𝙈𝙞𝙙𝙣𝙞𝙜𝙝𝙩 /OBX/

3.

Máma mi vběhla do pokoje jako vzteklá koza a začala po mně řvát nesmysly. ,,Mami,co potřebuješ?" zeptala jsem se ještě s klidem, ale zevnitř jsem byla zmatená a naštvaná. Zuřivě se nadechla a nadzvedla ruku, ve které svírala sáček s bílým práškem. ,,Tohle mi dal Rafe, prý to patří tobě" odsekla a chvíli na mě jen naštvaně zírala. Poté uhla pohledem ,,Myslela jsem,že jsme si jasně rozuměly,když jsem ti řekla že tohle u tebe nechci vidět" okřikla mě a vzala mi ze stolečku mobil. To už jsem nevydržela. Rafe vzal svou věc a strčil ji mojí mámě jako věc moji,aby se mi pomstil. Chytrý.

,,Ale to není moje!" řekla jsem už lehce naštvaně. ,,Rafe tvrdí něco jinýho" odsekla mi a já jsem se chytla za hlavu. Jasně,že ho má radši než mě. ,,Ty věříš víc jemu jak mně?" zvedla jsem jedno obočí,ale můj pohled na ni neujel ani jedním okem. ,,Ano" řekla a bez dalších slov odešla. Zůstala jsem sedět jako socha a neodvážila jsem se ani dýchat.

Po chvíli jsem vzala svůj batoh a naházela do něj potřebné věci. Pár kusů oblečení, peníze,deníček,deku a mobil jsem musela sehnat někde jinde,tenhle už byl stejně na nic.

Zvedla jsem se a hodila si přes rameno jedno ucho batohu. Opatrně jsem zamkla dveře od pokoje a popošla k oknu,které jsem otevřela dokořán a bez přemýšlení jsem z něj vyskočila ven na trávník co jsme měly za barákem. Otočila jsem se zpět k mému pokoji a pak jsme odběhla pryč. Utíkala jsem co mi nohy stačily,abych se dostala co nejdál od mojí sobecké matky.

____________________________________

Celá zadýchaná jsem doběhla k nějakému domu,který  vypadal spíš jako zřícenina. Hůř jak ten náš. Kolem něj se povalovalo vše na co jen pomyslíte a pochybuju,že v tom někdo bude bydlet. Ale stejně jsem ze zdvořilosti zaklepala,kdyby tam někdo náhodou bydlel. Nikdo se ale neozval a já jsem to brala jako svou vstupenku do ráje. Teda... ne úplně,ale nemusím spát venku na trávě.

Šla jsem nějakou chodbou,vedle mě byla skříňka na které byly položené obrázky a jinak se všude po domě povalovaly plechovky od piva, občas na zdech pár fotek. Popošla jsem k nějaké místnosti.

Vzala jsem za kliku a opatrně ji otevřela. Rychle jsem sebou cukla a místnost jsem ve stresu až moc silně zabouchla.

,,Tam byl člověk" špitla jsem sama pro sebe a kousla se do rtu. A nejspíš jsi ho vzbudila ty blbá. Chvíli jsem pošlapávala sem a tam a pak se odhodlala znovu do místnosti vejít. Ten člověk už seděl na posteli a zíral na mě. ,,To seš ty?" podivila jsem se a on jen pokrčil rameny. ,,Já tu nebydlim,jen jsem přespal" usmál se, stále ze mě nespustil pohled. 

,,Amy,že?" zeptal se a prohrábl si své blonďaté vlasy,které mu stále padaly do obličeje. Přikývla jsem a vešla do místnosti úplně. Za sebou jsem tiše zavřela dveře. ,,Proč jsi tady a jak jsi mě našla" to byla řečnická otázka. Bez otazníku. ,,Já tě nehledala. Jen jsem prostě utíkala a narazila na tohle." pokrčila jsem rameny a oddychla si  ,,Myslela jsem že tu nikdo nebydlí" JJ se zasmál ,,No, smůla, musíš si najít jinej bejvák" odsekl a rozplácl se zpátky do postele.

,,JJ-i! S kým to tam mluvíš?!" slyšela jsem křik z místnosti vedle. ,,Mám se schovat nebo-" svou větu jsem nedokončila. Do pokoje vletěl hnědovlasý kluk s hnědýma očima a šátkem uvázaným u krku. ,,Ou, pardon" špitl a chtěl znovu zavřít,ale já jsem tam strčila nohu a zastavila ho. 

,,Jsem Amy" podala jsem mu ruku a on ji s úsměvem přijal. Viděla jsem,jak se pak koukal na JJ-e zmateným výrazem. ,,To ona mi vletěla do pokoje, nemůžu za to" mávl nevinně rukama a já jsem to jen odkývala. ,,Má pravdu, jen nemám kde bejt" řekla jsem ,,Jsem John B" pousmál se a chytl mě za rameno. ,,Klidně tu můžeš zůstat,jestli chceš" mrkl na mě a já jsem se usmála a pak se podívala na JJ-e ,,Vidíš, neoslňuju jen šlechtu" on protočil očima a zvedl se do sedu.

Jeho ruce zajely do  jeho blond vlasů a on s hlasitým zívnutím přehodil nohy mimo postel. Stoupl si, popošel ke mně a upřel na mě své modré oči,které mu ozařovaly celý obličej. Tvářil se dost vážně a já jsem začala být trochu nervózní.

,,Líbit se někomu tady v Outer Banks je dost problém. A jestli je to Rafe, je to problém všech problémů, čehož jsem už byl svědkem." udělal krok dozadu a začal mávat rukama.

,,RAFE SI NĚCO USMYSLÍ, A MUSÍ TO BÝT JEHO" zakřičel mi přímo do obličeje a jeho oči najednou začaly žhnout jako oheň ve chřtánu draka. Otočil se na patě a odešel z pokoje. Já jsem jen zírala do prázdna a přemýšlela nad jeho slovy.