I just wanna love you [Kuchánek] ✔

IV.

"Co když jsi nekecal, ale řekli to jen, aby se tě zbavili?" Nadhodil Král a já se zasekl. Proč mě tato možnost ani nenapadla?

"No nekecal jsem, ale proč to řekl je mi záhadou, musíme to pořádně prověřit. Nesmíme nad tím jen mávnout rukou, tohle je velice důležitá záležitost!" Prohlásil Marcel.

"Souhlasím, naléhavý případ, to nesmíme podcenit" souhlasil jsem a následně konečně vykročil ke stolu za těma dvěma.

"Nazdárek, máte se?" Zazubil jsem se a posadil se naproti Kulichovi. Vyměnili si pohled a po chvíli konečně odpověděli. To je vychování toto.

"Uh, jo jde to" zamumlal Kulich a podezíravě si mě prohlížel.

"Pohodička" odvětil Suchy, pohled ale stále upíral někam na stůl. Mezitím kolem nás usedli i ostatní a mohlo se podávat jídlo. Konečně!

"To je dost, že se taky ukážete" poznamenal trenér nabručeně. Můžeme snad za to, že tady Kuchánek musel být zdrbnut? Ne nemůžeme, můžou za to oni!

"Pardon" zahuhlali jsme všichni společně hrozně moc omluvně, ale trenér nad tím radši už jen mávnul rukou, už si zvykl.

~~

"No tak já už si asi půjdu lehnout" zamumlal jsem a rychle se zdekoval od stolu. Potřeboval jsem vypadnout. Každý můj pohyb skenovalo několik párů očí a to mě už unavovalo, chtěl jsem se aspoň v klidu najíst a hlavně si vychutnat to jídlo, jenže to prostě nešlo.

Došel jsem na pokoj, vzal si na sebe mikinu, zkontroloval vlasy, zda už se jim podařilo konečně uschnout a vydal se brouzdat po nočním městem.

Potřeboval jsem si vyčistit hlavu, utřídit myšlenky a hlavně se zbavit těch několika párů očí, o to šlo nejvíc.

~~

"Kulichu, donesla se k nám velice zajímavá zpráva" začal Svozka. Upřel jsem pohled na Špačka sedícího přímo naproti mně. Ptáček štěbetal daleko.

"Jo? Jaká? Povídej, jsem jedno velké ucho" usmál jsem se a podepřel si hlavu rukou. Zajímalo by mě, jak to tady expertní pták podal.

"Máš něco se Suchym?" Zaútočil přímo Marcel. Tak takhle ptáček štěbetal. Ten radši dělal, že tu snad ani není.

"Jsme kamarádi a tím to hasne, děkuji za pozornost a teď jdu spát." Zavrčel jsem naštvaně. Už mi začalo celkem vadit to, jak se snažili nás nějak dát dohromady, jak nás chtěli vidět spolu. Jsem snad gay? Nejsem! A Suchy je pro mě pomalu jako bratr, takže mít s ním něco? Bylo by to divné a to hodně. Bylo by to jako chodit se svým bratrem! To jako fakt není nic pro mě.

"Kulichu, my to nemysle-" asi se chtěli začít omlouvat, ale to jsem jim nehodlal umožnit. Musí to konečně pochopit, jinak se prostě nikam nepohneme.

"Já a Tom jsme prostě čistě kamarádi. Oba 100% straight. Nikdy prostě mezi sebou nic mít nebudeme, můžete se snažit jak chcete, ale mezi námi se prostě nic nezmění. Byl bych rád, kdybyste toho už konečně nechali, ani jednomu z nás to není příjemné. Párujte si někoho jiného." S tímhle menším proslovem do duše jsem odešel na pokoj za Suchym. Myslím, že už prostě neunesl ty pohledy, potřeboval jsem se ujistit, že je v pohodě a kdyžtak ho nějak uklidnit.

Vystoupal jsem schody do našeho patra a vydal se k našemu pokoji. Odemkl jsem a vešel dovnitř. Všude tma a ticho.

Rozsvítil jsem a zjistil, že po Suchym ani vidu ani slechu. Kde je? Věci tu měl, ale zmizela mu mikina, která byla jeho oblíbená - byla ode mě s medvídkem - a která ještě před večeří zůstala ležet na jeho posteli.

Že by se šel projít po městě? Vždyť jsme si domluvili, že si to tu budeme procházet spolu, jako vždycky!

No uvidíme až se vrátí, co kde zase vyváděl. Jenom doufám, že se vrátí naprosto v pořádku a já pak nebudu muset vysvětlovat trenérovi a zbytku týmu, jak je možné, že se jeden náš brankář ztratil.

~~

Ztratil jsem naprostý pojem o čase. Chtěl jsem si sice projít město, ale narazil jsem na jednu pohlednou blondýnku.

Nemohl jsem za to, prostě mě k sobě přivábila. Lapila mě pohledem a odmítala mě pustit dokud jsem nebyl u ní a nezačali jsme si povídat.

Byla úžasná, znal jsem ji sice asi pár hodin, ale i tak jsem cítil tu chemii, která mezi námi převládala. Povídalo se mi s ní úžasně. Cítil jsem se jako bych ji znal už několik let.

Bylo to něco jako s Kulichem, jenom s tím, že s touhle holkou jsem chtěl něco víc. Myslím, že by si i s Kulichem rozuměla, jsou takový stejný jen rozdílný v pohlaví.

"Nevíš kolik je hodin? Potřebuju se dostat zpátky na hotel v rozumný čas, jinak mě spolubydlící zabije" optal jsem se Julči. Seděli jsem na jedné z laviček, co tu v parku měli. Park byl celkem obří a vím, že bych se tu klidně i ztratil, zvláště po tmě.

"Bude půlnoc. To už je celkem pozdě, asi bych už taky měla jít, aby se rodiče nemuseli strachovat, kde jsem. Děkuji za nádherný večer, Tome, mohl bys mi dát telefoní číslo? Ráda bych si to zopakovala, kdybys nebyl proti" usmála se na mě a já jí ho oplatil.

"Musíme si to zopakovat" nadiktoval jsem ji svoje číslo a následně ji ještě objal a políbil na tvář, když jsme se loučili.

S úsměvem přes celý obličej jsem se pomalým tempem rozešel k hotelu. Celou cestu mi v hlavě lítaly myšlenky na ní. Je tak dokonalá. To ani není možné.

Došel jsem k hotelu a chvíli přemýšlel, jestli mám jít dovnitř. Ještě jsem zkontroloval okna na našem patře, zda se v některých svítí, ale všude kromě recepce panovalo ticho a tma.

To je jediný štěstí pro mou osobu, kdyby byl někdo vzhůru, zvláště Kulich, tak dostanu tak dvou hodinový proslov o tom, jak je špatné se vytratit na tak dlouho, aniž bych o tom někomu řekl.

Kulichovi přeci muselo dojít, že jsem venku, když neviděl mou mikinu hozenou na posteli, navíc je strašně chytrej, tak si to vydedukoval určitě.

Prošel jsem kolem recepce, věnoval recepční úsměv a pomalu vyšplhával schody. Padla na mě extrémní únava a moje síly už pomalu docházely. Chtěl jsem být už v posteli a poradně se prospat.

Ale bylo mi to snad umožněno? Ne!

Přede mnou se objevil Kulíšek s pěkně nasraným výrazem ve tváři.

Ajajaj.

~~

DRAMAAAA. WE LOVE DRAMA!