Naše moc

Kapitola XI.

"Teď když se ti podařilo vyvolat meč světla, můžeme tvůj výcvik posunout na jinou úroveň. Tvoje laické užívání této zbraně je v pohodě, ale měla by jsi pochopit pravou sílu této zbraně a naučit se ji ovládat." Poučoval ji biskup Oldřich, zatímco seděla na zemi v tureckém sedě s mečem světla položeným na klíně, byl to lehký jednoruční meč.

Biskup Oldřich si ji prohlédl od hlavy až k patě a na chvíli se odmlčel.

"Dřív než začneme bojovat budu chtít po tobě aby jsi meditovala a propojila se s tou zbraní na mentální úrovni. Chápeš co po tobě chci?" Zeptal se biskup Oldřich na konec.

"Ano, vaše Excelence" Mary-Ann přikývla.

"Pak tedy začni." Pokynul jí a sám si šel sednout stranou k malému stolku na němž stál sýrový talíř a čajová konvička s dvěma šálky.

Mary-Ann zavřela oči a snažila se soustředit na energii světelného meče. 

Z počátku jí rozptylovaly okolní zvuky, nalévání šálku čaje, zpěv ptáků, šustění listí s kterým si pohrával vítr, zurčení potoka, který tekl vedle kláštera a hluk běžného klášterního života, kroky po kamenné podlaze, šustění šatů, hlasy vedoucí rozhovor.

Pokaždé když něco upoutalo její pozornost jí mírně cukly  svaly ve tváři podrážděním a poté vrátila svou pozornost byť jen na chvíli k meči.

Nedařilo se jí udržet pozornost na meči a i když se chvíli soustředila pouze na meč necítila nic zvláštního, cítila jeho zářivou energii, viděla ji přes zavřená víčka, vnímala jeho klidný stav, ale nijak se s ním nepropojovala.

"Zdá se že se ti to nedaří..." Povzdechl si biskup Oldřich, když slunce zapadlo. "Zkoušej to předtím než půjdeš spát, budeme se při tréninku soustředit na jiné aspekty... jdi dneska spát brzo, zítra si zkusíš své první vymítání. Otočili se na mě s žádostí tak ji splníš."

"Dobře." přikývla Mary-Ann.