Passerby [LS]

VII. část

Třísknutím zavřu dveře od mého bytu a skopu z nohou hnědé boty na vyvýšeném podpatku. To si opravdu ze mě dělají všichni prdel? Kdo mi chce ještě zkazit náladu? Není nad to, když vám oznámí v práci vyhazov. Co mám asi teď dělat a kde seženu na rychlo práci, abych splatil další částku za byt? Ten nahoře mě asi nemá moc rád.

Jestli žádnou práci neseženu, odjedu za rodiči. Jiná možnost nezbývá.

Už s notebookem na klíně v obýváku hledám vhodné zaměstnání. Zedník, řidič.. Potichu odříkávám možnosti, ale ani jedna není vyhovující. Mám drahý byt, takže si musím vydělat hodně, což například u řidiče autobusu možné není.
Myší popojedu níž a mezi nabídkami je i striptér. Se zaujetím na to kliknu a objeví se všechny informace včetně dne a místa castingu.

S touto prací mám zkušenosti. Nedělal bych jí poprvé. Ještě že se do toho nezahrnuje i sex se zákazníky.

Castingy jsou dva; jeden zítra a druhý za týden. Píšou tu, že počet přijatých osob jsou dva. Radši tam půjdu už zítra, protože to spěchá. Budu rád, když mě majitel bytu nevyhodí kvůli zpožděné splátce.

Poslední týden mi neustále připadá, jako bych se změnil. Například.. Vyhození z práce byla moje noční můra. Nedokázal jsem si to představit. A teď, když se mé nejhorší obavy naplnily, necítím nic jiného, než vztek, který stejně vyprchává. Stává se ze mě flegmatik nebo .. Nebo to je Louisem a především Liamem. To díky němu jsem se přestal cítit úplně osamělý. Byl to kamarád. Tak si uvědomuju, že bylo hnusné ho odstrčit. Možná se mu někdy omluvím, protože potřebuju, aby mi byl někdo oporou.

*

Tmavé lustry dodávaly úzké, na rudo zbarvené chodbě zvláštní, až tajemný ráz. Avšak kazil to jeden lustr, který problikával v pravidelném rytmu.
Dveří z drahého třešňového dřeva tu bylo nespočet. Každé z nich značily čísla, nebo velká tiskací písmena. Na podlaze byl vidět stín chlapce, jenž tudy procházel. Delší kudrnaté vlasy vyčesané nahoru si prohrábl rukou a pokračoval v ladné, sebevědomé chůzi. Jeho podrážky bot se ozývali do všech stran a vytvářely tak určitý rytmus.
Chodba se točila do prava, kde už Harry zaslechl hlasy patřící mužům.

Jen co si chtěl sednout na jednu z prázdných vrzavých židlí, ozvalo se zpoza dveří: "Harry Styles!" Nervózně se ošil a koukl na ostatní. Ti ho pobízeli, ať se nenechá čekat a vejde. Nepřáli si slyšet řev muže, který má být něco jako porotce. U každého, kdo zkusil své štěstí a vstoupil do místnosti, se jako na povel ozval řev. Ať už za neupravený účes, špatné vcházení či horší vzhled.. Podmínky byly velmi přísné a tak není divu, že když tam vešel Harry, každý muž jen překvapeně zíral na dveře, napínal uši a čekal na odezvu. Jenže žádná nepřišla.

Pán, sedící na křesle, byl otočen opěradlem ke dveřím, takže Harry neměl možnost mu vidět do tváře.
"Vítám Tě Harry."