Vlčková

9.

Z pohledu Báry:

,,Co mu hrabe?" zeptala jsem se Radka, kterej jen zakýval a sedl si za námi. Dominika známe všichni dost dlouho, na to abychom zjistili že mu něco je. Hlavně doufám že to není zas něco s Terezou.
Ješte jsme si chvilku povídali a přišel Jakub s velkým Jakubem.

,,Kubí, budu muset." oznámím mu, on jen kývl a rozloučil se s Jakubem protože jede za dcerkou.

,,Viki, pojedeš s náma nebo tu budeš ješte s Radkem a Pepou?"
,,Já jdu ještě ven tak jeďte."

,,Chceš odvést domů nebo pojedem někam na večeři?"
,,Jela bych na večeři a pak ke mně." Kuba jen kývl a my teda vyjeli.

Z pohledu Viki:

Šla jsem domů, pěšky. Vím že Jakub chtěl být sám s Bárou, a navíc Dominik mě tu nechal, takže mi nic jiného nezbývá. Cesta byla čím dál delší a na mě opět začali dopadat moje stavy. Už minulej rok jsem kvůli tomu byla v psychárně. Pomohlo mi to, ale většinu času to na mě spadlo znovu. Neříkala jsem to mámě, aby mě tam neposílala znovu. Nikdo o tom neví a vědět nebude. Nechci aby si třeba Jakub myslel že jsem slabá. (poz. autora děcka nechte si vždy pomoct, poproste a pomoc není to slabina. Ilysm jdem pokračovat)

Po skoro hodinové cestě která by zabrala normálně půl hoďky. Dominik už tu měl auto. Takže je doma. Vyzula jsem se a šla k Dominikovi do pokoje. Potřebovala jsem teď společnost.

,,Niku?" ozvu se a zaťukám než vejdu. Otevřela jsem dveře, a viděla Nika jak poslouchá písničky. Sedla jsem si za ním na postel a poslouchala s ním.

,,Co potřebuješ." prolomil trapné ticho, i když hráli songy.
,,Potřebuju společnost." Dominik se pousmál i když sem se na něj nekoukala, ale prostě to vím.
,,Zase to přichází?" zeptá se mě a já jeho otázku ani nepochopila, nadzvedla jsem obočí a čekala co z něj vypadne dál.
,,Viktorie, nedělej že nevíš. Jsem tu s váma už dlouho a ty si myslíš že jsem nezjistil to co se stalo minulej rok když jsem jel s Jakubem pryč. Všechno vím, poznám to. Znám tě od malička."

Dneska celkem kratší ale nemám vůbec náladu