Láska v ZOO

XX

*** 

Jeho tvář zdobil nechápavý výraz, když v tom se tam znova ukázal úsměv. ,,Sidonie, chceš mi tímhle říct, že v tomhle krásným těle, nosíš našeho potomka?" Pomalu jsem kývla na souhlas a už jsem byla ve vzduchu. ,,Miluju vás, oba, moc, jak.. jak dlouho to víš?" Začala jsem se neskutečné smát, jsem šťastná, nečekala jsem to. ,,Zhruba, týden po tom co jsme se vrátili z Francie." A takhle to celé skončilo, my dva, vlastně tři, proti celému světu. Jedna veliká rodina. Dva lidé co spojuje láska k hadům, a teď už i k našemu společnému malému háďátku. Dopadlo to lépe než bych čekala.

**

No a jak to vlastně celé dopadlo? Devět měsíců uteklo jako voda a já v rukách držela malého Adama, Adama Eduarda Hrušku, za to velký Adam, ten byl jak vyměněný, ale v dobrém slova smyslu. V práci polevil, polovinu věcí nechal na Kodym, a s námi trávil většinu svého času. Já když můžu, tak jdu taky do Zoo pomoct i s malým Adamem, zatím máme štěstí, že spí kdykoliv a kdekoliv. No a jak je to vlastně s námi? Ještě před porodem jsme se s Adamem vzali, takže už jsem oficiálně Sidonie Anna Hrušková. Naše svatba byla na malém zámečku kousek od Dvora. Bylo to kouzelné a kdybych mohla, tak si celý den zopakuji znova, co celý den, celých devět měsíců. Od doby co Adam zjistil, že jsem těhotná, tak se ke mně začal chovat jako k princezně. Snášel mi první z nebe a vlastně i to poslední. A jsem ráda, že to dopadlo, tak jak to dopadlo. V den naší svatby jsem byla více než nervózní, myslela jsem, že se nedožiju pravého poledne. Už od večera se to celé táhlo, sekunda trvala jako minuta, minuta jako hodina a hodina jako celej den. Nejhorší však bylo, spát odděleně, tak aby ženich neviděl nevěstu, takže já už jsem spala na zámečku a Adam u nás doma. Potom ráno dojel též do zámečku, kde já jsem se už od brzkého rána chystala. Naspala jsem tak dohromady čtyři hodiny a kolem šesté ráno jsem zasedla za stůl a nechala jsem se "obskakovat", od mamky, od babičky, od vizážistek a neskutečně jsem si to užívala. Kolem nás pobíhalo štěně Československého vlčáka, které jsme si pořídili do nového domečku. Ano, změnilo se hodně, shodli jsem se na tom, že s miminkem už se nechceme mačkat v Adamově garsonce a že můj byt není o nic lepší. Tak jsem začali pátrat a našli jsme perfektní útočiště, do kterého jsme se okamžitě zamilovali, tak nějak podobně jako do Daisy, do štěňátka. ,,Tak dcerunko, je čas. Užijte si svůj den, mám vás oba moc ráda." Mamka se na mě láskyplně podívala a to stejné babička. ,,Děkuji mami, taky vás mám moc ráda." 

**

Začala hrát svatební píseň a já si naposled vydechla, než jsem vylezla na krásně nazdobenou louku. Adam stál o oltáře a jakmile mě zahlédl, tak se jeho úsměv rozšířil ještě o 100%. Strejda Raul mě doprovodil až k oltáři, vzhledem k nečekané události... 

,,Táži se Vás, Adame Hruško, berete si zde přítomnou Sidonii Annu Novotnou za právoplatnou manželku?" Adam se otočil na mě a zářivě se na mě usmál. ,,Ano, ano beru!" Usmála jsem se zpátky na Adama a otočila se směrem k oddávajícímu. ,,Tak, táži se Vás, Sidonie Anno Novotná berete si zde přítomného Adama Hrušku za právoplatného manžela?" ,,Ano!" V tom případě si můžete vyměnit své prstýnky a následně políbit nevěstu." Naše prstýnky byly v něčem speciální a to v tom, že to nebyly klasický kulatý věci, ale kulatý tím způsobem, že to připomínalo hady, naše milovaný hady.

**

S Adamem jsme dojeli ze Zoo a já si šla hned lehnout na gauč, jsem v posledním měsíci těhotenství a nic jiného kromě křečí a poslíčků tenhle měsíc neznám. Ale teď to bylo jiné, hodně jiné, protože sotva co jsem si sedla, tak jsem si zase stoupla a to z toho důvodu, že mi praskla voda. ,,Adame, Adame!" začala jsem křičet přes celý barák a doufala jsem, že mě uslyší co nejdřív. ,,Adame, já rodím!" zakřičela jsem znovu. A v tom se Adam přiřítil jako hurikán. ,,Dobře lásko, zavolám ti radši záchranku, nemocnici nemáme dvakrát blízko.." 

A takhle nějak se narodil Adámek. Teda samozřejmě je porod mnohem složitější záležitost, ale myslím si, že to by vás vůbec ale vůbec nezajímalo. 

No a tohle byl náš rok ve zkratce. Jsem ráda, že jste náš příběh a naši lásku prožívali s námi. My všichni doufáme, že se vám to líbilo. A snad se ještě někdy všichni znovu shledáme. No nic, Adámek nepočká, takže se s vámi loučíme, Adam, Adámek a já, no a samozřejmě Daisy. A vlastně všichni kdo v tomhle našem příběhu byli. Mějte se krásně.

***

***

Tak lidičky, jak už bylo řečeno, tohle je konec, konec jednoho příběhu. Doufám, že se vám poslední díl líbil. Co poslední díl, doufám, že se vám líbil celý příběh a budete se s radostí k němu vracet. Jak už bylo výše psaný, mějte se krásně. -M