu společnému malému háďátku. Dopadlo to lépe než bych čekala.

***

***
Tak, opět po dlouhé době, další dil, doufám, že se vám bude líbit. -M