Naše moc

Kapitola XXIII.

"Pak budeme hrát podle mých pravidel?" Biskup Oldřich se stále usmíval a na jeho úsměvu bylo něco nelidského.

Mary-Ann zaváhala, nevěděla co dělat, nevěděla jak se z této situace dostat a to ji přinejmenším štvalo.

"Co tedy chceš?" Zeptala se po chvíli, když nenašla jiné východisko.

Úsměv na tváři biskupa Oldřicha se ještě prohloubil. "Teď vyvoláme satana a ty ho zabiješ." Zněl chladně a nesmlouvavě.

Mary-Ann roztřeseně přikývla, přeci jen v její situaci se zdálo menší zlo zabít vládce pekla, než ztratit přátelé. Vládce pekla přece nemohla být dobrá bytost, že?

K tomu jeden život je míň než čtyři.

Biskup Oldřich potěšený její reakcí dal pokyn ostatní aby začali vše připravovat pro rituál.

Skončilo to tak že Mary-Ann stála ve velkém kruhu ze soli a recitovala z nějaké knihy, text na přivolání vládce pekel. Text jemuž nerozuměla, text psaný v jazyce, který se údajně nedal překládat a přesto jej byla schopna číst.

Venku se stáhly mračna a začalo hřmít, oblohu křižovali blesky a vítr ohýbal koruny stromů až k zemi. To počasí tolik připomínalo noc v níž se Mary-Ann narodila.

Do kruhu v němž stála Mary-Ann se začala stahovat energie a ta vířila okolo Mary-Ann, která stále recitovala text z podivné knihy. S ještě podivnějším obalem, posetým zdánlivě umělecky uspořádanými ústy.

Pod obalem knihy jakoby se náhle něco začalo pohybovat, jakoby obal knihy byla kůže pod níž se to hemžilo červy.

Mary-Ann chtěla odhodit knihu, upustit jí na zem a vystoupit z kruhu. Cítila jak její ruce oddělovala jen tenká kůžovitá vrstva od hromady svíjejících se červů.

Ale jelikož nechtěla ztratit přátelství, které právě objevila, četla dál a knihu z lehce chvějících se rukou nepouštěla.

Sjížděla zrakem poslední řádky, vyslovovala poslední slovo, když ji něco kouslo do prstu. Červi se prorvali kůží knihy a padali na zen. Jen jeden z nich se zakousl do jejího prstu tak silně aby tekla krev.

Jakmile z otevřené rány dopadla kapka krve na zem, vířící energie se smrštila do prostoru před ní a zjevila bránu, plnou démonických symbolů, tolik symbolů a tak propracovaných, že to vypadalo až karikaturisticky.

Brána se začala otevírat a vzduch začal naplňovat pach síry, hniloby a škvařícího se masa.

Někde za sebou Mary-Ann zaslechla dávivé zvuky.

"Kdo se mě odvažuje vyrušovat?!" Zahřměl hluboký medový hlas.

A z brány vystoupil pohledný mladý muž s havraními vlasy a krvavě rudýma očima. Ze zad mu vyrůstala dvě bělostná andělská křídla a hlavu zdobily pár rohů. Byl oděn v moderním oblečení, černé sako a kalhoty a bílou košili. Ruce měl v kapsách a bez zaujetí se díval do nikam, dokud si nevšiml bělovlasé dívky s očima banshee.

"Banshee..." Usmál se mile Lucifer.

Do Mary-Ann jakoby s tím oslovením uhodil blesk, zamrzla na místě.

Brána pekel se za ním začala zavírat.

Lucifer se ledabyle se zamračeným výrazem rozhlédl po okolí. Viděl v tvářích přítomných všelijaké emoce, ale převažoval strach a obavy. A pak tu byla tvář biskupa Oldřicha, ten muž se krutě usmíval a zdálo se že tady všemu velí.

"Do toho Mary-Ann," Vyštěkl biskup Oldřich. "zabij ho, nebo je nechám zabít." 

Mary-Ann se probrala, neměla na výběr, upustila knihu a vyvolala meč světla.