11.

148 4 1
                                    

o dva týdny později...

Kluci nejsou doma ani barča. Jediný co sem dostala od Jakuba za smsku je že pro mě zajede Jakubův kamarád a doveze mě do studia. Už je 8 hodin ráno a já se jdu namalovat. Udělala jsem si každodenní líčení. Však to znáte korektor, kontury, tvářenka, nalepit řasy a linky. A abych nezapomněla tak rozjasňovač po hodině a půl jsem měla hotovo. Napsalo mi neznámě číslo že čeká dole. Celkem sem se bála, všechny Jakubovi kamarády mám uloženy. Co blázníš Viki, však kde by jinak vzal tvoje číslo. Nasedla jsem do auta a my vyjeli. Když jsme přejeli studio, začala jsem se hodně bát. A když už i značku Pardubice musela jsem něco říct.

,,Já ti nechci kecat do cesty, ale studio jsme dávno přejeli. A momentálně i ceduli Pardubice." řidič mi neodpovídal. A jel dál, po chvilce zabočil někam do lesa a já začala psát Jakubovi. Nic, neodpovídal, zavolala jsem mu nic. To samé se všemi klukami už jsem byla fakt posraná až za ušima. Řidič zastavil u velké chalupy a já na jeho příkaz vystoupila. Zakryl mi oči a já teda začala řvát o pomoc. To bohužel nepomohlo. A mně se spustily slzy v očích už nemělo cenu řvát ani brečet.
Když už jsem uslyšela zabouchnutí dveří, tak mě pustil a celá crew m+ tam stáli s dortem a drinkama. Rozbrečela jsem se ještě víc a sedla si na zem. V tu chvíli ve mně vybouchlo mix emocí.

,,Viki neplakej." klekla si ke mně Barča a objala mě.

,,Děkuju moc, strašně jste mě překvapili děkuju." řeknu a vstanu utřu si svoje ubrečené oči a šla jsem všechny obejmout.

Už sedíme a pijeme, bavíme se a prostě užíváme.

,,Hej děcka je čas na dárky." křikne brácha. Všichni mi začnou přát a dávají mi dárky. Od Jsho jsem dostala balanciaga mikinu, od Kubíka a barči jsem dostala nové boty. Od ostatních kluků jsem dostala nějakou kosmetiku, oblečení a kytky. ,,Tady máš dárek ode mě doufám že se ti bude líbit." řekl mi Dominik obejmul mě a dal mi malou krabičku. Když sem to otevřela vykoukl tam na mě řetízek kde byl custom přívěšek kde bylo srdíčko a tam napsaný Nik. Bylo to strašně nádherný. ,,Moc děkuju." obejmu ho pevně a poprosím ho aby mi ho zapl. Jak jsem řekla tak udělal a my dál pili. Zítra to bude dobrá kocovina.

Vlčková Where stories live. Discover now