Ten reasons to date me

06 | RÁNO POTÉ

N á s l e d u j í c í  ráno se Genny nemohla vykopat z postele. Sice se vzbudila překvapivě brzy, ale usoudila, že po minulé noci si odpočinek zaslouží, a tak jen líně polehávala a brouzdala po sociálních sítích. Samozřejmě se tam objevilo pár fotek z Aaronovy oslavy – jeden příspěvek dokonce sdílel i sám Aaron, zřejmě ještě předtím, než se ztřískal jak ten dobytek. A ačkoliv Genny sama žádné příznaky kocoviny nepociťovala, tušila, že její kamarád z dětství bude mít krušné ráno. Večer, když ho společně s Jaxonem ukládali do postele, totiž nevypadal zrovna nejlíp.

No a protože zkontrolovat svou první lásku, která jí v noci skoro pozvracela boty, přišlo Genevieve jako adekvátní zpestření jinak naprosto nudného dne, konečně se rozhodla vyhrabat se z peřin. Jen se musela dát trochu do kupy, což byla ta těžší část. Během těch několika dní, které strávila s dědečkem na gauči, popřípadě s notebookem nebo dobou knížkou ve vlastní posteli, se stala takovou bramborou. Línou, kulatou bramborou, kterou vůbec nebavilo stát před zrcadlem, nebo vůbec mít na sobě cokoliv jiného, co nebylo měkkoučké a tulivé jako její deka.

Když se čerstvě vysprchovaná a oblečená v něčem, co vypadalo jako by si oblékla unavená mamina čtyř dětí (nesuďte, dokud ty pohodlné legíny a svetr nezkusíte, fakt!), došourala dolů ze schodů, nebyla vůbec překvapená, že babička už pobíhá kolem sporáku. Albert seděl v jídelně u stolu nakloněný tak, aby měl na svou ženu dokonalý výhled. V rukou držel noviny, které vypadaly, že jsou tři dny staré. I tak ale každý článek hlasitě komentoval; očividně naschvál, protože pokaždé, když ho babička okřikla, tiše se pochechtával. Na svou vnučku jen pobaveně mrknul – zřejmě tušil, že si ji brzy vezme do parády jeho žena. A taky že tomu tak bylo. Jakmile Florence spatřila Genevieve, donutila ji posadit se k jídelnímu stolu a začala ji zpovídat přesně tak, jako předtím u toho samého stolu zpovídala chudáka Jaxona. Tehdy to Genny přišlo vtipné, teď však, když si sama zažila, jaké to je sedět na druhé straně kulometu, měla sto chutí vstát a znovu se zahrabat do postele. Nakonec však litanii otázek vydržela – na konci ji totiž čekal nejen šálek horké kávy, ale také informace, že babička speciálně kvůli své vnučce udělala hrnec silné domácí polívky.

Tedy ne, že by Genevieve měla takhle po ránu (i když se hodinová ručička značně blížila spíš k poledni) chuť cpát se poctivým vývarem, znala ovšem někoho, komu by se takový pokrm docela hodil. Trochu polívky proto přendala do plastové krabičky, kterou samozřejmě nezapomněla pečlivě uzavřít, a strčila si ji do tašky. Florence ji pozorovala s nadzvednutým obočím, a když jí její vnučka oznámila, že jde pryč, pobaveně nadnesla, jestli za tím fešákem Jaxonem.

„Za Aaronem," vyvedla ji Genny z omylu, a nezapomněla se při tom tvářit naprosto nonšalantně. "Když jsem odcházela, skoro nemohl stát na nohou."

Dědeček, který celou situaci sledoval zpovzdálí, zmateně nakrčil čelo. Nakonec to nevydržel, a zeptal se: „Aaronem? Jakože naším Aaronem?"

„Znáš jich snad víc, dědo?" zeptala se. Odpověď však už neslyšela, neboť už byla dávno v předsíni, kde na sebe v rychlosti navlékala svůj kabát a zimní boty. Teprve venku si uvědomila, že si možná měla vzít i šálu; mráz jí okamžitě lezl pod nehty a těch pár minut chůze k Aaronově domu stačilo, aby křehká zrzka úplně promrzla. Když konečně stála na verandě jeho domu a klepala na dveře, tiše doufala, že ten chlap má doma mlíko a Granko, protože pořádně horký kakao by si teď dala se všeho nejvíc.

K jejímu velkému překvapení se však mezi dveřmi neobjevila Aaronova kudrnatá hlava. Ne, místo něj se před Genevieve objevil Jaxon. Jaxon, na jehož obličeji se rozléval obří úsměv, ačkoliv i on by měl být takhle po párty alespoň maličko groggy. Genny si pomalu začínala myslet, že ten úsměv je jeho přednastavený obličej, jinak si tu jeho permanentně veselou náladu nedovedla vysvětlit.