Vlčková

6.

,,Jedem?" zeptám se těch dvou

,,Čekáme jen na tebe." odpoví mi Jakub, jdu teda do chodby, vezmu si na sebe boty a jdu k autu.

Přijíždíme před budovu kde kluci mají studio. Nebyla jsem tu 3 roky. Takže jsem celkem šťastná, že se tu zas můžu kouknout. Vejdeme ke vchodovým dveřím, Dominik odemkne a já jdu jako první po schodech, Dominik hned zamnou a Jakub to vzal výtahem. Věděla jsem že se mi Dominik kouká na prdel. Uchýl.

,,Nazdar moree!" okřikli se navzájem kluci

,,Máme tu nečekaného hosta." oznámil Jakub a vtáhl mě před sebe. Hned jak sem viděla Patrika bežela jsem ho obejmout.

,,Čau špunte." řekne mi když mě pevně objal.

,,Čau Páťo." po té jsem se pozdravila s ostatníma klukama a s Tomáškem. Sedla jsem si na gauč a povídala si s Páťou. Je to můj nejlepší kámoš zároveň s Tomáškem. Jsou to oba frajeři.

,,Máš zapík?" zeptám se Radka jelikož jsem si ho nejspíš zapomněla doma.
,,Jo tady." já si zapálím a vrátím mu to. Po celým dnu sem se konečně uvolnila. S Radkem jsem měla celkem deeptalky.

,,Jak jsi na tom s tou mámou? Byli to fakt čůraci, zastřelit nevinnou dámu." řekl mi zklesle

,,Cože." zakřičela jsem že bych se nedivila kdyby to slyšeli až do Varů. Slzy se mi nahrnuli do očí. Cítila jsem velkou bolest a zlost hlavně na Jakuba. Vlastně na všechny, všichni to vědeli a nikdo z nich mi to neřekl. Sesypala jsem se jak hromádka neštěstí. Teď mi to vše začalo docházet, proto Jakub chtěl napravit náš sourozeneckej vztah. Proto se přestal Dominik chovat jak sobeckej zmrd. Oba to vědeli dost dobře, a nic mi neřekli.

,,Neplakej, já nevěděl že ti to ti dva neřekli, promiň." obejmul me Radek. ,,Pojď dovnitř, začíná hrozně pršet budeš mokrá a nastydneš."

,,Radku nech mě teď být." zavzlykám mu do ramene

,,Dobře když to nepůjde po dobrým, půjde to po zlým." Radek mě vzal na ramena a táhl mě do obýváku za klukama. ,,Pust mě dopíči." zakřičím na něj.

,,Hej hej, cos ji udělal dopíči." okřikne ho Dominik. ,,Nic sem ji neudělal, řekl jsem jí pravdu, dopíči však musí znát pravdu né pohádky Jakube!" začala jsem ještě víc brečet. Seděla jsem na zemi, nohy jsem měla u hlavy a ruce na tváři a dál brečela. Bylo to jako kdybych nemohla přestat. Umřela mi máma a oni mi to celou dobu tajili.

,,Pojď jsem." řekl Dominik a objal mě

,,Nech mě." snažila jsem se vyvlíknout z jeho objetí, ale držel mě pevně. Když sem na něho zvedla hlavu, viděla jsem že má též slzy v očích. Všichni kluci stáli v kolečku kolem mě. Cítila jsem se jako tělo bez duše, jako opuštěná. Dominik mi zvedl bradu a utřel mi slzy pod očima a dal mi kapesník. Nešlo se na něj ani usmát.

pohled Dominika:
Když ji Radek přinesl a ona křičela a brečela. Bylo mi jí kurva líto, myslel jsem že jí něco provedl. Viki je jako moje malá sestřička. Kdyby ji někdo ublížil, zabiju ho, nikdo nebude ubližovat mojí kámošce, sestře i jen jako Jakuboví sestře. Ta bolest v jejich očích, bolelo mě to za ní. Měli jsme ji to říct, ale prvně jsme chtěli ať se z toho dostane Jakub. Teď je momentálně Viki s Jakubem sama v nahrávací místnosti. Slyšíme s klukama jen řev a pláč.